Mezi postavami reformních šedesátých let v Československu najdeme jen málo žen. Stopu Ireny Dubské ale nelze ignorovat.
Představy o „socialismu s lidskou tváří“ byly dlouho vysmívány jako iluze a debaty o „odcizení člověka“ skončily na skládce filosofického starého železa. Tváří v tvář současným krizím se potřebujeme vrátit k obojímu.
Pražské jaro máme tendenci chápat jako vyvrcholení reformně komunistických snah v Československu. Vrcholní reformní komunisté byli ovšem proti spontánním projevům občanské společnosti v opozici.
Během pražského jara mezi sebou soupeřily technokratická řešení a snaha o demokratizaci společnosti. V normalizaci vyhrálo nedemokratické manažerské řízení státu.
Českoslovenští reformátoři v dobré snaze o vybudování demokratického socialismu vytvořili technokratické základy, na nichž mohl vyrůst „normalizační“ režim.
Nosnou myšlenkou pražského jara byl humanismus a zájem o člověka. Po padesáti letech socialistické a kapitalistické normalizace jsme však humanismu na míle vzdáleni.
Přinášíme první část rozhovoru se spisovatelkou Alenou Wagnerovou. Hovořili jsme o šedesátých letech, ženských právech za socialismu a o neoliberalismu, který se lidem vplížil do duší.
Pražské jaro bylo dlouho považováno za „slepou uličku“ českých dějin, nepovedený předobraz skutečné revoluce z roku 1989. Jaké byly jeho historické možnosti?
Motorem pražského jara, stejně jako souběžného obrodného procesu na Západě, bylo přesvědčení, že změna je možná. Stojí za to si je připomínat.
Zrušením cenzury 26. června 1968 vyvrcholil v Československu obrodný proces. Zároveň se tento krok stal podnětem k násilnému potlačení reformních snah.
Kniha historika Michala Macháčka nabízí dobře podložený pohled na výraznou a spornou postavu československé historie, bývalého prezidenta Gustáva Husáka.
U příležitosti výročí 21. srpna 1968 jsme s historikem Jiřím Sukem hovořili o reformním socialismu a jeho odkazu po roce 1989.
S tuniským režisérem Hafedem Bouassidou o jeho studiu na FAMU, Srpnu 68 a vlivu československé nové vlny na jeho tvorbu.
Reformismus Syrizy skončil pragmatickým potratem. Přistoupilo Řecko na novou mnichovskou dohodu?