Na vládu míří zákon, který má zjednodušit vyplácení sociálních dávek tím, že je sloučí do jedné. Tato idea sama o sobě špatná není, protože systém pro lidi, kteří žádají dávky, zjednoduší. Problém je v provedení.
V Česku se bohužel v povědomí lidí usadila představa, že sociální dávky berou jen lidé, kteří nepracují. Tuto představu podporují někteří politici, kteří pravidelně před volbami štvou proti lidem pobírajícím dávky a vykreslují je jako „nemakačenka“ a „vyžírky“. Počet pracujících, kteří žijí v příjmové chudobě, přitom narůstá. Jen mezi lety 2018 a 2023 se podle dat z průzkumu Životní podmínky, realizovaného Českým statistickým úřadem, do kategorie příjmové chudoby přesunulo 150 tisíc pracujících, dohromady jich je tak 760 tisíc. Jen za posledních pět let se zvýšil počet dětí, které žijí s pracujícími rodiči v chudobě, o 40 procent.
Nejúčinnějším nástrojem proti plýtvání penězi by byly vyšší mzdy.
Právě pro tyto rodiny je dnes příspěvek na bydlení často záchranou, která je dělí od úplné chudoby. Jakkoliv se nejspíš časem ukáže, že není donekonečna možné subvencovat nízké mzdy a předražené nájmy státním příspěvkem, je to aktuálně jediný účinný nástroj, díky němuž si chudí lidé dokáží udržet bydlení. Čísla navíc ukazují, že v dobách ekonomické krize lidé čerpají příspěvek na bydlení víc, a naopak když se lidem daří ekonomicky lépe, čerpání se snižuje. Není to tedy tak, že by se čerpáním příspěvku stala rodina automaticky závislá na podpoře státu. Příspěvek lidem pomůže udržet si bydlení, a když se situace zlepší, čerpat ho přestanou. Nejúčinnějším nástrojem proti plýtvání penězi by tak byly vyšší mzdy.
Snižování podpory a represe
Pokud tito lidé bydlí ve větších městech, přijdou po reformě i o několik tisíc korun měsíčně. Jako příklad si můžeme vzít rodinu, kde oba rodiče pracují, ale mají nízké mzdy, a mají dvě děti, které chodí do školy. Pokud taková rodina bydlí v nájmu v některé z levnějších čtvrtí v krajském městě, přijde po reformě v průměru o 3000 až 4000 korun měsíčně. Tento příklad se týká všech krajských měst s výjimkou Ústí nad Labem, kde jsou nájmy nižší.
Návrh zákona také počítá se systémem trestání celých rodin za nedostatečnou docházku dítěte do školy. Tento nápad je nejspíš protiústavní, protože kolektivní vina domácnosti je podle Ústavního soudu nepřípustná, ale hlavně je nebetyčně hloupý. Z letité praxe vím, že je to právě sociální nouze, co zhoršuje školní docházku dětí, a rodiny, které žijí v existenčním stresu, jestli nepřijdou o bydlení, nejsou většinou schopné řešit problémy, které se jim při pohledu do propasti přirozeně jeví jako méně urgentní. Mezi ně patří i potíže, které má jejich dítě ve škole. Jakmile se situace rodiny stabilizuje, je možné s rodinou pracovat na tom, aby se školní docházka zlepšila. Tento represivní nástroj tedy bude fungovat v realitě úplně opačně, než si tvůrci zákona představují.
Samoživitelky, rodiny s malými dětmi, seniorky…
Zákon si došlápne i na samoživitelky, které budou za zranitelnou domácnost považovány pouze do doby, kdy bude dítěti sedm let. Od osmých narozenin dítěte bude najednou nízkopříjmová samoživitelka s platem kolem 28 000 hrubého a s jedním dítětem, která žije v nájmu v obci do 70 tisíc obyvatel, dostávat v průměru o 4000 korun méně než předtím.
Návrh také zcela nepochopitelně nepovažuje za zranitelné rodiny, kde jeden z rodičů pracuje a druhý se stará o dítě mladší tří let. Tento přístup je zvláště nepochopitelný právě od lidoveckého ministra, který by přeci měl rodiny, kde se jeden z rodičů o dítě celodenně stará, podporovat.
Snižování příspěvku se nevyhnou ani senioři, již jsou ohroženi energetickou chudobou. Typicky se jedná o lidi, kteří žijí ve starých domech a není v jejich silách dům zateplit. A jsou to právě osamělé seniorky, které jsou podle analýzy MPSV skupinou, jež je nejvíce ohrožená energetickou chudobou. Nově bude strop výdajů na energie 3750 korun, ve skutečnosti ale jsou reálné náklady na energie mnohem vyšší a často po zdražení přesahují 8000 korun měsíčně.
Kde jsou Piráti?
Zákon byl v připomínkovém řízení a dostalo se mu víc než tří set připomínek od mnoha připomínkových míst. Ministerstvo se rozhodlo se s nimi prakticky nevypořádat a ve středu bude zákon projednávat vláda. Ta může celý proces zvrátit a zákon buď vrátit k přepracování, nebo ho poslat dál s tím, že se v něm musí pomocí pozměňovacích návrhů problematické části změnit.
Mohli bychom si teď gratulovat, že máme ve vládě Piráty, kteří přece nedopustí, aby takový asociální paskvil prošel hladce dál legislativním procesem. Řada pirátských voličů si pochopitelně klade otázku, proč vlastně v této vládě jsou a k čemu je to dobré. Mohlo by to být dobré, kdyby své přítomnosti ve vládě využili například k bránění základní důstojnosti chudých pracujících občanů a vysvětlili svým koaličním partnerům, jak strašlivé dopady bude mít aktuální reforma na rodiny nebo osamělé seniory. V kuloárech se ale proslýchá, že se do toho nepustí, protože mají prý slabou vyjednávací pozici. V tomto případě však mají také dobré argumenty, které musí pochopit snad úplně každý. Tak uvidíme.
Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás