Brno postavilo novou ulici. Místo architektonických skvostů odkáže budoucnosti nelidskou bídu

Pokud by se chtěl Kim Čong-Un inspirovat, jak budovat nelidská města, určitě by mohl přijet do Brna. Brno je město bez ambicí, které se soustředí na to, aby všem házelo klacky pod nohy. A to doslova.

Stanislav Biler

Stoletý brněnský plán odsunout své nádraží z centra na okraj se začíná naplňovat a my se bohužel můžeme podívat na první ukázku, jak to všechno asi tak bude vypadat. Brno tento týden otevřelo novou část tramvajového spojení, které se posunulo o ulici blíž předpokládanému nádraží a především blíž již existujícímu nádraží autobusovému.

Autobusové nádraží Zvonařka vzniklo na konci sedmdesátých let a od té doby se plánoval také tento přesun tramvaje. Posunout pár set metrů kolejí tak trvalo jen něco přes čtyřicet let. Těch uplynulých čtyřicet let se prakticky nebylo možné z autobusového nádraží do centra dostat jinak než pěšky. Nádraží se postavilo tak, aby to vyhovovalo stavitelům nádraží, nikoli cestujícím. A podobně se to má s vlakovým nádražím – to teď odsouvají lidé, kteří nejezdí vlakem, a tak je potřeby cestujících nezajímají.

Ve stavění překážek, které mají lidem znepříjemnit život, je Brno na světové špičce. Příkladem je brněnský přednádražní prostor, který je komplet obehnán ploty, aby to lidé při přecházení mezi tramvajemi neměli zbytečně jednoduché. Navzdory tomu, že na světě existují stovky podobných míst, kde žádné ploty nejsou a lidé kupodivu pod koly šalin neumírají, v Brně ploty odstranit nelze. Nejde to, protože to nejde. Ale zpět k Plotní.

Na Plotní brněnská tradice pokračuje. Najdete zde dokonce několik druhů plotů. Asi aby plotní dostála svému jménu. To se původně odvodilo od plotů všudypřítomných zahrad. Dnes je z ní spíše jedna ohrada. Bohužel nic z toho neodpovídá potřebám lidí, aby tady chtěli žít. Ne. Tohle vás leda rozpláče. Na druhou stranu je zde spousta věcí, na kterých se dá oběsit.

Plotní ulice reprezentuje odpověď na otázku, proč tahle země není k žití. Na druhou stranu je skvěle připravena na robotizaci, protože tenhle prostor bude myslím obráběcích strojů vyhovovat, zatímco člověk si zde připadá jako parazit.

Když tedy město plánuje budoucí tzv. bulvár, který spojí odsunuté nádraží a centrum, obávám se, že tu vidíme jakýsi předobraz celé té tragédie. Brno je město bez fantazie a ambicí a postupně destruuje dávný progresivní a funkcionalistický ráz města. Pokud nám meziválečná generace odkázala skvosty architektů jako je Fusch, Mies van den Rohe, Wiesner, Kumpošt, Eisler, Poříska a další, my budoucnosti odkážeme generický šunt anonymních developerů a staveb, které sledují pouze technické normy, nikoli lidskou existenci. Místo útulných míst k životu stavíme tuhle nelidskou bídu.

Stanislav Biler je spisovatel, novinář a sociolog. Věnuje se především domácí politice, školství a životu na periferii Česka. Od roku 2021 připravuje videopořad Všichni tady umřeme. | [email protected]