Sudety nedáme. Babiš s Okamurou se snaží zabránit smíření s minulostí

V Brně má v rámci pokusu o smíření proběhnout historicky první sjezd sudetoněmeckého krajanského sdružení – a to na pozvání brněnských organizátorů. Vysvitla tak jistá naděje, že bychom se po více než 80 letech mohli nějak smířit s minulostí a pokusit se pohnout z místa. S tím se však odmítly smířit vládní strany, a tak zalehly do mizejících zákopů dávno mrtvé kulturní války. Vláda se chystá prosadit prohlášení, jímž chce vyjádřit svůj nesouhlas s děním v Brně. Bohužel ji však k aktivitě nevyburcovaly reálné problémy jako extrémní bytová krize či počty mrtvých chodců v brněnské dopravě, ale sraz lidí, jejichž jediným cílem je potřást si vzájemně rukama. 

V roce 2026 nás neohrožuje krajanský spolek potomků lidí, kteří kdysi byli našimi sousedy a kteří tvořili nedílnou součást této země, ale politici jako Babiš, Okamura a Motoristé.

Největší problém s tím, že by si lidé v Brně organizovali volný čas po svém, má Tomio Okamura, předseda strany s ironickým názvem Svoboda a přímá demokracie. Název podle všeho znamená svobodu k blbosti pro Okamuru a přímou demokracii pouze v případě, že se výsledky líbí právě Okamurovi. 

Že se historicky první sjezd sudetských Němců uskuteční právě v Brně – bez ohledu na to, jaké stanovisko k tomu přijme sněmovna – má svůj smysl. Ještě před první světovou válkou mělo Brno okolo 120 tisíc obyvatel a dvě třetiny z nich hovořily německy nebo se hlásily k německé národnosti. Se vznikem samostatného Československa došlo v roce 1919 ke vzniku tzv. Velkého Brna sloučením desítek okolních obcí. Počet obyvatel vzrostl zhruba o 100 tisíc a Češi získali převahu. Před druhou světovou válkou pak žilo v Brně přes 50 tisíc Němců, okolo 200 tisíc Čechů a zhruba 11 tisíc Židů. 

Drtivou většinu Židů odvezli nacisté do koncentračních táborů, přežily jen stovky z nich. Po druhé světové válce pak ve zničeném Brně zůstávalo přes 20 tisíc Němců, v tom čase většinou ženy, děti a staří lidé. Těchto 20 tisíc bylo seřazeno a vyhnáno směrem k rakouským hranicím. Historici Michal Konečný a Alexandr Brummer k tomu v knize Brno účtující píšou: „Nepromyšlená a narychlo provedená akce, pro niž se vžilo zavádějící označení ‚pochod smrti‚, nakonec stála život asi 17 set zejména starších lidí, kteří na českém i rakouském území umírali na následky vyčerpání, hladu a epidemie úplavice, jež vypukla v pohořelickém táboře. Selhání politiků dobře dokládá rovněž fakt, že se mezi vysídlenci nacházeli také tací, na něž se protiněmecká opatření nevztahovala, tedy antifašisté a lidé ze smíšených manželství.“

Pokud Okamurovi vadí nacisté, ať s nimi nespolupracuje

To nás přivádí k současnosti. Meeting Brno se od roku 2015 snaží každý rok pracovat na smíření a vyrovnání se s minulostí. Jeho součástí je symbolický pochod ze zmíněných Pohořelic zpět do Brna. V minulých ročnících pozvali organizátoři do města například potomky vyhnaných židovských rodin. Každoročně se tak znovu připomíná, že historie města i celé země byla multietnická a multikulturní a současný homogenní stav je důsledkem série katastrof.

Babiš s Motoristy a SPD nyní napínají síly, aby historické křivdy, bezpráví a bolesti zůstaly bolestmi navždy. Nejsou samozřejmě jedinými politiky, kteří zneužívají téma Sudet k vyvolávání lidových vášní. Stejně tak nejsou jedinými politiky, kteří pro rozvoj většiny z těchto nuceně vysídlených oblastí nikdy nehnuli ani prstem. Tomio Okamura tyto regiony pravidelně tapetuje předvolebními plakáty SPD, aby na ně pak po každých volbách s klidem zapomněl. Udržení stávajícího bezútěšného stavu je základním zdrojem frustrace pro volební mobilizaci jeho i Babišových voličů. Současné poslanecké divadlo bude tím jediným, co jim za jejich hlasy poskytnou. 

Okamura a další z SPD sice varují před sudetskými Němci a zpochybňováním Benešových dekretů, ale jediné strany v Evropě, které chtějí tyto dekrety zrušit, jsou strany, se kterými Okamura spolupracuje. Což jsou německá AfD nebo rakouští Svobodní. Dvě strany stojící na ideovém dědictví fašismu a nacismu. 

Okamura v posledních německých volbách nadšeně poskakoval ve volebním štábu AfD, strany, která Benešovými dekrety šermuje v pravidelných intervalech a jejíž předsedkyně, které Okamura ve štábu gratuloval k úspěchu, se před třemi lety odmítla zúčastnit oslav konce druhé světové války, protože nechtěla slavit porážku vlastní země. AfD se ostatně hemží politiky, kteří v různé míře sympatizují s nacismem. Takoví už jsou političtí partneři Tomia Okamury. 

Skoro totéž lze říct o rakouských Svobodných, což je strana vzniklá po válce rovnou coby pohrobek nacistů, s níž založil Andrej Babiš Patrioty pro Evropu. A tuto společnou ultrapravicovou platformu sdílí s Motoristy a dalšími extremisty. 

Sudetoněmecké krajanské sdružení se jakýchkoli zmínek o navrácení majetku vzdalo před 10 lety. Za podíl sudetských Němců na zločinech nacismu se předseda spolku Posselt omluvil opakovaně. 

Pokud má Babiš, Šťastný nebo Okamura s Radimem Fialou jakýkoliv problém s nacisty a fašisty, má to jednoduché řešení – ať s nimi přestanou spolupracovat. Problém samozřejmě je, že všichni dohromady tvoří to stejné politické hnutí, jehož základem je šíření nenávisti a hloubení zdánlivě nepřekonatelných příkopů. Brněnské setkání ovšem naznačuje, že některé příkopy jsou mělčí, než se zdá. Stačí je překročit a potřást si rukou.

V roce 2026 nás neohrožuje krajanský spolek potomků lidí, kteří kdysi byli našimi sousedy a kteří tvořili nedílnou součást této země, ale politici jako Babiš, Okamura a Motoristé. Jejich politikou je zabránit jakémukoli smíření s minulostí, protože pak by hrozilo, že by museli řešit přítomnost i budoucnost. A k tomu co říct nemají.