V Maďarsku začínají platit nové zákony vztahující se k takzvané uprchlické krizi. Překlápějí silně xenofobní politiku do represivní akce.
V sobotu 12. září prošlo kempem pro uprchlíky v maďarském Röszke deset tisíc lidí. Z místa přinášíme reportáž.
V Bruselu během pár dní vyrostlo stanové městečko určené uprchlíkům, které je možno považovat za ukázkový případ kritické sociální práce.
O uprchlících se diskutuje také v jedné z nejodlehlejších zemí světa – na Novém Zélandu. Tlak občanů na tamního premiéra dokládá, že uprchlická krize je celosvětovým problémem.
Náš redaktor právě pobývá na srbsko-maďarské hranici ve městě Röszke. Nastoupil jako dobrovolník v uprchlickém táboře a zaznamenává pro nás tamější dění.
Rakousko se v době uprchlické krize projevilo jako solidární země. Běžencům nepomáhá jen občanská společnost, ale také mnoho veřejných činitelů.
Co týden dal: Václav Klaus dokonal přerod v občanského aktivistu, Václav Cílek se rozhodl mobilizovat myslivce a Viktor Orbán chrání maďarské občany i celou Evropu.
Produkujeme vizuální smog s levicovou příchutí.
Rozhovor s aktivistkou Sarah z německé antifašistické skupiny TOP Berlin o situaci v uprchlickém centru Heidenau, které nedávno čelilo sérii násilných útoků.
Včerejší summit V4 ukázal, že největší problém je a bude v obecném přemýšlení představitelů těchto zemí o uprchlické krizi.
Předseda vlády předvedl ve zkratce postkomunistické pojetí solidarity. Měli bychom raději přijmout třicet tisíc uprchlíků, ať jsme jen třikrát horší než Německo.
Výběr „hostů“ do diskuse na téma uprchlické krize v pořadu Události, komentáře a jiná porušování Kodexu ČT vedou k legitimizaci názorů založených na nenávisti a demagogii.
Spor občana Moldavské republiky s hnutím Úsvit české soudy smetly ze stolu. Teď je u Evropského soudu pro lidská práva.
Evropské nařízení, které určuje stát pro příslušné azylové řízení, stále komplikuje životy tisícům uprchlíků. Německo umožní Syřanům se dublinské pasti vyhnout.
Fakt, že právě Německo momentálně vykazuje nejvíce odvahy v otázce uprchlické krize, je vzhledem k jeho postoji během řecké krize paradoxní.
Kdyby – čistě teoreticky – zaútočil Islámský stát na ČR, nemáme žádnou naději válku vyhrát. Paradoxně kvůli křiklounům, jako jsou Konvička, Bartoš, Okamura.
Podmínky detenčního ústavu v Bělé pod Bezdězem jsou v rozporu s mezinárodním právem a porušují lidská práva uprchlíků, kteří jsou v areálu drženi.
Lidé prchající před válkou a utrpením zažívají na svém útěku většinou to nejhorší při snaze dostat se do Evropy.
Zatímco účast na demonstracích se šibenicí v rukou nebo pokřiky „budete viset“ jsou podle Policie ČR v pořádku, ironizující transparent s povadlými penisy už nikoli.
Je nepřípustné, aby zemi, jejíž dějiny tvořili Hus, Masaryk nebo Kriegel, reprezentovali xenofobové typu Konvičky, Okamury a Bartoše.
Češi v cizině jsou často považováni za kriminálníky a povaleče. Z jakého titulu se nadřazují nad ostatní?
Hysterie spojená s přijímáním uprchlíků ukazuje, že na problémy jednadvacátého století nejsme připraveni.
Slušivé plavky typu tanga pro senátora Zdeňka Škromacha vytvořila umělkyně Barbora Šimková jako odměnu za jeho nehynoucí lásku k vlasti.
Představa muslimských uprchlíků jako nekulturních barbarů, kteří chtějí narušit naši skvělou a skrznaskrz kulturní zemi, se při kontaktu s muslimskými zeměmi rozpadne jako domeček z karet.
Bruselský návrh imigračních kvót se stal hlavním evropským tématem posledních týdnů. Je ale pouze nejviditelnější tváří politické bouře, k níž se v Evropské unii schyluje.
Co vede české politiky k názoru, že se křesťanští uprchlíci lépe integrují do české společnosti? Především neznalost.
Přístup české společnosti a institucí k lidem, kteří u nás žádají o azyl, je často katastrofální.