Ekonomové a pravicoví politici dlouho tvrdili, že když se budeme hodně snažit, můžeme mít všichni příjemný život. V roce 2026 se tento mýtus už dávno rozpadl. Nevěří mu ani chudí, ani bohatí. A tak elity zvolily jinou strategii. Rozhodly se přesvědčovat přepracované a vyčerpané masy o tom, že „v tom jsme všichni společně“. Že se všichni musíme trochu uskromnit. V posledních týdnech je skvělou ukázkou tohoto přístupu realitní magnátka a manželka uhlobarona Ivana Tykač.
Tykač a Solvo institut nám nakonec nabízejí vlastně jen aktualizovaný kapitalismus 19. století. Hrozné pracovní podmínky, bydlení v jeskyních a nesvobodu cokoli se svou situací dělat.
Nejnovějším tématem Ivany Tykač je, že by se mladé ženy měly obětovat pro budoucnost země a místo studia a cestování by měly hlavně rodit. Ať už žijí v narvaném spolubydlení nebo třeba v azyláku. „Vždyť děti se rodily i za války, v troskách měst a vesnic. Za jakýchkoliv podmínek,“ uvažuje Tykač v médiu svého manžela.
Zatímco se celý národ pod návalem a kumulací krizí čím dál více uskromňuje, lidé, jako je ona a její manžel, přitom ve skutečnosti bohatnou. Zatímco v roce 2021 měl Pavel Tykač majetek asi 33 miliard korun, v roce 2023, kdy české domácnosti drasticky zchudly kvůli takzvané energetické krizi, se jeho majetek vyšplhal na 183 miliard. Zatímco si Češky a Češi „utahovali opasky“, zbohatl oligarcha o 450 procent.
Okno fertility dokořán
„Někdy mám pocit, jako by se nedostatek bytů proměnil v užitečný argument generace Z pro žití single, nezakládání rodin, nerealizaci životních plánů a prostě prodlévání v nějakém provizoriu. Jako by žili ve své vlastní bublině, z níž nevidí, co nastane za 30 let. Když nebudou mít děti, nebude je mít kdo živit,“ přemýšlí dále v textu Ivana Tykač. Jako kdyby nás nemohla živit třeba spravedlivá redistribuce zdrojů.
„Okno přirozené fertility ženy trvá pouhých 17 let, a pokud je dnes průměrný věk prvorodičky kolem 29–30 let, zbývá na druhé a třetí dítě velmi omezený časový prostor. Možná by se mohli alespoň k něčemu odhodlat mezi vším hledáním, experimentováním a snahou o definici sebe sama prostřednictvím nových sociálních konceptů a identit,“ zakončuje Tykač. V jejích představách jsou mladí lidé zhýčkaní, nechtějí se vázat a navíc mají na partnery moc vysoké nároky.
Realita mladých lidí je samozřejmě úplně jiná. Řada z nich dře daleko víc, než museli v devadesátých letech jejich rodiče. Aby zaplatili nájem, mívají i několik zaměstnání najednou a stejně nemají jistotu důstojného života. Neustálou přepracovanost zároveň provází tíseň z klimatické krize, příchodu autoritářství, návratu neonacistů do ulic i parlamentu a dalších patologických jevů, které Ivanu Tykač rozhodně netrápí. Klimatickou krizi ostatně způsobuje mimo jiné její manžel a Motoristům, jejichž čestný prezident Turek rád hajluje, zase sama Tykač radí na ministerstvu sportu.
Pohoršení nad leností mladé generace bylo vždy nástrojem konzervativců, jak přesměrovat pozornost a odstínit reálný původ problémů. V něčem ale má Tykač přeci jen pravdu – vyhlídky do budoucna nejsou pozitivní a pokud chceme jako lidstvo přežít, budou potřeba radikální změny. Levicoví aktivisté a aktivistky na tento fakt upozorňují už dekády. Ivana Tykač se proti nim postavila s alternativní vizí. Tváří v tvář klimatické katastrofě se stala aktivistkou za práva bohatých. Za práva oligarchů, uhlobaronů a realitních magnátů.
Boj za sociální nerovnost
„Neexistuje alternativa,“ říkala Margaret Thatcher o kapitalismu. Aktivistka Ivana Tykač dnes tuto logiku dotahuje ve svém „nezávislém“ institutu Solvo. Tvrdí, že v Solvu hledá odpovědi na současné otázky. Mezi výzkumy a návrhy přitom nikde nenajdete slovo o životním prostředí, omezování oligarchie nebo sdílení zdrojů a přerozdělování bohatství. Alternativa neexistuje, protože ji Solvo z debaty aktivně vymazává.
„Nezávislý“ institut, který řídí dcera Tykač Olga Chabr Grillová a kde pracují také tři bývalí marketéři Andreje Babiše, tak nakonec nabídne jediné řešení. Chudí se musejí znovu a ještě více uskromnit, pracovat do 72 let a rodit víc dětí. Bohatí, kteří současné krize způsobili, nemusejí nic.
Čím méně nároků a nadějí na budoucnost bude mít nižší a mizející střední třída, tím více jich může mít Ivana Tykač a její oligarchičtí přátelé. Pokud si lidé zvyknou na to, že je bydlení nedostupné, že za něj dáváme 30, 40 nebo i 70 procent své mzdy, nikdo nebude bojovat proti dalším nevýhodným privatizacím městských bytů, na kterých Tykač a její dcera zbohatly, nebo proti Airbnb, na kterém později postavily velkou část svého pochybného byznysu.
„Hlavně přestaňme předstírat, že krizi bydlení vyřeší různé formy nové regulace. Vyřeší ji jedině to, že začneme stavět tam, kde to dává smysl,“ píše v rámci „nezávislého“ institutu Solvo zeť Tykačové Jan Chabr. Kromě podobných úvah, které jdou přímo proti dostupným datům a zkušenostem ze zahraničí, je Chabr také aktivním politikem TOP 09. Ani pro něj neexistuje jiná alternativa než deregulace a další rozevírání nůžek mezi nejbohatšími a nejchudšími. Chabr, jeho žena Olga Chabr Grillová i Ivana Tykač stojí na předních liniích boje za větší sociální nerovnosti.
Tykač a Solvo institut nám nakonec nabízejí vlastně jen aktualizovaný kapitalismus 19. století. Hrozné pracovní podmínky, bydlení v jeskyních a nesvobodu cokoli se svou situací dělat. Právě v 19. století ale také vzniklo silné dělnické hnutí, které se proti akumulaci moci a kapitálu v rukou pár nejbohatších rozhodlo kolektivně bojovat. Zájmy oligarchie totiž vždy byly a vždy budou v rozporu s důstojným životem nás všech. Ivana Tykač nám to svými texty – nejspíš nezáměrně – připomíná každý den.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás