Strom není ideologie. ODS představila revoluční program pro Brno

Aniž by dodnes někdo věděl proč, postavila se do čela koalice vedené brněnskou ODS producentka Kamila Zlatušková. Koalice, v níž ODS doplňuje několik lidí z TOP 09, představila minulý týden svůj program. Nedá se říct, že by se programem s ironickým názvem „Brno – nejlepší adresa“ věci nějak vyjasnily. V zásadě se jedná o standardní přehled frází, se kterými by po drobných úpravách bylo možné kandidovat v libovolném městě v libovolném roce bez ohledu na složení kandidátky a osobu v čele.

Změna klimatu je ve staré dobré ODS ideologie, strom jí nicméně nově není. 

Nalezneme zde klíčová slova jako doprava, bydlení, školství, bezpečí a samozřejmě rozvoj, aniž by je rušily příliš konkrétní plány, které by nedejbože mohl vzít někdo doslova. Touto strategií si ODS ostatně zajistila křeslo primátorky dvakrát za sebou, tak proč ne potřetí. Brňanům a Brňankám stačí málo. Vždyť žijí v Brně. 

Nicméně i v tomto politickém AI slopu se najde několik klenotů. Zvláště kapitola „Strom není ideologie.“ V podstatě je lepší k tomu na webu už nic nečíst a prostě se jen bavit tím, co všechno by to asi ve městě, ve kterém prakticky každá úprava veřejného prostoru začíná vykácením stromů v kilometrovém okruhu, místo nichž se maximálně vysadí pár chudáků, z nichž polovina nepřežije léto, mohlo znamenat.

Léto se nám v Brně totiž změnilo, klimatická změna posunula Brno do jiného podnebného pásma. Nicméně tak daleko není ODS ani pod Zlatuškovou, a tak v programu o této drobnosti, která brzy udělá z Brna město na pokraji jihomoravské polopouště, není raději ani zmínka. Změna klimatu je ve staré dobré ODS ideologie, strom jí nicméně nově není. 

„Zavedeme standard ‚strom a stín do pěti minut od domu‘ jako konkrétní měřítko kvality života v každé čtvrti,“ slibuje program bezmála revoluci, v rámci níž připadne na každou čtvrť asi pět stromů. Dotaženo do důsledku by tohoto cíle mohla ODS dosáhnout klidně i kácením, zvláště v ulicích, kde stromy ještě stojí. Stačí prostě nechat jeden na konci a slib bude splněn. 

Možná, že kdyby si marketingoví stratégové ODS převedli stromy na něco, k čemu mají skutečně blízko, a napsali si na papír „místo k parkování do pěti minut od domu“, došlo by jim, jak málo toho nabízí. Po létě, kdy se Brno topilo v nekonečných vedrech, zeleň bojovala o život a každý den bylo jasné, jak zoufale nepřipravené a zanedbané je město v kontextu současné klimatické krize, je slib jednoho stromu na jednu ulici rezignací na možnosti přežití. 

Litujeme, na této adrese nic není

Podobně apatický je program i v otázce bydlení, v němž Brno cenami a nedostupností prakticky dohnalo Prahu. Předchozí dekády, jejichž podobu určovala ve městě z velké části ODS, přitom dláždily cestu k současné krizi. Privatizací bytového fondu, rozdáváním bytů či jejich prodejem za komické částky straníkům a příbuzným a především pak rozprodejem městských pozemků developerům se město zcela zbavilo jakéhokoli vlivu na to, kdo, co a za kolik bude stavět. Brno šlo přesně na druhou stranu než v bydlení úspěšná města, jako jsou Helsinky a zvláště pak sousední Vídeň, která je podle všech měřítek tou nejlepší možnou adresou pro každého. Brno je nejlepší adresou leda pro developery, spekulanty s bydlením a politiky vládnoucí městu v předchozích dekádách, kteří si rozebrali veřejný majetek. 

S kapitolou s názvem „Bydlet v Brně bez dědictví po tetě“ přichází ODS poté, co v červenci navrhla prodat další městské pozemky v rostoucí čtvrti za nádražím developerovi, aby si tam postavil, co chce, a pronajímal to nebo prodával, za kolik ho napadne. A žádnou revoluci ODS neslibuje ani v pár bodech programu, který si vystačí s obligátní podporou výstavby nebo lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua… 

Jinou humornou částí je bezpečnost: „Bezpečné město není jen otázkou statistik kriminality. Je to pocit, že se člověk nemusí bát večer cestou domů a že děti mohou bezpečně dojít do školy. Podpoříme prevenci, dostupnost městské policie, bezpečné veřejné prostory i lepší koordinaci služeb v problémových lokalitách.“ 

Vyjasněme si, prosím, jednu věc. Bezpečí v Brně neohrožuje kriminalita, ale automobilová doprava, která dělá z Brna nejnebezpečnější město v republice. Děti nepustíte jít samy do školy, protože se nedostanou bezpečně ani přes cestu. Vymáhání přednosti na přechodech neexistuje a (nejen) dítě může srazit auto i na chodníku, protože právě z parkování na chodnících se stal městem tolerovaný zvyk. Městem, v jehož čele stojí osm let v kuse ODS, pod jejíž primátorku přímo spadá městská policie, která rezignovala na odtahování aut z chodníků a se zajišťováním bezpečnosti na přechodech nikdy ani nezačala. O státní policii ani nemluvě – ta se zabývá maximálně rušením přechodů ve městě. 

Mluvíme o městě, které má sice papírově v mnoha ulicích zavedeno omezení rychlosti na 30 kilometrů za hodinu, ale dodržování této rychlosti reálně nikdo a nikdy nekontroluje ani nevymáhá – je to jen číslo načmárané na zemi. Mluvíme o městě, které se teprve letos pokouší – zatím neúspěšně – spustit zkušebně svůj první radar, který by rychlost hlídal a řidiče spěchající pro bagetu automaticky pokutoval. 

Člověk je v Brně před auty v bezpečí asi jako stromy v létě. Bezpečné město opravdu „není jen otázkou statistik kriminality“. V případě Brna to znamená i takové maličkosti jako poslat dítě za roh do večerky bez toho, abyste se báli, že ho na chodníku zabije SUV. Řešení této situace program nabízí podobná jako v případě bydlení či dopadů klimatu na život ve městě: žádná. Místo toho slibuje pokračovat v rozjeté úspěšné cestě, dotáhnout všechny projekty a navázat na minulou práci a na to vše, co nás přivedlo až sem.