Anatomie sociálního státu

Idea sociálního zabezpečení a z něj plynoucí vznik sociálního státu se etablovala v evropském prostoru od druhé poloviny 19. století a byla výrazným civilizačním a demokratickým výdobytkem světových moderních dějin. Vymoženosti sociálního státu, jež měly za úkol poskytovat záchrannou síť pro nejzranitelnější členy společnosti, byly však od svého počátku pod drobnohledem. Nedůvěřivě se k němu stavěli jak zastánci kapitálového řádu, tak i komunisté, kteří v něm viděli další projev snahy představitelů kapitalismu o záchranu systému v době rostoucí krize. Sociální stát se zase v rukou nacistů a fašistů stal nástroje národní očisty a exkluze nežádoucích skupin obyvatelstva z těla národního společenství. Po konci druhé světové války se v Evropě a ve světě idea sociálního státu naplno etablovala jako dominantní směřování lidské společnosti po období hrůz druhé světové války a fašismu coby nástroj sociálního smíru. Nástup neoliberalismu v sedmdesátých letech minulého století však znamenal počátek postupného rozkladu této ideje. V současné době jsme svědky dalších radikálních pokusů o totální demontáž sociálního státu. V sérii textů a rozhovorů popisujeme evropské kořeny sociální péče, historii sociálního státu od jeho formování v 19. století, přes jeho proměny v průběhu 20. století až po postupnou ideologickou i faktickou demontáž jeho výdobytků v posledních dekádách. Chceme se taky podívat na současný stav sociálního státu, jaké alternativy se k němu profilují a jaká je jeho budoucnost v době nastupující robotizace a umělé inteligence.