Pozornost českých médií se v těchto dnech věnuje zejména snahám Babišovy vlády změnit financování veřejnoprávních médií a podkopat jejich nezávislost. Je to důležitá, ale také očekávatelná událost. Minimálně od posledních voleb bylo jasné, že k tomu dojde. Andrej Babiš se svými záměry ohledně České televize a Českého rozhlasu nikdy netajil, Tomio Okamura také ne. A čekat od Petra Macinky obranu něčeho veřejného by bylo šílené. Tyto změny má vláda ve svém programu.
Všechny „Fialovy drahoty“, inflace a bídy se rychle mohou stát inflacemi, drahotami a bídami Babišovými.
Co naopak v programu Babiš neměl, bylo další zhoršení situace nezanedbatelné části chudých českých domácností. Naopak, k volebnímu vítězství mu loni na podzim výrazně pomohlo to, jak vášnivě nadával na asociální vládu Petra Fialy. Na vládu, která nechávala chudší lidi ve štychu a tvrdila, že jejich problémy neexistují, případně vytrubovala, že nenechá nikoho padnout. V tomto ohledu to neměl Babiš nijak těžké.
Něco splnit musí
Po převzetí vlády bude muset Babiš alespoň něco splnit. Hned několik opatření, která jeho vláda už přijala, ale negativně poznamená život nízkopříjmových domácností. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka přijal Jurečkou připravenou asociální superdávku, která pošle desítky tisíc domácností do ještě větších potíží. Dotkne se zejména jednočlenných domácností pracujících, ale také celé řady dalších skupin. Data k tomu, co superdávka způsobí, byla k dispozici už za minulé vlády, a byla tedy k dispozici i této vládě, Juchelka i další politici je však ignorovali. Teď Juchelka říká, že parametry dávky drobně obmění a dojde například k navýšení normativů za bydlení, důležitých pro výpočet dávky nebo zlepšení ochrany samoživitelek. Ministr ovšem reaguje na naprosto katastrofické výsledky vlastního šetření, protože se ukázalo, že „superdávka snížila podporu 57 procentům domácností a pětině zkoumaných domácností po zaplacení nákladů zbylo méně než životní minimum“.
Ministerstvo pro místní rozvoj začátkem tohoto roku zlikvidovalo Agenturu pro sociální začleňování. Ta byla sloučena s jiným odborem a zaniklo patnáct pracovních míst. Odborníci i obce se bojí rozpadu systému zásadního pro podporu nejohroženějších lidí. Současná vládní koalice také poslala k ledu (už minulou vládou oholený) zákon o dostupném bydlení. Nebude tedy ani toto směšné minimum – zákon, který měl poskytovat fakticky pouhé poradenství. Nenahradila ho ničím.
A propouštět se bude i u Juchelky na MPSV. Vedení se zbavilo například odborníků a odbornic zabývajících se otázkami rovnosti. Celkově se na tomto ministerstvu propouštělo nejvíce za dvacet let. Systemizace a propouštění řídil vysoký úředník Karel Trpkoš, který se v minulosti netajil svými asociálními a rasistickými názory, vypracoval se za Mariana Jurečky a ještě lepší pozici získal za Juchelky. A tažení proti chudým na ministerstvu, které má sociální věci na starost, pokračovalo. Místo zlepšování situace sociálně slabých si Juchelka vymínil sto speciálních úředníků, kteří budou prověřovat nároky už jednou prověřených příjemců dávek. Mediálně vynalézavý ministr pak toto své komando akčně pojmenoval Sociální kobra. Přitom právě „kontrola“ je v Česku výjimečně důkladná.
Vláda se dále pustila do boje s adiktologickými službami, které pomáhají závislým. Vedoucí Úřadu vlády a Babišova pravá ruka Tünde Bartha zrušila meziresortní povahu těchto služeb a přesunula je pod ministerstvo zdravotnictví. To podle všech lidí z tohoto oboru znamená zásadní ohrožení těchto služeb. Místo expertního přístupu si Babiš vybral represivní policejní pohled. Negativní následky se přitom mohou ukázat hodně rychle. Lidé se závislostmi nežijí ve vzduchoprázdnu a zásadní omezení služeb a nástup represe se může rychle projevit v jiných oblastech, zejména zdravotnických a trestních.
Podobná opatření přitom stojí na nedostatečných datech, někdy spíše mýtech a předsudcích. Například „zneužívání dávek“ je v Česku úplně minimální, což ukazují výzkumy opakovaně a dá se o tom dočíst i na iDnes. Další úroveň prověřování (už prověřených) nároků na dávky státu v podstatě nic neušetří, ale dokáže ponížit spoustu lidí, kteří dávky na různé úrovni berou. Podkladem pro administrativní přesun adiktologických služeb – a nejen jich – pod ministerstvo zdravotnictví byl zase dokument, který působil, jako by ho vytvořila AI. Celý přesun agendy každopádně nebyl s odborníky vůbec konzultován. To, že pouze represivní přístup situaci nezlepší, je notoricky známá věc.
Co se týče bydlení, tato vláda stejně jako ta minulá bude razit přístup, který shrnul Karel Havlíček: „Pomalu stavíme. Tam je zakopaný pes, tam je základ veškerých problémů.“ Jenže jak se ukazuje v posledních letech, nová výstavba sama o sobě bydlení nezlevní. A Česko potřebuje celou řadu úplně jiných opatření, pokud se chce zbavit zásadního problému, kterým je, že lidé pracují za malé platy a mají vysoké náklady na bydlení.
Může si to Babiš dovolit?
Těsně po loňských volbách do sněmovny popsal na Alarmu Stanislav Biler, jak volili lidé v několika chudých regionech na periferiích, kterými se v minulosti podrobně zabýval. A nepřekvapivě v nich oproti volbám v roce 2021 výrazně posílil Andrej Babiš a jeho ANO. Bylo to statisticky významné posílení, ve kterém se odrazil vývoj několika posledních let, kdy chudší část společnosti dále chudla a v okrajových částech země rostl problém i s dostupností tak základních služeb, jako je zubní. „Samozřejmě, že to neznamená, že Babiš jejich problémy vyřeší, ale na rozdíl od Fialy a pražských liberálních roztleskávačů alespoň nepopírá jejich existenci. V rámci politické nabídky, programů a toho, co pro ně kdo reálně může a nemůže udělat, byla masivní volba hnutí ANO v podstatě jediným dostupným řešením,“ popsal Biler.
Když to trošku zjednodušíme, tam, kde se lidem žilo hůře, a tam, kde Fialova politika dopadala nejtragičtěji, vítězil Andrej Babiš ještě více než jinde. A dá se očekávat, že lidé, kteří volili Babiše v důsledku své zhoršující se životní úrovně, budou od jeho vlády očekávat alespoň nějaké zlepšení. Babiš zatím zrušil navyšování věku odchodu do důchodu, zvýšil platy úředníků a státních zaměstnanců (na ministerstvech ovšem zároveň masivně propouštěl) a mírně snížil odvody pro nízkopříjmové OSVČ. Tato opatření mohou v konkrétních situacích mírně pomoct, ale nemění zavedený trend.
Nový výzkum PAQ Research letos optimisticky konstatoval, že v průměru se české domácnosti mají dnes lépe než v roce 2021. Průměr v tomto případě znamená, že zlepšení dosáhla zhruba polovina domácností. Třetina lidí se naopak má ještě hůře než před čtyřmi lety, typicky se mají hůře domácnosti méně vydělávajících zaměstnanců. Výzkumy měří reálné příjmy, tedy to, co si lidé po započítání inflace a nákladů mohou skutečně koupit za své peníze. To, že pro mladé lidi se vlastní bydlení za tu dobu stalo ještě vzdálenější, je ale také pravda. Pro řadu mladých lidí prostě současný systém v tomto ohledu selhal. Není potřeba hned pateticky mluvit o ukradené budoucnosti, ale život v nájmu, který mohou majitelé kdykoli zvýšit (a za pár měsíců vás vyhodit), moc optimismu člověku do žil nevlije. Když sociolog Daniel Prokop opakovaně mluví o tom, že české zdanění práce je pro nízkopříjmové skupiny obyvatel nepoměrně vysoké a je jednou z příčin zvětšující se nerovnosti v Česku, kde doopravdy prosperuje jen vyšší třída a oligarchie, popisuje dlouhodobý problém přesahující tuto vládu.
Jedním z největších Fialových vroubků byla nezvládnutá energetická krize, alespoň co se týče dopadů na chudší domácnosti. Právě proto začal už Fiala mluvit o zestátnění ČEZu, čehož se cílevědomě chopil i Andrej Babiš. Cílem bylo, aby stát mohl ovlivnit, právě v případě krizí, ceny elektřiny pro domácnosti a firmy. Jenže faktická podoba zestátnění bude mít podobu přesunu nejvýnosnější částí ČEZu, tedy distribuční sítě do soukromých rukou, aby bylo na vyplacení minoritních akcionářů včetně Pavla Tykače. Schopnost státu ovlivnit ceny v případě krize naprosto zásadně poklesne, čili deklarovaný cíl se nenaplní. Český stát ještě více ztratí.
Nic ze zmíněných Babišových kroků nezajistí stabilní růst životní úrovně ani nezlepší situaci s bydlením. Mezitím místo po úřednících a expertech rychle zaplňují lidé jako Ivana Tykač. Tato aktivistka za práva bohatých přichází s vlastním pohledem na nedostatek bydlení pro mladé. Antropoložka Lucie Trlifajová popsala, že se neziskovka Ivany Tykač Women for women objevuje i na akcích ministerstva práce a sociálních věcí, kde se má diskutovat právě o budoucnosti superdávky. Místo expertních občanských organizací přichází charita – na akci byla také Agrofert Foundation a dokonce Provident Financial. „To před deseti lety nebylo vůbec představitelné, že by nadace Ivany Tykač měla řešit dávkový systém. Trochu mi přijde, že se v tomto ohledu vracíme do 19. století. Roste význam nadací superbohatých, které suplují nefunkční sociální systém,“ řekla antropoložka Trlifajová.
Podoba politiky závislosti a administrativní čachry od Babiše odeženou jen málokterého voliče. Útok na ČT a ČRo nejspíš také, pokud nebude moc příkrý a neskončí Večerníček. Stejně tak Babišovi zřejmě neublíží ani reforma dávek. Pokud ale nepřijde opravdu masivní ekonomický růst, který způsobí růst platů a vyšší výběr daní, z nichž aspoň část by šla na sociální oblast, problém nízkých mezd a drahého bydlení Babišovo vládnutí nevyřeší. Všechny „Fialovy drahoty“, inflace a bídy se rychle mohou stát inflacemi, drahotami a bídami Babišovými. A Babiš ani jeho tým nikdy nebyli originální v tom, co s touto nespokojeností dělat. Hodně naznačil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, který začal uvádět do kamery množství uvězněných Ukrajinců. Sice se ukázalo, že toto číslo je vzhledem k velikosti ukrajinské komunity v Česku malé, jenže xenofobní nenávist nestojí na datech, ale na práci s emocemi a přesměrování nashromážděné frustrace proti těm nejslabším. A těmi jsou uprchlíci.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás