V roce 2014 zrušil brněnský odbor dopravy ve spolupráci s dopravní policií jeden z přechodů pro chodce na křižovatce ulic Údolní a Úvoz. Přes počáteční sliby politiků, že se přechod určitě brzy vrátí, a pozdější sliby, že se vrátí alespoň po rekonstrukci celé ulice, dnes víme, že se nestalo a nestane nic z toho. Některé věci jsou prostě mimo brněnské možnosti, zvláště ty, pro které by musel někdo něco udělat.
Brněnským cílem je udělat město co nejpohodlnější pro auta, což z něj dělá nejnebezpečnější město v republice.
Aktuálně skončila druhá etapa rekonstrukce celé Údolní (necelý kilometr dlouhá část od Úvozu k ulici Husově), která trvala rok a tři čtvrtě. Dlouho plánovaná a připravovaná akce, při níž se rozkopal celý prostor včetně kolejí a chodníků, ukázala, jaké jsou brněnské možnosti a kde leží limity města v druhé čtvrtině 21. století.
Znovu se potvrdilo, že limity Brna vězí především v ignorování potřeb nejzranitelnějších účastníků dopravy: cyklistů a pěších. A v případě pěších pak specificky dětí, lidí s pohybovými problémy nebo všech, kdo tlačí životu hostilním prostorem kočárek s batolaty.
Není třeba to nějak složitě rozepisovat. Rekonstrukce podobné ulice v sousední Vídni by z ní automaticky udělala obytnou či sdílenou zónu, kde je rychlost aut omezena na 20 či 30 kilometrů v hodině a celý prostor je určen především pěším a cyklistům. Touhle cestou se Vídeň prodrala bezpečně do čela žebříčku nejlepších měst k životu. Touhle cestou Helsinky dosáhly stavu, kdy v nich pod koly aut neumírá vůbec nikdo. Brno bohužel takové cíle nemá. Brněnským cílem je udělat město co nejpohodlnější pro auta, což z něj dělá nejnebezpečnější město v republice.
A tak na Údolní Brno nevrátilo zrušený přechod, protože by zdržoval auta. A při rekonstrukci tramvajové zastávky Úvoz ostrůvek z jedné strany nově komplet ohradilo ocelovým neprostupným zábradlím, aby se na něj chodci z druhé strany nedostali. Jediná legální a bezpečná cesta k ostrůvku vede přes světelný přechod, což je mimořádně odpudivý a nepřátelský přístup k lidem i na brněnské poměry.
Ani při kompletní rekonstrukci této mimořádně široké ulice za 400 milionů korun nezvládlo město vybudovat pro cyklisty bezpečně oddělené cyklostezky, na nichž by jim nehrozila kolize s auty. Místo nich čekají cyklistky a cyklisty jen načmárané pruhy na asfaltu, které po celém městě s oblibou využívají k parkování auta, zvláště všech dovážkových a kurýrních služeb. Na velké části cesty jde pruh navíc těsně okolo podélně parkujících aut, aby tak cyklisté mohli trnout, kdy který nepozorný řidič otevře dveře a pošle je okamžitě k zemi pod kola projíždějících aut.
Že i Brno má na víc ukázal částečně úsek u Obilního trhu, kde se podařilo v části přiléhající k parku zvednout vozovku, zarovnat ji s tramvajovým ostrůvkem na jedné a parkem na druhé straně a dokonce na těch 20 metrech omezit rychlost na 30 kilometrů v hodině. A na protilehlé straně pak dokonce vede cyklostezka bezpečně mimo vozovku (!) okolo zastávky. Ale jen na 20 metrech, jen jedním směrem. Těch 20 metrů okolo Obilního trhu nesměle naznačuje, že i Brno by mohlo být normální, příjemné a bezpečné město pro všechny. Je to takový experiment. Nesmělá utopie. Pokud se ujme, kdo ví, třeba bude v příštím století z 20 metrů 200. Musíme snít a vytrvat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás