Hnutí za dostupné bydlení ve střední a východní Evropě vzdorují neoliberální transformaci měst

Seriál textů východoevropských levicových médií ELMO ukazuje na specifika bytového trhu a bytové politiky ve střední a východní Evropě, kde krize bydlení akceleruje mnohem rychleji než v západní Evropě.

red, elmo
Foto ELMO

Platforma pro východoevropská levicová média ELMO (Eastern European Left Media Outlet) bude vydávat vícejazyčnou sérii dosud nepublikovaných tematických textů, které hledají odpověď na otázku: Jak hnutí orientovaná na bydlení a život ve městech vzdorují postsocialistickému imperativu, který se snaží proměnit města střední a východní Evropy v rozšíření, kopie či satelity neoliberálních západních měst? Texty budou současně zveřejňovány v několika jazycích na platformách členských organizací ELMO (LeftEast, Merce, Platzforma & Gazeta de Artă Politică) v druhé polovině června. Následně se bude 30. června v 18 hodin konat panelová diskuse, jíž se zúčastní Alona Liasheva (Ukrajina), Ana Džokić (Srbsko), Enikő Vincze (Rumunsko), Vitalie Sprînceană (Moldavsko) a Táňa Zabloudilová (Česká republika).

Současná krize bydlení se tak proměnila v krizi domova, přičemž kořenem této nespravedlnosti v kontextu střední a východní Evropy stále zůstávají dlouhodobé procesy neoliberální westernizace.

Od roku 2020 zažíváme smrtící pandemii, která zviditelnila již probíhající krizi bydlení: mnoho z nás po celém světě nemá možnost zůstat „doma v bezpečí“. Současná krize bydlení se tak proměnila v krizi domova, přičemž kořenem této nespravedlnosti v kontextu střední a východní Evropy stále zůstávají dlouhodobé procesy neoliberální westernizace. Krizi dále umocňuje skutečnost, že kvůli ruské invazi na Ukrajinu se uprchlíci, kteří odcházejí do jiných částí země i do zahraničí, ocitají v přeplněných městech s nedostatkem sociálního bydlení i dalších nezbytných sociálních služeb a nezbývá jim než zápolit na předraženém trhu s bydlením.

Zastánci neoliberalismu považují postsocialistická města – a zrovna tak společnosti, jejichž součástí jsou – za neúplná, chaotická a necivilizovaná. Více než 30 let jsou naše města na komunální i celostátní úrovni tlačena k tomu, aby zapadala do formy takzvaně civilizovaného západního neoliberálního města. Takové bájné město vychází vstříc životnímu stylu střední a vyšší třídy, brání se jinakosti, účinně se zbavuje všech sociálních a veřejných funkcí a současně se poddává vůli nadnárodních realitních developerů.

V této situaci místní a regionální sociální hnutí bojují proti nucenému vystěhovávání a za právo na bydlení. Zároveň vytvářejí prostor pro radikálně levicové hodnoty motivované vizemi přerozdělení, využívání obytných prostor a radikální sociální spravedlnosti. A navíc musí fungovat v kontextu, ve kterém další aktéři včetně mnoha nevládních organizací, hnutí, politických stran atd. pilně přispívají ke zhmotnění bílého, westernizovaného, neoliberálního města.

V této sérii postupně vyjdou čtyři články, v nichž hledáme odpovědi nejen na to, jak se levicoví aktéři ve střední a východní Evropě organizují, aby dosáhli spravedlnosti v bydlení, ale také jak konfrontují kolonialistický étos „dohánění Západu“, který v politickém i aktivistickém prostředí stále přetrvává.

Abychom uvedli tento kontext, identifikovali jsme následující procesy, k nimž v posledních třiceti letech dochází v prostředí měst střední a východní Evropy:

  • Masová privatizace veřejného bydlení ve jménu antikomunismu.
  • (Opětovné) formování vyšší střední třídy prostřednictvím masových restitucí budov, které byly znárodněny předválečným soukromým vlastníkům, jež jsou doprovázeny vystěhováváním dosavadních obyvatel ve prospěch „zajištění spravedlnosti“.
  • Oslabování veřejného a sociálního bytového fondu.
  • Systematické obírání a vytlačování pracující třídy ve spojení se symbolickou delegitimizací: města už nejsou pro pracující.
  • Třídně a rasově založená historie vlastnických režimů: problémy přístupu, přerozdělení a vysídlování.
  • Masové vystěhovávání, vysídlování a segregace chudých a rasově diskriminovaných komunit ze „středostavovských“ oblastí a center měst následované zkrášlováním a gentrifikací.
  • Gentrifikace a turistifikace kulturních a ekonomických metropolí ve snaze nalákat velké zahraniční soukromé investory.
  • Upřednostňování nadnárodních privátních realitních investorů se slabou regulací nebo zcela bez regulace.
  • Deregulace realitních trhů a nájemného vedoucí k intenzivnímu přelidnění.
  • Privatizace veřejných služeb a nucení obyvatelstva k akumulování zadlužení domácnosti.
  • Záměrná degradace veřejného bytového fondu obcemi jako záminka k ospravedlnění privatizace.
  • Stažení států ze sektoru bydlení a ponechání trhu jako jediného regulátora bydlení.

Články v naší sérii popisují, dokládají a analyzují, jak se tyto procesy překrývají a projevují ve specifickém kontextu některých měst střední a východní Evropy, přičemž si texty uchovávají širší regionální perspektivu. V článku nazvaném Stávání se západem: příběh legitimizace neoliberalismu, násilí a ztrát majetku ve městech střední a východní Evropy se rumunská angažovaná teoretička a radikální aktivistka za spravedlnost v bydlení, Veda Popovici, pokouší odhalit, jak funguje paradigma přibližování se Západu v prostředí středo- a východoevropských postsocialistických transformací měst. Mapuje narativ nadřazenosti Západu, jehož prostřednictvím se legitimizují dramatické a dalekosáhlé změny. Bernadett Sebály, maďarská komunitní organizátorka a doktorandka zkoumající politický dopad sociálních hnutí, nabízí stručný přehled uplynulých 30 let maďarského hnutí za bydlení a bytové politiky v textu Všichni potřebujeme někde bydlet. Maďarské hnutí za bydlení – pohled zdola: 1989–2021. Rumunský sociolog a radikální aktivista za bydlení George Iulian Zamfir ve svém článku analyzuje, jak se westernizující myšlenka chytrého města, kterou propaguje samospráva v Kluži, pojí s nuceným vystěhováváním a ztrátou bydlení romského obyvatelstva, což je prezentováno jako nezbytná daň za evropskost. Ukrajinská socioložka a výzkumnice zaměřující se na urbánní politickou ekonomii Alona Liasheva v textu Bez přístřeší: bytová politika v době války zkoumá prohlubující se krizi bydlení, která dopadá na vysídlené válečné uprchlíky. Tento článek byl původně publikován v ukrajinštině a angličtině na stránkách Spilne / Commons, členské organizace sítě ELMO. Editorky se ho rozhodly zahrnout, přestože se nejedná o původní text napsaný pro tuto sérii, neboť považují za zásadní hovořit o bydlení v kontextu ruské invaze na Ukrajinu, a rovněž chtějí vyjádřit solidaritu a podporu ukrajinské partnerské organizaci. Pokud chcete Spilne / Commons poslat dar na podporu jejich práce, můžete to udělat zde.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak