Na vedra nejsme připraveni. Naše přežití není součástí vládního programu

Po červnové vlně veder, kvůli níž zemřelo v Evropě podle odhadů přes čtrnáct tisíc lidí, za sebou máme další vlnu. Tentokrát je navíc podstatná část Evropy v plamenech a lidé v mnoha zemích včetně Česka ohledávají vyschlá koryta řek. V dalších zemích odstavují jaderné elektrárny, protože tyto symboly energetické bezpečnosti není v apokalyptickém klimatu čím chladit. V některých českých obcích už došla pitná voda a lidé přecházejí na cisterny. Půdní sucho pomalu mění krajinu v poušť.

Připravenost českých měst ilustrují například v Brně již od června vyschlé a vyprahlé plochy bývalých trávníků v parcích nebo nově zrekonstruované komplet prosklené zastávky s ocelovými sedátky, které ve spalujících vedrech připomínají sebevražedné budky ze seriálu Futurama. Důležité je, že tento jejich k životu nepřátelský design celoročně znepříjemňuje život lidem bez domova, což je jejich jediný smysl a účel. Kdo v nich nezemře při čekání na dopravní prostředek, toho zabije pojízdné krematorium v podobě neklimatizovaných tramvají.

O realistickém přístupu a selském rozumu tady po léta tlachali politici, které by ve strategickém plánování porazilo i hejno octomilek.

Vypadá to jako detail, ale je to ilustrace neschopnosti přemýšlet o veřejném prostoru jako o společném zázemí, které by mělo všem lidem zajišťovat elementární ochranu a bezpečí. Přejít z myšlení ve stylu „jak komu znepříjemnit život“ k verzi „jak se komplexně adaptovat na probíhající změny“ je skok přes propast, na který čeští politici od lokální po celostátní úroveň nejsou až na výjimky mentálně připraveni.

Všechno realisticky ignorovat

Tomu odpovídá vládní ticho k zdrcujícím a život ohrožujícím vedrům, které panovalo v červnu a pokračuje v srpnu. Samozřejmě s výjimkou party okolo Macinky, vedle které má v sobě i vyschlé bláto více lidskosti a empatie.

Letošní vedra jsou rekordní, ale ne překvapivá. Věděli jsme desítky let předem, co děláme a k čemu to povede, když budeme v destrukci zemského klimatu pokračovat. Nicméně přednost před přežitím světa měly vždy kvartální zisky fosilních korporací, které vydělávají na libovolném neštěstí, a také pohodlí bohatší části světa, která se odmítla omezit či snad uskrovnit.

Extrémní růst nerovností nás pak přivedl do stavu, kdy z ničení klimatu profitující korporace nahromadily amorální množství bohatství, které využívají coby bezedného zdroje na zaplavování veřejného prostoru dezinformačním chaosem, z čehož osobně profitují zástupy politiků a médií.

Česko je v tomto ukázkovou laboratoří světa, kdy zde prapor klimatických dezinformací z pozice premiéra a později prezidenta už před dekádami zvedl Václav Klaus. Ten po skončení prezidentského mandátu logickou trajektorií pokračoval do tábora krajní pravice a to v čele institutu, který mu platí fosilní oligarcha Pavel Tykač. Dítětem tohoto spojení krajní pravice a fosilních peněz jsou pak Macinkovi Motoristé a šířeji většina české politické scény a její debaty.

V posledních letech zazněla ze všech stran tolik vyjádření na téma, že musíme být k otázce klimatu rozumní, racionální, umírnění, věcní a realističtí, že by někdo mohl oprávněně očekávat, že budeme díky této nezaujatě kalkulující věcnosti jako země na současné extrémy dokonale připraveni. Nicméně jak vidíme, připravení nejsme na nic. O realistickém přístupu a selském rozumu tady po léta tlachali politici, které by ve strategickém plánování porazilo i hejno octomilek. Nicméně přiznejme jim, že jejich plánování se nikdy netýkalo otázky, aby přežila tato země či společnost.

Mediální i politický prostor desítky let ovládá obsese vyrovnanými rozpočty či tzv. rozpočtovou odpovědností, což v médiích donekonečna propagovali ekonomové bank i dalších finančních institucí, kteří tak hájili především zájmy svých zaměstnavatelů a nikoho dalšího. Tato jedna jediná věc dokázala upozadit jakoukoli jinou odpovědnost, a to nejen ve vztahu ke klimatu. Zválcovala odpovědnost vůči vzdělávání dětí, dostupnému bydlení, sociální politice a samozřejmě také k celé klimatické politice, adaptaci a přechodu k bezemisní ekonomice. Zodpovědnost vůči kultu vyrovnaného rozpočtu způsobila nezodpovědné jednání ve všech dalších oblastech, především těch zcela klíčových pro naše přežití.

 V některých klimatických opatřeních se pak udělalo pouze to, k čemu nás donutila Evropská unie, a ještě k tomu dodala peníze. Být to jen na našich politicích, dotované projekty na zateplování domů nebo solární panely na střechách by se zde nikdy nerozběhly. A proto také při první příležitosti je třeba to zastavit, což také politici v podobě aktuální vlády okamžitě udělali respektive, vytvořili jakýsi půjčkový hybrid dotující bankovní sektor.

Motoristé horší než El Niño

Nicméně současné vláda má jiné priority. Zatímco jinde vlny veder zesiluje extrémní podoba jevu El Niño, v Česku se k němu přidává ještě současná vláda vedená majitelem agroholdingu Andrejem Babišem a postklausovskými extremisty v podobě Motoristů, jejichž explicitní politikou je boj za fosilní paliva a proti klimatickým opatřením a v zásadě proti jakékoli ochraně přírody.

Jen tak je možné, že ministr Červený bezdůvodně vyhodí ředitele Krkonošského národního parku, aby na jeho místo dosadil těžaře dřeva, který prosazuje pološílený nápad na vybudování jezu na Labi s tím, že vzácné biotopy převeze nejspíš pomocí bagru a náklaďáku někam jinam. Nebo který jmenuje do čela České inspekce životního prostředí noname motoristického realiťáka Pavla Straku napojeného na Rusko, jehož jediným známým posláním je zničení CHKO Soutok, jak chce jiný sponzor Motoristů. Vedle toho se stará už jen o to, aby mu stát koupil lepší auto, telefon a zařídil kancelář v Brně. Vůbec se zdá, že Motoristům by bylo všem nejlépe někde u kolotočů.

Vedle ministra je pak samozřejmě samostatnou klimatickou katastrofou postava Filipa Turka, jehož prozatím největším úspěchem ve funkci zmocněnce pro Green Deal a nejspíš i v životě je, že nezabil několik lidí, když řídil auto jako… Motorista.

A to je zhruba tak všechno, co můžete od vlády Andreje Babiše v oblasti klimatických změn a řešení jejich důsledků čekat. Vaše přežití ani přežití této země není součástí vládního programu. Samozřejmě pokud nejste dálnice, agrokolchoz nebo fosilní oligarcha.