Dnes bychom si bez bavlny zřejmě svět představit nedokázali. Bavlna patřila zhruba od raného středověku do 19. století k nejdůležitějším průmyslovým produktům na světě. Po dlouhá staletí se s ní ve větším množství mohl člověk setkat zejména v Indii, Číně nebo Africe. Evropa patřila paradoxně do nedávné doby k místům, kde se bavlna příliš nevyskytovala. Přesto bavlna a textilní průmysl hrály pro evropský kontinent naprosto klíčovou roli v rozšíření kapitalismu na globální úroveň a překotném technologickém pokroku.
Centrem textilního průmyslu i kapitalismu se stala Británie. Koloniální expanze evropských států do zámoří od 16. století vytvořila podmínky, ze kterých pak evropské velmoci těžily v době průmyslové revoluce. Předcházelo tomu období tzv. válečného kapitalismu, kdy evropské státy za pomoci obchodních společností neboli tzv. company states kolonizovaly a materiálně a ekonomicky odsávaly bohatství z dobytých území v zámoří, konkrétně z Karibiku, Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. Tento systém umožnil Evropanům překopat zaběhnutý globální obchodní systém a vytvořit zcela nový, kterému dominovali. Takováto zásadní a rychlá proměna světa byla možná pouze díky vzniku nových způsobů organizace výroby, obchodu a spotřeby, jejichž jádrem bylo otroctví, vyvlastňování území domorodých národů, imperiální expanze, obchod se zbraněmi a prosazování svrchovanosti nad lidmi a územími ze strany obchodních společností.
Produkce a zpracování bavlny a obchod s ní propojil celý svět. Toto průmyslové impérium záviselo na plantážích a továrnách, otroctví a námezdní práci, kolonizátorech a kolonizovaných, železnicích a parnících – zkrátka na globální síti půdy, pracovní síly, dopravy, výroby a prodeje. Liverpoolská bavlnářská burza měla obrovský vliv na rozvoj plantáží v Mississippi, alsaské přádelny byly úzce propojeny s těmi v Lancashiru a budoucnost ručních tkalců v New Hampshire nebo Dháce závisela na tak rozmanitých faktorech, jako byla výstavba železnice mezi Manchesterem a Liverpoolem, investiční rozhodnutí bostonských obchodníků či celní politika přijímaná ve Washingtonu a Londýně. Rakousko-Uhersko bylo do tohoto systému také zapojeno. Technologický vývoj textilního průmyslu byl však oproti Západu o řadu dekád opožděný. Konkrétně české země se ale staly srdcem textilního průmyslu monarchie. Podkrušnohoří patřilo k oblastem, kde se tento průmysl uchytil nejvíce. Příznivá pro ně byla zejména geografická poloha poblíž hranice se Saskem na labském dopravním uzlu.
V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme navštívili výstavu v Domě umění v Ústí nad Labem s názvem Stitched Dream od autorského týmu kolem Jana C. Löbla. Ústředním bodem výstavy je vzorníková kniha ústecké textilky rodiny Wolfrumů, která je jedinou připomínkou zaniklého severočeského textilního průmyslu. Nestálost je také klíčovým mottem celé výstavy. Pro tento díl Dějin bez konce jsme pořídili i rozhovor s Janem C. Löblem a Jáchymem Myslivcem.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás