Proč chce polská národně konzervativní vláda ovládnout muzea a galerie?

Polská vláda vyměnila několik ředitelů významných kulturních institucí. O proměně tamní kulturní krajiny jsme mluvili s novinářem a umělcem Igorem Stokfiszewským.

Agáta Hrnčířová, Max Dvořák
Grafika Alarm

„Ministr kultury používá proti současnému umění brutální jazyk. Umělce označuje jako bolševiky, používá nacistický termín ‚zvrhlé umění‘ a tak dále,“ říká Igor Stokfiszewski. Ministr kultury Piotr Gliński také nepohodlným ředitelům neprodlužuje smlouvy a na uvolněná místa dosazuje spřízněné osoby. Dlouhodobě se tak kulturní infrastruktura uzavírá kritickým a angažovaným kurátorům a umělcům. Přestože jsou tyto personální změny legální, z pohledu polské umělecké obce nejsou ministrovy kroky legitimní. „Má to velký vliv na to, co se v umění děje. Současná polská vláda se snaží ovládnout důležitá muzea, galerie a divadla, aby v nich nastolila nový program, orientovaný na vlastenectví a tradiční hodnoty, nebo dokonce pravicovou politickou propagandu. To je třeba případ Ujazdowského zámku ve Varšavě,“ říká host šestého dílu Rautu, autor knih Zwrot polityczny (Politický zvrat) a Prawo do kultury (Právo na kulturu). „Umělecká svoboda v Polsku je v ohrožení. Od konce devadesátých let u nás platí zákon, který politikům umožňuje cenzurovat práci umělců kritických k církvi. Současná vláda tento zákon využívá dost často, stejně jako další nástroje ekonomické cenzury,“ konstatuje Stokfiszewski.

Situace si všímá i světový tisk. Kroky resortu kultury souvisejí s širšími snahami vlády o proměnu společenského diskurzu a upevnění moci. Politici ze strany Právo a spravedlnost dlouhodobě zasahují do nezávislosti soudů, médií a úřadů. Bezmála čtyřicetimilionová země se tak dostala do sporu s Evropskou unií, jejíž představitelé kritizují polskou vládu za porušování principů právního státu. Umění a kulturu vláda využívá ke konstruování falešného narativu polského národa, který bagatelizuje či zamlčuje problematické kapitoly historie státu. „V Muzeu druhé světové války v Gdaňsku se konala výstava, která kriticky ukazovala podíl Poláků na druhé světové válce. Ředitel dosazený Ministerstvem kultury a národního dědictví změnil obsah výstavy tak, aby zdůraznil pozitivní roli církve během války a odpor Poláků proti holokaustu, přestože z historie víme, že Poláci byli poměrně antisemitští a naše historická role v otázce holokaustu pozitivní není,“ říká publicista.
Podcast Raut je součástí projektu Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě, který vede iniciativa tranzit.cz v rámci aktivit platformy bienále Ve věci umění. Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondy EHP) v rámci programu Kultura. Série vzniká za podpory Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak