Umělé inteligenci je jedno, zda je autor mrtev. Tvořit znamená přiznat svoji zranitelnost

Nový díl podcastu Moshpit se věnuje tvorbě – jak probíhá, kdy je a není cringe a jak s ní naložit v době umělé inteligence.

Klára Bělíčková, Johana Trejtnar

Jak probíhá proces tvorby rozličných umělců? Jak jej propojují se současným světem a politikou konzumu? A co je blokuje v tvorbě?

Nový díl podcastu MOSHPIT o procesu tvorby, politice konzumu a umělé inteligenci s tvůrci hudby a interdisciplinárního umění Willim Solovicem, vizuálního umění Viktorií Kopeckou a textů i úspěšných předávek v rugby Magdalénou Snítilovou.

„Když do sebe narazí dvě ideje a nastane srážka, tam vzniká dílo,“ říká Willi. Podle Viktorie je umění zas vždycky niterní interakce. Je autor mrtev? Pro ni ne. „Hledám v tom sebe, ale hledám v tom i autora. Když vím, že autor mlátil svoji manželku, k čemu by mi bylo to ignorovat?“ říká. Hosté se bavili i o tom, jak pohlížet na proces tvorby v době umělé inteligence. „Systém nás učí, že zranitelnost je něco nechtěného,“ říká Magdaléna. „Ale právě kvůli tomu že AI umí napsat bakalářku za 30 vteřin bychom se měli učit tvořit jako lidi,“ dodává Viktorie.

Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi – za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak jako na koncertech do sebe narážejí a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále