Selhání úřadů i předvolební populismus. Proč Indie prohrává boj s koronavirem?

Indie zažívá bezprecedentní vlnu koronaviru. Události posledních týdnů jsou především důsledkem zásadního podcenění situace ze strany indických úřadů.

Jiří Krejčík

„Žádám vás se sepjatýma rukama. Zařiďte, aby se kyslíkové bomby dostaly do Dillí, a pomozte nám. V některých nemocnicích mají zásoby kyslíku jen na tři, nebo dokonce na dvě hodiny,“ prosil Arvind Kédžrívál v pátek 23. dubna. „Když v Dillí nemáme továrnu, která by kyslík vyráběla, znamená to, že zdejších 20 milionů obyvatel žádný kyslík nedostane?“ ptal se dillíský hlavní ministr na online setkání vrcholných představitelů jedenácti indických států nejvíce zasažených druhou vlnou koronavirové pandemie. Ani fotografie přeplněných nemocnic, umírajících lidí a hořících pohřebních hranic nemohly výstižněji vyjádřit hloubku tragédie, do níž se Indie v těchto dnech řítí.

V Indii momentálně každý den přibývá zhruba 350 tisíc nakažených, což je tempo, které doposud žádná země nezaznamenala. Zdravotnické úřady hlásí v souvislosti s nemocí covid-19 přes 2500 úmrtí denně, což znamená, že černé scénáře akční komise při časopisu Lancet se naplnily už s šestitýdenním předstihem. Svědectví a statistiky z indických krematorií navíc nasvědčují tomu, že současné počty úmrtí jsou výrazně podhodnocené.

„Věřím, že pokud v zemi bude existovat nějaký celostátní plán proti covidu, budou na něm vlády všech států a ústřední vláda pracovat společně,“ stačil ještě pronést dillíský hlavní ministr, než jeho promluvu utnul premiér Naréndra Módí. „Máme tu tradici a protokol, že takováto jednání na vrcholné úrovni by se neměla vysílat veřejně,“ vytkl Kédžríválovi ministerský předseda. Mimoděk tím vyzradil asi jedinou strategii, kterou indická ústřední vláda v tuto chvíli má: celý rozsah zdravotnické krize a selhání státního aparátu alespoň co nejvíce tajit.

Zásah vyšší moci?

Indie se přitom do naprostého zmaru propadla během několika málo týdnů. Ještě na začátku roku 2021 v zemi vládla vítězná nálada a státní představitelé hýřili optimismem. Čísla nakažených se dlouhodobě držela nízko, Indie právě spouštěla největší očkovací program v dějinách a dělala si ambice když ne zachránit svět, tak alespoň zajistit dodávky vakcín do ostatních zemí v regionu. Brzy se však začalo ukazovat, že nízký počet nakažených nebyl ani tak důsledkem dobře zvládnuté pandemie, jako spíš kombinací několika faktorů: první vlna nákazy se nejvíce šířila mezi chudými obyvateli velkých měst, a Indie tak dosáhla částečné kolektivní imunity. Nyní však virus zasáhl i střední třídu, která ještě v první vlně udržela ostražitost a dokázala se včas izolovat.

Na akci, jež se v Haridváru pořádá jednou za dvanáct let, se sešlo zhruba pět milionů lidí, kteří při hromadné koupeli v posvátné řece Ganze ignorovali snad veškerá myslitelná protiepidemická opatření.

Indii příliš nepomohly ani další okolnosti. Koronavirus se v jižní Asii vyvinul do dvojité mutace, která je výrazně nakažlivější a odolnější než doposud známé kmeny. Jenže pověstnému „zásahu vyšší moci“, na který se Módího administrativa odvolávala po loňském propadu ekonomiky následkem dvouměsíčního lockdownu, se dalo i tentokrát alespoň částečně vyhnout. První vědecké zprávy o dvojité mutaci viru se totiž neobjevily v půli dubna, nýbrž už poslední březnový týden.

Svátky mají přednost

Přestože úřady měly potřebné informace k dispozici včas, vlády většiny indických států zpřísňování hygienických opatření odložily. Na konec března a první půlku dubna totiž letos připadla série nejrůznějších svátků a festivalů. Na poslední březnový týden letos vyšlo Hólí, tedy hinduistická obdoba našich Velikonoc, po něm následovaly 14. dubna oslavy indického Nového roku známé pod různými regionálními názvy jako Vaišákhí, Bihú, Ugádi či Puthándu, 13. dubna zároveň začal muslimský poutní měsíc Ramadán, a aby toho nebylo málo, v půlce měsíce vrcholila největší hinduistická pouť Kumbh méla, která se tento rok konala v Haridváru.

Ačkoli byl bezpečnostní protokol porušen snad na všech zmíněných oslavách, jako superpřenašeči zřejmě vejdou do dějin účastníci letošní Kumbh mély. Na akci, jež se v Haridváru pořádá jednou za dvanáct let, se sešlo zhruba pět milionů lidí, kteří při hromadné koupeli v posvátné řece Ganze ignorovali snad veškerá myslitelná protiepidemická opatření. V Haridváru se sice během pouti testovalo, jenže testy zároveň na místě odhalily více než 1700 pozitivních případů. Ještě více alarmující je pak skutečnost, že toto číslo bude pravděpodobně silně podhodnocené a skutečný počet nakažených může být mnohem vyšší.

Vysoké sebevědomí i špatné zkušenosti

Pohled na davy hinduistických poutníků v Ganze by mohl v západním pozorovateli snadno spustit lavinu předsudků o iracionálních obyvatelích indického subkontinentu, pro něž je oddanost božstvům důležitější než vlastní zdraví. Nenechme se však zmýlit. Události posledních týdnů nejsou jen důsledkem individuální nezodpovědnosti příliš velké masy jedinců, ale především naprosto zásadního podcenění situace ze strany indických úřadů.

Jednou z hlavních příčin, proč Indie dlouho zůstávala v bohorovném klidu, byly naděje spojené s masivním očkovacím programem. V zemi se ve velkém vyrábějí jak licenční vakcíny Covishield, tak domácí Covaxin; k 24. dubnu již bylo v Indii podáno zhruba 138 milionů dávek a přes 21 milionů obyvatel je již plně naočkováno. Vůči kritice, že očkuje příliš pomalu, se indická vláda minulý týden ohradila slovy, že má aktuálně naskladněných 24 milionů dávek a dalších 19 milionů je na cestě z výroby. Ač jde o impozantní čísla, v širší perspektivě příliš neobstojí. Plně naočkováno je stále jen zhruba 1,6 procenta populace a zmíněné zásoby vydrží při nastaveném tempu očkování pouhé dva týdny. Devadesát procent vakcín se navíc vyrábí v laboratořích Serum Institute of India v Púně, tedy ve státě Maháráštra, který je v současnosti pandemií zasažen nejvíce. Nelze tak zcela vyloučit, že by se výroba a distribuce mohly při jakémkoli výpadku drasticky zpomalit.

Další důvod, proč ústřední vláda včas neomezila pohyb a shromažďování, spočívá patrně v neblahých zkušenostech z loňska. Dvouměsíční zákaz vycházení sice pomohl částečně zbrzdit šíření nového koronaviru, ale zároveň také torpédoval indickou ekonomiku. HDP se v prvním fiskálním kvartálu meziročně snížil o 23,9 procenta, kvůli čemuž Indie poprvé v dějinách klesla v HDP na hlavu až za Bangladéš. Snížená mobilita pak měla likvidační dopad nejen na drobné řemeslníky a obchodníky, ale především na migrující námezdní dělníky, kteří tvoří až desetinu indického obyvatelstva. V tomto ohledu dává smysl i nečinnost vlády státu Uttarákhand, jehož hospodářství je prakticky závislé na náboženském turismu. Turistický ruch generuje téměř třetinu příjmů tohoto severoindického státu a na náboženskou pouť se sem i v běžných letech vydává 30 milionů Indů. Zrušení největší pouti, která se koná jednou za dvanáct let, by tak pro státní kasu znamenalo obrovský výpadek.

Příliš mnoho demokracie?

Poslední, ovšem neméně důležitou brzdou v boji s koronavirem je pak samotný charakter indické politické soutěže. Kvůli federálnímu státnímu zřízení se v Indii takřka neustále konají nějaké volby a politické strany vedou prakticky permanentní předvolební kampaň. Letos na jaře tak probíhají volby do zákonodárných shromáždění v pěti svazových státech a teritoriích, kterých se účastní zhruba šestina indických voličů. Zásadní je v tomto ohledu především Západní Bengálsko, na které si dělá Módího Indická lidová strana (BJP) enormní zálusk a kde se hlasuje v několika vlnách celý duben. Vyhlášení celonárodního zákazu vycházení by tedy znamenalo také zákaz pořádání politických mítinků a osobních setkání s voliči, která jsou pro Módího kampaň naprosto klíčová. K omezení předvolebních shromáždění sice nakonec přeci jen došlo, ale až poté, co Indická volební komise zakázala mítinky s více než pěti sty účastníky.

„Máme tu příliš mnoho demokracie,“ posteskl si v prosinci loňského roku Amitábh Kant. Slova, kterými výkonný ředitel vládního think-tanku Níti Ájóg vysvětloval pomalý průběh ekonomických reforem, záhy zlidověla. Paradoxní je, že na onen údajný přebytek demokracie nyní doplácí i sama indická vláda: místo aby v bezprecedentní situaci upřednostnila ochranu veřejného zdraví, snaží se konat tak, aby mohla zvýšit svou legitimitu vítězstvím v demokratických volbách. BJP tak v Západním Bengálsku patrně míří za historickým úspěchem. Bohužel však při tom všem zapomněla, že zároveň sedí ve vládě, která by měla řešit jednu z největších krizí v dějinách nezávislé Indie.

Autor je indolog.

Čtěte dále