„Naše dojmy jsou takové, že morálně není nikdo proti,“ řekla deníku The Guardian poradkyně brazilské vlády pro oblast změny klimatu Ana Toni k návrhu na uvalení daně z bohatství. Ta by podle ní mohla ročně přinést až 250 miliard dolarů na řešení klimatické krize, chudoby a nerovností. Progresivní zdanění, které v rámci skupiny největších ekonomik světa G20 v dubnu podpořily kromě Brazílie také například Španělsko, Německo nebo Jižní Afrika, by cílilo na tři tisíce nejbohatších. Osud návrhu je ale po dalším jednání nejistý.
Politici se mohou měnit, ale co se nemění, je ohromná celosvětová poptávka po tomto typu politiky, po nápravě této velké daňové nespravedlnosti naší doby.
Brazilská vláda navrhuje, aby se globální daň osobám s majetkem větším než jedna miliarda dolarů zvýšila na dvě procenta, což by zaručilo již zmíněných 250 miliard dolarů na řešení globálních problémů. Proveditelnost tohoto kroku ale zůstává velkým otazníkem, a to nejen kvůli komplikované koordinaci, ale především s ohledem na reakce některých velkých států. Ne zrovna velké nadšení totiž vládne v zemích s vyšším počtem miliardářů, jichž by se nová daň dotkla. Při červencové návštěvě Brazílie tak uvedla americká ministryně financí Janet Yellen, že Spojené státy „nevidí potřebu“ takovéto globální iniciativy. Jde přitom o volání, které se s rostoucím majetkem jednoho procenta nejbohatších ozývá stále častěji. Podle zprávy vypracované pro G20 platí aktuálně tři tisíce nejbohatších lidí světa daň rovnající se asi jen 0,3 procenta jejich majetku, uvádí NPR.
Nespravedlnost jako hnací motor
Autora nápadu nicméně nesmíme hledat v Brazílii, ale ve Francii. Tamní ekonom Gabriel Zucman, působící na pařížské École d’Économie a na Kalifornské univerzitě v Berkley, svůj plán obhajuje dvěma argumenty. Žijeme podle něj v době, kdy mají státy problém s pokrýváním svých výdajů z vybraných daní a nepoměr odvedených daní navíc prohlubuje sociální nerovnost a zvyšuje sociální napětí.
„Miliardáři mají nejnižší efektivní daňovou sazbu ze všech sociálních skupin. Aby lidé s nejvyšší schopností platit daně platili nejméně, to myslím nikdo nepodporuje,“ cituje NPR Zucmana. I sám autor nápadu je ale k jeho realizaci skeptický. „Hrozí soupeření o nejnižší možnou sazbu. Některé země se prostě můžou rozhodnout nezdaňovat miliardáře, aby je k sobě přilákaly,“ říká Zucman.
Francouzský ekonom ale zároveň dodává, že není nutný globální konsensus. Nutné je podle něj, aby se dostatečný počet států rozhodl pro zdanění svých miliardářů, a stejně přistupoval i k těm ze zahraničí, kteří se v dané zemi nacházejí. „Politici se mohou měnit, ale co se nemění, je ohromná celosvětová poptávka po tomto typu politiky, po nápravě této velké daňové nespravedlnosti naší doby,“ myslí si Zucman. „Proto jsem optimista, že v určitém okamžiku – a doufám, že to bude spíš dříve než později – dosáhneme dohody.“
Tři daňové pilíře
O vyšším zdanění miliardářů se začalo více diskutovat po skončení pandemie covidu. Letos zveřejněná studie organizace Oxfam odhalila, že zatímco téměř pět miliard obyvatel Země během pandemie zchudlo, pět nejbohatších mužů světa svůj majetek naopak zdvojnásobilo a většina miliardářů během stejné doby zaznamenala nárůst svého jmění alespoň o třetinu. Naopak se zastavilo snižování míry chudoby, jak zjistila Světová banka.
Prostředkem boje proti nerovnosti, ale i klimatické změně má být podle ministrů a ministryň financí Brazílie, Španělska, Německa a Jižní Afriky právě navrhovaná daň z bohatství. Ta se má přidat k dalším dvěma „daňovým pilířům“, a to minimální korporátní dani ve výši 15 procent pro nadnárodní společnosti a diskutovanému zdanění digitální ekonomiky. „Daň by mohla být navržena jako minimální odvod odpovídající dvěma procentům bohatství. Netýkalo by se to miliardářů, kteří již přispívají spravedlivým podílem na daních z příjmu. Komu se však daří vyhnout placení daně z příjmu, ten bude povinen více přispívat k obecnému blahu,“ píší zástupci a zástupkyně čtyř zemí ve společném prohlášení.
„Argument, že miliardáři mohou snadno přesunout své jmění do jurisdikcí s nízkým zdaněním, a vyhnout se tak odvodu, je samozřejmě silný. A proto taková daňová reforma patří do agendy G20,“ stojí v komentáři. „Mezinárodní spolupráce a globální dohody jsou klíčem k tomu, aby taková daň byla účinná. To, co dokázalo mezinárodní společenství s globální minimální daní pro nadnárodní společnosti, dokáže i s touto daní,“ myslí si ministři a ministryně.
Výměna Německa za Francii
Mezitím ale došlo v debatě o zdanění superbohatých k několika změnám. K brazilskému návrhu se v červnu připojila Francie, a to navzdory přízvisku Emmanuela Macrona „prezident bohatých“. Podle serveru Politico měla na podporu ze strany Paříže významný vliv Macronova návštěva Brazílie, která se na sociálních sítích stala hitem (pro vztah mezi brazilským prezidentem Lulou da Silvou a Macronem se vžilo označení „bromance“).
Stejné médium ale podotýká, že od pravicové vlády, která od začátku daně bohatým spíše snižovala, mohlo jít spíše o předvolební tah, kterým chtěl Macron soupeřit s levicí a populisty. Nejen snaha zaujmout voliče, ale také udržet si dobré vztahy s Brazílií, pak podle Politico vedla k tomu, že Macron získal na svou stranu odpůrce návrhu a konzervativního ministra financí Bruna Le Maira.
Postupem času naopak obrátilo Německo, které se spolu se Spojenými státy na červencovém setkání G20 proti návrhu postavilo, když označilo globální daň za „irelevantní“. Zdroje z německého ministerstva financí už před jednáním upozorňovaly, že „dohoda není na stole“. Vliv na to měly mít i rozdílné pohledy Brazílie a Německa s USA na konflikty na Ukrajině a Blízkém východě. Státy G20 se tak sice podle FRANCE24 zavázaly spolupracovat, aby zajistily, že superbohatí budou platit daně, komplexní dohody ale nedosáhly. Brazilský ministr financí Fernando Haddad nicméně zůstává optimistický, když řekl, že deklaraci nevidí jako „konec cesty, ale jako výchozí bod“.
Paradoxní Brazílie
Podporu má návrh brazilské vlády i v tamní společnosti. Podle studie Centra pro analýzu brazilské společnosti (CASB) podporuje progresivní zdanění 53 procent Brazilců, proti návrhu se staví jen 20 procent oslovených. Takto vysoká podpora má podle analytiků původ v brazilské daňové nespravedlnosti, kdy jsou příjmy superbohatých zdaněny proporcionálně méně než příjmy chudých a střední třídy.
V zemi jsou navíc firemní dividendy osvobozeny od odvodů a bohatí mohou také využívat fondy, které fungují jako daňové ráje uvnitř Brazílie. Mimo to má Brazílie ve srovnání se zeměmi jako Japonsko, Německo nebo USA naprosto minimální dědickou daň, která se pohybuje okolo osmi procent, v některých státech se pak ani neuplatňuje. Místní daňový systém je navíc extrémně složitý a plný výjimek, přičemž nejvíce postihuje ty nejméně majetné.
Vláda prezidenta Luly da Silvy už vypracovala dvě daňové reformy, z nichž jedna čeká na schválení senátem poté, co už prošla sněmovnou. Tato reforma osvobodila od daně základní potraviny a naopak uvalila „daň za hřích“ na alkoholické a slazené nápoje, cigarety, sázení, ale i na auta se spalovacím motorem. Zbraňové lobby se nicméně podařilo prosadit, aby došlo k vyjmutí zbraní a střeliva. Druhá reforma má za cíl především zjednodušit brazilský daňový systém, který v současné podobě obsahuje pět různých daňových úrovní. Nový návrh má vytvořit dva druhy daně na způsob DPH, a sice jednu federální a jednu pro státy a obce. Zatímco uvedené reformy mají na schválení značnou šanci, Lulův předvolební slib snížit sociální nerovnosti prostřednictvím daňové spravedlnosti už bude obtížnější prosadit. Brazilský prezident by totiž musel přesvědčit značnou část rozdrobeného parlamentu, aby hlasoval proti svým zájmům.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás