Kdysi jsem žila v představě, že politici dělají špatná rozhodnutí, protože nemají dost informací. Nebo alespoň někteří. A že je tedy důležité, aby se o problémech, jako jsou nízké mzdy, špatné pracovní podmínky, dluhové pasti a exekuce nebo drahé a nedostupné bydlení, hodně psalo a mluvilo, a zvyšovalo se tak o nich povědomí celé společnosti, a tedy i volených zástupců i jejich poradců. Potom totiž určitě budou hlasovat lépe a s ohledem na to, aby se situace lidí v sociální tísni zlepšila.
V některých zemích, když se na něco takového přijde, dotyční rezignují, nebo alespoň předstírají lítost. Ne tak v současném Česku.
Současné skandály ale ukazují, že problém tkví někde jinde než v nedostatku informací. Před časem způsobila drobný skandál ministryně pro místní rozvoj za ANO Zuzana Mrázová, která dlouhé roky bydlí v obecních bytech za sociální nájemné. Donedávna dokonce obývala stotřicetimetrový byt na bílinském náměstí, kde platila nájemné ve výši čtyř a půl tisíce korun. Pak se přestěhovala do dalšího městského bytu nedaleko. A nyní se ukázalo, že městský byt se sociálním nájmem si drží i šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha, která v něm dokonce ani nebydlí a bydlet se nechystá. V bytě o rozloze 70 metrů čtverečních na Praze 3 platila donedávna nájem devět tisíc, nyní o dva tisíce více. V současné době zde bydlí dvě slovenské studentky.
Obě ženy spojuje i reakce na odhalení, kdy jsme si v prvním případě vyslechli dojemnou historku o matce samoživitelce, které luxusní dovolené platila její sestra a na pozemky, které si koupila, jí musel půjčit otec, zatímco Tünde Bartha vyprávěla o tom, že byla chudá jak kostelní myš. Obě také odmítly byty, které si pronajímají, opustit. Tünde Bartha si ho chce udržet pro dceru, která se vrátí ze studií ze zahraničí. „Vy nás dostáváte do situace, že když teď má člověk na nějakou dobu vyšší plat, měla bych opustit byt, kde je moje dcera s mým manželem trvale hlášena. Až se vrátí ze studií, mám jí říct: ‚Miláčku, novináři si myslí, že to není etické?‘ To je strašně nefér,“ řekla Bartha. Hlídacímu psu se mezitím podařilo zjistit, že Bartha nedávno prodala rodinný dům u Prahy za 19 milionů. A tak jako se Zuzana Mrázová snaží úplně zničit agendu sociálního bydlení, Tünde Bartha stojí za převodem lidskoprávních agend z Úřadu vlády pod jednotlivá ministerstva, což podle odborníků tyto agendy poškodí a výrazně oslabí.
Dělají si, co chtějí, ničí i to málo, co se tu na poli sociální politiky podařilo vybudovat, a hlavně se vůbec nestydí, když se ukáže, že zneužívají systém, který by tu měl být jako záchranná síť pro ty skutečně nemajetné. Stále větší krizi bydlení nikdo z politiků řešit nechce. Ta je totiž zjevně vůbec nezajímá – a na případech obou vlivných žen se dobře ukazuje, jak moc to mají na háku.
Kromě roviny symbolické mají oba případy i rovinu praktickou. Městské byty, které jsou tak či onak obsazené bohatými političkami, nemohou být pronajaty někomu, kdo by je skutečně potřeboval. Ať už jde o lidi ze špatně placených, ale pro obec důležitých profesí, anebo o ty, kteří jsou v sociální nouzi. A tento fakt by měl vytvořit sociální tlak na obě ženy, které systém bezostyšně zneužily. Mělo by jim to být trapné a byt okamžitě vrátit příslušným obcím. Ten tlak by měli vytvořit lidé, se kterými se stýkají, tedy lidé z jejich sociální skupiny. Jenže nic takového se zjevně neděje – slyšíme jen drzé vymlouvání a neochotu přiznat, že jednaly neeticky. Dokonce to vypadá, že si snad ani neuvědomují, v čem tkví problém, a ještě jsou uražené, že někdo nechápe jejich údajně složitou situaci.
A právě tento jejich přístup je ještě větší problém než samotné pochybení. V každé společnosti jsou lidé, kteří se snaží podvádět a obohacovat se a kteří myslí jen na sebe a na svůj prospěch a zisk. Jenže ne vždy je to normou a v některých zemích, když se na něco takového přijde, dotyční rezignují, nebo alespoň předstírají lítost. Ne tak v současném Česku, kde sice Bartha nakonec možná o byt přijde, protože ho dále pronajímala bez vědomí obce, ale nikoliv proto, že by vznikl tak velký skandál, aby sama pocítila nepatřičnost svého jednání. Arogance moci současné vlády nezná hranic. Může to souviset i s tím, že si necháme všechno líbit.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás