Původem slovenské hudební vydavatelství mappa oslavilo na podzim desáté narozeniny. Za dekádu vyrostlo v zásadní platformu pro experimentální a nezávislou hudbu a obzvláště pro umělce ze střední Evropy se stalo výchozím bodem na cestě do zahraničí. Nahrávky jako Ne Lépj a Virágra Adély Mede nebo Pohreb Richarda Hronského poslední roky výrazně rezonovaly i na globální scéně. Label v roce 2016 založili v Lučenci Jakub Juhás a Zoltán Czákó, dnes už v něm pokračuje jen první jmenovaný. Kromě labelu organizuje Juhás také pravidelné koncertní večery platformy LOM space v Bratislavě, své umělce vozí do Lisabonu v rámci galerijní platformy Villa Karpatia a na bruselském rádiu KIOSK měl pořad o středoevropské hudbě. V rozhovoru mluví o přetrvávajících hranicích mezi Východem a Západem, těžkostech provozování malého hudebního labelu v éře algoritmů i síle nezávislé scény čelit nevlídné politické situaci.
Řada vydavatelství přešla čistě k digitálnímu vydávání, případně svou činnost výrazně utlumila a možná se k ní vrátí později.
Čekal jsi před 10 lety, že se mappa dožije desátého výročí?
Tehdy jsem se nad tím asi úplně nezamýšlel. Prostě uplynulo 10 let a jsme tady. Jsem extrémně tvrdohlavý a baví mě dlouhodobé projekty. Když něco začnu, musím to dotáhnout k nějakému uspokojivému výsledku. A u mappy to vypadá, že bude trvat ještě o něco déle.
Dokázal bys zpětně popsat prvotní impuls, proč mappa vznikla?
Začínal jsem psaním o hudbě, které mě ale postupně přestalo bavit. Získal jsem pocit, že všechno, o čem jsem psal, a všechny scény, které jsem sledoval, by mohly být zajímavé jako platforma, kterou bych mohl kurátorsky propojovat. Zároveň to byla doba, kdy bylo relativně snadné založit label.
V čem to bylo tehdy jednodušší?
Souviselo to hlavně s Bandcampem a s tím, že jsem měl rozběhnuté kontakty s různými umělci, umělkyněmi, médii a blogy, kterých tehdy bylo mnohem víc. Posluchačská komunita byla pozornější, protože přetlak na scéně byl o něco menší. Algoritmy fungovaly lépe, vztah mezi labelem a posluchačem byl přímočařejší, díky čemuž byl zájem o fyzická média mnohem větší. Svět byl zároveň o něco méně temným místem než dnes. Fanoušci si mohli dovolit utratit více peněz za nákup nových alb. Dnes je ten vztah více vychýlený a často končí u zaplacení streamovacích služeb. Sám musím často volit mezi nákupem nového alba a šetřením na koncerty. Mám pocit, že před 10 lety jsem tohle dilema řešil mnohem méně.
Mappu jsi ale nezakládal úplně sám. Kdo byl během těch 10 let pro fungování labelu důležitý?
Zakládal jsem ji spolu se svým dlouholetým kamarádem Zoltánem Czákem, který také pochází z Lučence. Několik let jsme fungovali společně a on se staral především o vizuální stránku vydavatelství.
Byl pro mě také důležitou mentální oporou. Postupně ale naše práce začala příliš zasahovat do kamarádské sféry a dynamika mezi prací a přátelstvím začala být složitější. Nakonec jsme se rozhodli, že je pro nás důležitější zachovat přátelství, a naše cesty v rámci labelu se rozešly.
Teď mi hodně pomáhá moje partnerka Michaela Cagáňová, která také dohlíží na vizuální stránku. Nejdůležitější ale stále zůstávají vztahy s dalšími labely na naší scéně. Především Warm Winters Ltd. Adama Badí Donovala a potom LOM nebo Skupina. Z těchto stran cítím dlouhodobou podporu, je to prostor, kde sdílíme radosti i problémy a kde se navzájem inspirujeme. Bez nich by to bylo mnohem těžší.
Když jsem si procházel katalog mappy z prvních let, bylo v něm hodně zahraničních, vesměs západních nahrávek a první výraznější releasy z našeho středoevropského prostoru přišly až později. Dnes je přitom mappa vnímána jako label výrazně spojený se střední Evropou. Jak se tohle těžiště proměnilo?
Od začátku tam byl záměr navázat kontakt s mezinárodní scénou a vytvořit mezinárodní platformu, která by propojovala různé části světa, umělce i média. Postupně se do toho přirozeně začala zapojovat i lokální scéna. Nechtěl jsem, aby mappa zůstala uzavřená v nějakých hranicích, ale naopak jsem chtěl místní scénu zasadit do už vytvořené struktury labelu.
Pozvolna také začala přicházet dema z lokální scény. Dnes je to vzhledem k tomu, co se děje na politické a kulturní scéně, úplně přirozené, že se soustředím na střední Evropu. mappa chce vytvářet prostor pro lokální umělce.
Jak bys s odstupem 10 let porovnal místní scénu tehdy a dnes? Bylo tehdy méně zajímavé domácí hudby, nebo jen trvalo déle ji objevit?
Možná to souvisí s tím, že jsem si časem vytvořil více osobních kontaktů s lokální scénou, především prostřednictvím pořádání koncertů. Začali jsme se bavit o tom, kdy by mohly vzniknout jejich desky a za jakých podmínek. Vydávání tak nevznikalo ve vakuu způsobem „někdo mi poslal demo a já jsem ho vydal“, ale vyrůstalo z osobních rozhovorů.
Té zajímavé domácí hudby je stále málo. Neříkám, že se neobjevují nová jména, to určitě ano a já bych je jednoho dne rád viděl v katalogu mappy, ale v porovnání s okolními scénami je to mírně podvyživené. Na druhou stranu přibývají nové platformy, komunity, koncertní série a místa, která se zaměřují na nejmladší scénu, takže věřím, že těch jmen bude stále více.
Je osobní kontakt s umělci pořád základem práce labelu?
Na začátku jsem přijímal více anonymních dem, která mi chodila e-mailem a nějakým způsobem mě oslovila. Postupně se ale i díky koncertům komunikace posunula k dlouhodobějšímu plánování. O vydávání alb se často bavíme dlouho dopředu. Mám však rád i impulsivní rozhodnutí a stále si nechávám prostor pro nečekaná dema, která mi přistanou v e-mailové schránce. V současných podmínkách bych bez takové dynamiky už dávno vyhořel.
Je pro tebe osobní kontakt s umělcem klíčový i v momentě, kdy už jeho album vydáváš?
Komunikace a zájem přetrvávají kontinuálně. Pro mě je to přirozený vydavatelský koloběh. Někdy vydám album a později se vrátíme k tomu, jak by mohlo vypadat další. Snažím se zároveň umělcům vytvářet prostor pro koncerty doma i v zahraničí. Protože jsem se přestěhoval do Lisabonu, rád bych je například zval do Portugalska.
Nejde tedy jen o samotné album. Bavíme se o různých věcech, o tom, jak mohou fungovat na lokální i mezinárodní scéně. Je to dlouhodobá komunikace a péče o prostředí, které kolem labelu vzniká. Neustálé tahání a proplétání nitek mezi různými hudebními scénami.
Jak se za těch 10 let proměnily praktické okolnosti šéfování labelu, třeba distribuční řetězce?
Výrazně se změnil celkový prostor kolem médií. Ubylo lidí, kteří píší o okrajové nebo radikální hudbě. Zmizely celé weby, magazíny i blogy. Změnily se také algoritmy sociálních sítí. Propagovat hudbu je dnes mnohem náročnější než dřív a prostor pro její propagaci se celkově zúžil. Změnily se distribuční podmínky. Řada obchodů, se kterými jsem spolupracoval, buď zanikla, nebo bere menší počty releasů. Proměnila se také redakční podoba Bandcamp Daily, který se dříve výrazně věnoval okrajovým žánrům.
Celkově mám pocit, že se situace postupně zhoršuje. Změnily se také podmínky poštovních služeb, což s prodejem hudby úzce souvisí. Všechno zdražilo a posílat zásilky do Spojených států nebo obecně mimo EU je čím dál náročnější.
Za poslední roky to vidím i na číslech poslechovosti například na Bandcampu. U fyzických nosičů je zase zřejmé, že jejich význam postupně klesá. Potýkáme se také s produkčními problémy. Po covidu se výroba vinylů výrazně zpomalila a začaly vznikat velké prodlevy. Nedají se dodržovat termíny a problémy se postupně nabalují. Řada vydavatelství proto přešla čistě k digitálnímu vydávání, případně svou činnost výrazně utlumila a možná se k ní vrátí později.
Chápu, že pro malé labely je čím dál složitější v tomhle systému přežít. Dala by se ale najít i nějaká pozitiva?
Mám pocit, že když se nějaká věc dostane do negativního extrému, začne se probouzet i opačná strana. Labely v našem geografickém prostoru se začaly více propojovat a vytvářejí modely spolupráce, které, myslím, pomáhají i menším vydavatelstvím. Může jít o společné newslettery, propagaci nebo pomoc s organizací koncertů a turné. Je to ale podpora na úrovni kolektivů a labelů, nikoli finanční podpora.
V posledních letech se objevila pozitivní vlna systematičtější propagace zdejší scény. Stojí za ní hlavně hudební publicisté, kteří dokážou své profilové články či recenze protlačit do předních západních médií, jako jsou The Wire, The Quietus, The Guardian nebo Pitchfork. Jsou to lidé jako Miloš Hroch, Jakub Knera nebo Daryl Worthington. Stejně tak se zdejší hudba čím dál více objevuje v pořadech rádií NTS, KIOSK nebo BBC Radio 3. Pořád se moc nechytají větší festivaly experimentální hudby jako Rewire, Le Guess Who? nebo Unsound, ale na druhou stranu narůstá zájem různých kurátorů, kteří pořádají koncerty v zajímavých klubech a prostorech po celé Evropě. V některých kolektivech a skupinách kolem labelů dnes cítím větší energii a podporu.
Udržuješ nepochybně kontakty také s lidmi z podobných labelů v jiných zemích. Řeší západní labely stejné problémy jako vy?
Velkou výhodou západních a větších vydavatelství je napojení na významné festivaly experimentální a nekonvenční hudby. Umělci z těchto labelů se podle mě mnohem snadněji dostávají na festivaly a mají tak větší možnosti propagovat svou tvorbu.
Pokud jde o distribuci, potýkají se ale často s podobnými problémy. Některé labely spolupracují s distribučními společnostmi napojenými například na americkou scénu, což nám stále chybí. Distribuce do Spojených států je pro nás pořád nejistá.
Výraznou roli hraje také platforma Boomkat, která patří k nejvýznamnějším místům pro prodej hudby. Někdy od nás album vezmou, jindy ne. Chybí tam určitá kontinuita podpory, která by výrazně pomohla chodu vydavatelství.
Mappa dnes funguje jako určitá výkladní skříň experimentální scény bývalého Československa a okolních zemí. Daří se vám také dostávat hudbu do zahraničních „taste-making“ médií, jako jsou The Wire nebo The Quietus. Jak dlouho trvalo vybudovat si u angloamerických novinářů takovou pozici?
Stále to stojí především na osobních vztazích a dlouhodobé komunikaci. Často jde o jednotlivce, kteří mají o danou scénu skutečný zájem, dlouhodobě ji sledují, znají její aktéry a chtějí jejich hudbu představovat západním médiím. Je to kontinuální komunikace a informování o širším kontextu toho, co se v tomto prostoru děje.
Když člověk nemá ke scéně vztah, je pro něj samozřejmě obtížnější o ní psát a vytrhávat z ní jednotlivé detaily. Je ale vidět, že někteří novináři už za tu dobu kontext scény znají. Souvisí to také s tím, že katalog mappy roste. Máme už téměř 75 alb a po 10 letech je tak přirozené, že o scénu vzniká větší a hlubší zájem.
Přetrvává podle tebe obecně na hudební scéně hranice mezi Západem a Východem?
Určitě. Vidíme to stále i v médiích. Zájem o naši scénu sice pomalu roste, ale stále stojí především na několika jednotlivcích, kteří o ní informují. Mimo jejich aktivity chybí systematičnost a plošnost. Stále existuje velké množství alb, která tím sítem propadnou.
Zároveň labely, které nemají dostatek financí nebo nemohou všechny své aktivity soustředit na vydavatelskou činnost, nemají takový dosah. Musíš se tomu permanentně věnovat a investovat do toho velké množství času.
Je však extrémně těžké skloubit to s prací, která ti zaplatí nájem. Když se to spojí s menším zájmem médií či festivalů, s těžšími distribučními podmínkami, s velmi malou nebo téměř nulovou grantovou podporou umělců a umělkyň a vlastně celkově s kulturno-ekonomickými podmínkami v našem geografickém prostoru, stává se ten rozdíl markantním.
Proměňovala se během těch 10 let tvoje představa o tom, co má mappa být? Vytvořila se podle tebe nějaká společná estetika, která přesahuje čistě geografické vymezení?
Postupně se vytvořil určitý konkrétní charakter. Obvykle ho popisuji pomocí dvou linií. Jedna je čistě dokumentární a zaměřuje se na terénní nahrávky a zvuková prostředí, kterých si běžně nevšímáme.
Druhá, „akusticko-ekologicko-spekulativní“, je podle mě ještě výraznější: vytváření spekulativních zvukových světů, které napodobují přírodu kolem nás nebo vytvářejí spekulativní folklór. Celkově se zaměřuje na organickou elektroniku nebo takzvanou new weird elektroniku.
Do té druhé linie dobře zapadá nová kompilace Synthetic Water Music, kterou sis nadělil k desátým narozeninám labelu. Můžeš ji představit?
Navazuje na první díl Synthetic Bird Music. Rád bych z toho vytvořil trilogii, takže tohle je druhý díl.
Přemýšlel jsem, co je charakteristické pro zvuk mappy a co se na nahrávkách opakovaně objevuje. Jedním z těch prvků je práce s vodou a vodními zvuky. Chtěl jsem vytvořit určitou zvukovou mimikry vody a vodních biotopů.
Souvisí to i s tím, co letos vidíme v krajině. Když chodím venku, všude vidím vyschlá koryta. Připadalo mi to jako dobrý výchozí bod pro přemýšlení o tom, jak by mohla znít budoucnost okolní krajiny, a také pro úvahy o minulých utopiích. Na kompilaci se podílí 51 umělců nebo projektů a každý z nich dostal prostor přemýšlet o tématu po svém.
Mluvil jsi o propojení s konkrétními fyzickými scénami. Provozuješ sérii Mikrozvuk v prostoru LOM space v Bratislavě a pořádáš koncerty i mimo Bratislavu, třeba v londýnském Cafe Oto. Jak důležité je tohle fyzické propojení pro fungování mappy?
Je to velmi důležitá součást. Podle mě nelze jen produkovat alba, ale také hrát naživo, protože právě tam se lidé mohou potkávat a vytvářet komunity.
Změnilo se ale financování těchto akcí. Na Slovensku byl dlouho důležitým zdrojem podpory Fond na podporu umění. S jeho současnou destrukcí se situace radikálně proměnila. LOM space přesto pokračuje dál, protože dokáže akce financovat i jinými cestami. Je pro nás důležité, aby takový prostor dokázal tyto problémy ustát a dál nabízet program komunitě, která kolem něj vznikla.
Za zásadní ale považuji také to, že mimo centra se výrazně změnila organizace kulturního života. Akcí zaměřených na experimentální hudbu bylo v regionech už dříve málo a dnes téměř zmizely. Přitom je nesmírně zajímavé uvádět a poslouchat takovou hudbu mimo velká centra a zasazovat ji do zajímavých site-specific kontextů.
Existuje v současné situaci nějaká naděje? Pomáhá napojení na Evropu?
Zatím sleduji, co se po zániku podpory objevilo. Vzniklo pár úplně low-budget akcí mimo kluby, často v zajímavějších prostředích. Z dlouhodobého hlediska ale zatím nevidím, že by to byl model, který lze udržet. Momentálně to přežívá díky nadšení lidí a zároveň vzniká velké množství nových projektů, hlavně mezi mladší generací, což je skvělé.
Zavedené subjekty se samozřejmě snaží získávat evropské peníze. Po přestěhování do Lisabonu ale vidím, že podobná situace existuje i tam. Velká část kulturních akcí funguje čistě na dobrovolné nebo nízkorozpočtové bázi bez grantové podpory. V něčem je to tedy velmi podobné.
Přestěhoval ses do Lisabonu. Co to prakticky znamená pro fungování mappy?
Zatím je to chaos. Lisování vinylů i duplikace kazet stále probíhají především v Česku a na Slovensku, takže zásilky neustále putují mezi Portugalskem, Českem a Slovenskem.
V prvním roce mi hodně pomohl Adam Badí Donoval z Warm Winters labelu, který za mě vyřizoval řadu objednávek. A také moje máma, která většinu menších zásilek posílala z Lučence.
Nebojíš se, že přestěhováním na druhý konec Evropy ztratíš kontakt se středoevropskou scénou?
Když člověk někam odjede na delší dobu, začne mít rychle pocit, že už není doma ani na původní scéně a zároveň ještě není součástí scény nové. Ale nemám z toho strach. Chci se snažit organizovat koncerty také v Portugalsku a Lisabonu, což se už částečně daří. Už jsem tam jeden koncert uspořádal a zároveň jsme vytvořili platformu Villa Karpatia, což je malý galerijní prostor, kam zveme umělce z východní Evropy, zatím především z oblasti vizuálního umění.
Program v LOMu v Bratislavě navíc organizuji dále i na dálku, takže propojení podle mě zůstává poměrně silné.
Letos se to ukázalo i z druhé strany: na tři měsíce jsem se vrátil na Slovensko a naplánoval jsem tam obrovské množství akcí. Z léta se pak stal jeden velký cestovatelský festival, takže se stále učím, jak k tomu přistupovat.
Jak bys srovnal experimentální scénu v Lisabonu s Prahou, Bratislavou nebo obecně střední Evropou?
Pokud jde o místní experimentální scénu, je kolem ní silná komunita a v tom je Lisabon podobný například Praze nebo Bratislavě. Zároveň jsou tam dvě sféry. Na jedné straně fungují zavedené instituce, v nichž se koná několik zajímavých koncertů týdně. Na druhé straně existují platformy, kluby a venues, které fungují prakticky jen z příjmů ze vstupného.
Právě ta druhá sféra je pro mě zajímavější. Jsou tam prostory podobné LOMu nebo Punctum a právě přes ně se člověk může nejjednodušeji dostat do kontaktu s místní scénou. Existují tam také velmi zajímavá posluchačská prostředí a způsoby, jak lidé koncerty vnímají. Jsou to malé „obývákové“ venues a v tomto ohledu je tam se střední Evropou určitá podobnost.
Město stále přitahuje hudebníky z okolí a zároveň funguje jako určitá přestupní stanice mezi africkými zeměmi, Brazílií a USA. Je to vidět hlavně na klubové scéně, která je velmi výrazná. Funguje to ale i na experimentální scéně.
Předpokládám, že provozování labelu ti bere obrovské množství energie. Kde bereš po 10 letech energii pokračovat?
Je to hlavně o tvrdohlavosti a vytrvalosti. Zároveň ale vidíš, že dosah labelu se nějakým způsobem stále zvyšuje a vzniká množství zajímavých vztahů. Pořád vidím smysl v tom vytvářet prostor pro umělce, zvlášť teď, když některé labely zanikají a některé kluby také. Ten prostor se zmenšuje.
Pořád doufám, že se kulturní situace časem nějak napraví a znovu vzniknou podmínky pro financování scény. Po 10 letech ale potřebuji najít rovnováhu mezi fungováním labelu a vlastní prací, kterou už dlouho odkládám. Nechci, aby celý můj život spočíval pouze v práci pro label. Potřebuji si vytvořit prostor i pro vlastní psaní a další projekty.
Kromě šéfování mappy jsi také spisovatel. V několika tvých blogových zápiscích jsem četl povzdech nad tím, že nemáš čas na svůj třetí román. Kdy tedy bude?
Příští rok bych si na něj chtěl vyhradit celý rok. Budu muset odmítnout různé aktivity, schůzky a další věci a říct lidem, že tentokrát potřebuji vlastní prostor. Zároveň si ale po letech budu muset najít nějakou práci a nějak to skloubit s dokončením knihy. Ta kniha vždycky doplácela na to, že čas zabral label. Doufám, že když jeho aktivity trochu utlumím, vznikne konečně prostor pro psaní.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás