Rétoricky Jana Maláčová zdůrazňuje zejména ekonomická témata a apel na chudnoucí pracující voliče nejspíš bude i základem jejího předsednictví. Prohlásila to v nedávném rozhovoru pro Alarm. „Je šílené, jak je dnes vzácné slyšet od političky o pracující chudobě, o daních, o tom, že za posledních pár let došlo k obrovskému transferu peněz směrem nahoru, že kvalita demokracie je do velké míry závislá na tom, jak se daří zvyšovat životní úroveň většiny lidí a pokud se toto nedaří, tak demokracie trpí,“ komentoval tuto rétoriku Pavel Šplíchal v nejnovějším Studiu Alarm. „Tato ekonomická debata úplně zmizela a místo toho tady máme nějakou Fialovu slušnost, která má být protiváhou Babišova hulvátství,“ připomněl.
V souvislosti se zvolením Jany Maláčové se diskutuje především o vzniku levicové koalice po vzoru francouzské Nové lidové fronty, která nedávno zvítězila v předčasných volbách. „Koalice je jediná možnost, i když se to zdá nemožné,“ myslí si Saša Uhlová. „Pokud strana přijde s radikálně levicovým programem a bude se to týkat řekněme daní, nebo tam můžou být i takové věci, jako že lidé, co fyzicky pracují, budou mít o týden delší dovolenou, dřívější důchod pro lidi, co vykonávají těžkou fyzickou práci, a nějaké jasné věci pro pracující, tak je možné udělat širokou koalici, která se na tomto shodne. S tím, že se domluví, že nebudou rozjíždět kulturní války. Nemyslím si, že každý nutně musí být progresivista, navíc si myslím, že se spoustou progresivních témat lidé souhlasí, ale vadí jim ten jazyk. Práva menšin tady hájí hodně subjektů, ale práva chudých pracujících tady nehájí nikdo,“ podotkla během nahrávání Saša Uhlová. Připomněla taky svůj nedávný text o koaličních partnerech KSČM v současné koalici Stačilo!
Pokud by SOCDEM měla spolupracovat s KSČM, muselo by se Stačilo! v současné podobě reformovat a je otázka, jak by k tomu došlo. „Koalice musí vyřešit, jak se postaví k válce na Ukrajině, jak se postaví k Babišovi, jestli tedy ten, kdo by volil českou ,novou lidovou frontu‘ volí také budoucího koaličního partnera Andreje Babiše. To znamená vypít si tuto temnou představu do konce a říct si, že pořád by byla lepší tato koalice než koalice ANO s Přísahou a Motoristy nebo s SPD,“ myslí si Šplíchal.
V debatě došlo i na média. „Že lídr levicové strany kašle na to, co si myslí pražská média, je předpokladem úspěchu. Představa, že Seznam Zprávy nebo Respekt začnou pozitivně psát o levicových politicích, je naivní. Chvála na Twitteru od lidí, kteří by levici nikdy nevolili, je spíš příznakem jejího konce,“ podotkl Jan Bělíček. Samotná taktika ignorovat tzv. kulturní otázky a zaměřit se pouze na ty ekonomické se podle něj totiž může ukázat jako utopická. „Mluvili jsme o tom, že Kateřina Konečná akcentuje ekonomická témata, ale když o ní slyším, tak je to vždy v souvislosti s Green Dealem a kulturními tématy. Ta síla médií, která toto tlačí, je veliká,“ připomněl Bělíček. Saša Uhlová však věří, že radikální levicová politika má i za této konstelace šanci: „Pokud začneš vést třídní boj směrem nahoru, lidi to může taky zaujmout. Naděje tam minimálně je.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
