Minulý týden oběhly zpravodajství i sociální sítě záběry z druhého ročníku Světových her humanoidních robotů, které probíhaly 22. až 26. srpna v Pekingu. Více než dvě tisícovky dvounohých robotů z šestnácti zemí zde soutěžily v 51 disciplínách. Ty vesměs odpovídaly klasickým disciplínám známým z lidských her – od atletiky přes gymnastiku, vzpírání a box až po fotbal. Na programu ale bylo třeba i testování jemné motoriky, například zatloukání hřebíků, uklízení hotelového pokoje nebo stavění kostek podle návodu.
Robotické hry ze všeho nejvíce připomínaly trochu absurdní veletrh práce.
Na Západě se obzvláště velkému zájmu těšila videa nejrůznějších robotích karambolů. Na jednom videu z běžeckého závodu na sto metrů roboti, kteří ještě neumí zpomalit a sami zastavit, v cíli naráželi plnou rychlostí do zábrany, padali, jiskřili, a nakonec i hořeli. Neméně bizarně působily i záběry z fotbalového zápasu, kde do sebe členové obou týmů různě narážejí a pak padají, aniž by se jim podařilo dostat k míči. Výsměch ale není tak úplně na místě, humanoidní roboti ve skutečnosti dělají poslední roky značné pokroky a jsou do nich investovány nemalé peníze, a to i přesto, že tato odnož robotiky byla donedávna považována za slepou vývojovou větev. Máme se bát, že si Čína buduje neporazitelnou robotí armádu? Nebo jen řeší stárnutí populace?
Hranice použitelnosti
Robot ASIMO vyvíjený společností Honda byl dlouhé roky chloubou japonské robotiky. Když v roce 2014 zavítal do Tokia tehdejší americký prezident Barack Obama, neopomněl slavného humanoidního robota navštívit v Japonském národním muzeu vědy a výzkumu: Miraikan, kde měl ASIMO svůj domov. Obama s robotem prohodil pár slov, a dokonce si i zahráli fotbal a svět se znovu podivil, jak jsou Japonci v robotice napřed. Jenže o čtyři roky později Honda ukončila vývoj a výrobu modelu ASIMO a soustředila se na praktičtější využití technologií, které při jeho vývoji vznikly. ASIMO v Miraikanu vydržel až do roku 2022, kdy skončilo jeho předvádění veřejnosti. Udržovat ho v chodu bylo příliš náročné, protože firmě se nepodařilo prototyp smysluplně využít pro praktické účely. ASIMO byl možná nejslavnější robotickou celebritou své doby, byl roztomilý, chodil po schodech, běhal, mával lidem, ale pořád byl dost nepraktický na to, aby stálo za to investovat do masové výroby, která by jeho další vývoj opodstatnila.
Japonci dvounohé roboty milují, protože je od dětství sledovali v populárních animovaných seriálech, jako jsou Astroboy nebo Doraemon. Místní robotika je výrobou bipedálních pomocníků posedlá také proto, že Japonsko čelí rychlému stárnutí populace a nedostatku pracovní síly. Právě humanoidní robot by teoreticky mohl pracovat v prostředí vytvořeném pro člověka, aniž by bylo nutné vše přestavovat. Jenže výsledky zatím nejsou tak uspokojivé, jak by možná generace odkojené příběhy science fiction očekávaly. Ukázalo se to, když se Japonci pokoušeli nasadit své dvounohé roboty při odstraňování následků havárie na jaderném reaktoru ve Fukušimě v roce 2011. Tehdy zesílily hlasy, že dvounozí roboti jsou slepou uličkou vývoje.
Argument je zřejmý. K čemu je vůbec potřeba robot, který vypadá jako člověk, když ke zcela specifickým úkolům, k nimž je robot obvykle potřeba, stačí třeba jen jedno jeho rameno nebo autonomní stroj na kolečkách, který doveze požadovanou věc z místa na místo. Takoví roboti se už dnes v bohatých zemích využívají, byť se na mnoha případech ukázalo, že lidé jsou paradoxně pořád ekonomicky výhodnější varianta.
Proč tedy dnes bipedální roboti slaví pomyslný návrat na scénu a v Číně pro ně pořádají „olympijské“ hry? Odpovědí je současný překotný rozvoj umělé inteligence, která se pomalu dostává do fáze tzv. embodied AI čili vtělené umělé inteligence. Dosavadní AI žije především v počítači, umí napsat text, vytvořit obrázek, přeložit článek nebo analyzovat data, když ji ale propojíme s humanoidním robotem, dostane možnost realizace ve fyzickém světě. Právě to otevírá obrovské možnosti použití, o nichž jsme kdysi četli ve sci-fi povídkách. Schopnosti dnešní AI jsou tím, co ASIMO a další japonští humanoidní roboti využít nemohli, a proto narazili na hranice použitelnosti.
Státní robotický průmysl
Roboti na pekingských hrách hravě překonali lidské rekordy v běhu na 100 a 400 metrů nebo ve skoku do výšky. Robotický stolní tenis se zase dostal do fáze, kdy humanoidní stroj dokázal autonomně odehrávat výměny s někdejší světovou jedničkou Ding Ning. Skutečným cílem ale samozřejmě není měření člověka a stroje, nýbrž demonstrace pokroků, které vývoj stihl udělat. A ty jsou nemalé i ve srovnání s tím, co předváděli roboti na prvním ročníku her přesně před rokem. Ostatně narostly i samotné hry. Dvojnásobně se navýšilo množství disciplín, soutěžících robotů už ale bylo hned čtyřikrát tolik. Počet týmů narostl z 280 na 666.
Na „olympiádě“ humanoidních robotů nesoutěží země, ale vývojářské týmy, start-upy, které takto shánějí investory. Čína a její specifická verze kapitalismu je pro akceleraci robotického rozvoje ideálním místem. Soukromé firmy spolu soupeří, ale strategické technologické směry jsou zároveň součástí státní průmyslové politiky. Země tento segment aktivně podporuje jako strategické odvětví. Investuje do výzkumu, podporuje testovací provozy a snaží se vytvořit trh, na kterém budou moci nové firmy své roboty prodávat. Pravidla samotných her se navíc mají podle organizátorů postupně promítat do technických standardů pro průmyslové využití robotů.
Důležité je i testování robotů v reálném prostředí. Čínská průmyslová politika počítá s nasazením humanoidních robotů v továrnách, logistice, maloobchodu, zdravotnictví, péči o seniory i při záchranných operacích. Robotická olympiáda tak není jen sportovní událostí, ale technologickou přehlídkou čínské státní moci, průmyslu a schopnosti rychle škálovat výrobu.
Jedním z úspěšných příběhů her je šanghajská společnost AGIBOT, která získala celkem 46 medailí, z toho 18 zlatých. Jejich roboti uspěli hlavně v disciplínách postavených na plnění nějakého scénáře, jako je záchrana v případě nouzového ohrožení nebo služby v hotelu či knihovně. Soutěžící stroje přitom podle firmy nebyly speciálně vyrobenými prototypy, ale modely z masové výroby nebo reálného nasazení. Univerzální stroje s vestavěnou umělou inteligencí se už dnes používají v průmyslové výrobě, ale i při obsluze zákazníků v obchodech nebo na recepcích. Dají se už také koupit nebo pronajmout, čínský humanoidní robot Unitree G1 je ostatně dostupný i u nás – přijde vás zhruba na milion korun. Jeho výrobce ho ale pro jistotu prodává jako „platformu pro vývoj umělé inteligence, lokomoce a interakce člověka s robotem“. Jeho použití je totiž pořád značně omezené.
Fotbal patří Němcům
Groteskní videa z robotických her odhalují, že humanoidní roboti jsou vesměs extrémně schopní v jedné konkrétní disciplíně – ať už to je běh, či skok – ale selhávají v momentu, kdy musejí svoji hlavní činnost přizpůsobit dalším okolnostem. Proto sice Tiangong Ultra uběhne stovku za 8,64 sekundy, tedy rychleji než Usain Bolt, ale už neumí v cíli bezpečně zabrzdit. Ve zmíněném zatloukání hřebíků ostatně dopadli roboti velmi neslavně. I to je důkaz, že vytvořit komplexního a univerzálně použitelného robota, který by svým uživatelům skutečně pomáhal, nikoliv nakonec mnoha nepředvídatelnými způsoby komplikoval život, je velmi náročný cíl, k němuž máme ještě relativně daleko.
Robotické hry ze všeho nejvíce připomínaly trochu absurdní veletrh práce. Nejdůležitější na pekingských hrách nakonec nejsou medaile. Jejich skutečným smyslem je naučit roboty pracovat. Čínská vláda letos spustila program, který má humanoidy dostat z laboratoří do továren, skladů, obchodů, nemocnic a zařízení pro seniory. Robot má nejen uběhnout stovku, ale především zopakovat stejný úkon tisíckrát, bezpečně, levně a bez člověka, který ho na dálku ovládá. A právě tady se rozhodne, jestli současný boom humanoidních robotů není jen další technologickou bublinou.
Čína buduje průmysl, který potenciálně může mít i vojenské využití, ale hlavně jde o získání výhody v nové a rychle se rozvíjející technologii. Pokroky v robotice samozřejmě umí využít i ideologicky – z her běžel na internetu přímý přenos a média přinášela oslavné články o úspěších domácích zástupců. Je ale nutné dodat, že ze 666 soutěžících týmů jich z Číny pocházelo 641 a do Pekingu nedorazily největší americké firmy jako Boston Dynamics nebo Tesla, které by se mohly spolehnout na výkonnější čipy i pokročilejší AI modely. Ani tak nebyla čínská dominance absolutní a domácí roboti selhali v asi nejsledovanější disciplíně her – ve fotbale. V něm se do finále dostaly dva německé týmy a vyhrál B-Human, společný projekt brémské univerzity a výzkumného centra DFKI. V Pekingu zvítězil v obou soutěžích tzv. Humanoid Soccer League. Pořád tedy nejspíš platí, že fotbal je sport, v němž proti sobě nastupuje jedenáct hráčů (nebo sedm robotů) a vždy vyhrají Němci.
Čínští roboti dominují především ve fyzických disciplínách, rychlosti, síle a rychlém převádění robotiky do průmyslového prostředí. Fotbal ale ukázal, že v autonomním pohybu a rozhodování má stále velmi silnou pozici německý výzkum. Robot, který uběhne sto metrů, totiž ještě nemusí být robot, který ví, co má dělat, když se mu do cesty postaví člověk.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás