Boj za klima ve východní Africe už převzaly původní komunity

Jak se občanským aktivistům v Keni podařilo zastavit stavbu uhelné elektrárny Lamu? Jak to souvisí s ochranou místního kulturního dědictví? A znamená to, že jsou východoafrické země v ochraně klimatu progresivnější než země středoevropské? O tom všem hovoří právnička Margaret Wagana v novém dílu podcastu Na rozcestí.

Margaret Wagana pracuje jako smírčí soudkyně ve službách ugandské vlády. Vedle toho studuje doktorát na UOC (Universitat Oberta de Catalunya) v Barceloně a v disertaci se věnuje environmentálnímu právu a klimatické spravedlnosti v regionu Velkých jezer ve východní Africe.

Podcastová série Na rozcestí vzniká v rámci výzkumného programu Identity ve světě válek a krizí, který je financován Akademií věd ČR v rámci Strategie AV21. Do podcastu si zveme společenské vědce a vědkyně, jejichž výzkum se týká důležitých témat a problémů globalizujícího se světa. Tento díl moderoval Jiří Krejčík.

V Ugandě, ale i v Keni a Tanzanii platí národní klimatický zákon. To je něco, co v Česku ani na Slovensku či v Polsku nemáme. Čím to, že jste tak progresivní?

Myslím, že je to tím, že tam existují aktivní organizace občanské společnosti. V celém regionu Velkých jezer můžeme vidět dlouhodobé snahy o ochranu původních obyvatel a menšin. Podobné zaměření vidíme i v jiných zemích, jako například v Kanadě, Indii či Jižní Africe, protože jsou to právě původní obyvatelé, kteří nejvíce trpí současným stavem klimatu, a ta situace je v mezinárodním kontextu podobná.

Mohla byste pohovořit o nějakých příkladech marginalizovaných komunit z vašeho regionu, které jsou klimatickými změnami ohroženy nejvíce?

Já pocházím z Ugandy, a tak začnu tam. Ústava Ugandy říká, že každý člověk žijící v zemi má status původního obyvatele, ale přesto zcela zjevně existují komunity, které vedou pastevecký, kočovný život a které je potřeba zvlášť ochraňovat. Například komunita Karamodžong. Sídlí v regionu Karamodža, kde lidé nadále žijí kočovným způsobem života. Musí čelit nepravidelným výkyvům počasí a dalším environmentálním výzvám, ale také mají ve svém regionu ložiska ropy. Ten region je jedinečný. Na jednu stranu moc krásný, na druhou stranu plný přírodních zdrojů, ale jeho obyvatelé i nadále trpí.

Další komunitou jsou Batwa, neboli Pygmejové, jak se jim taky říká. Ti žijí v lesnatých oblastech. Jenže ochránci přírody často chtějí, aby se tyto populace z lesnatých regionů vystěhovaly, což je pro ně velký problém, protože s těmi místy mají kulturní a náboženskou vazbu – jde o zemi jejich předků a žijí takto po celé generace. A existuje mnoho dalších takových komunit. Je to smutné.

V Keni pak najdeme komunitu Ogieků. Zde je právní situace taková, že komunita dokonce v minulosti podala žalobu na vládu, která ji dříve vystěhovala z jejího tradičního území. Tento právní spor v Keni i nadále probíhá.

V Tanzanii žijí Masajové, jejichž kultura je v mezinárodním kontextu asi nejexponovanější. Mají podobnou kulturu jako ugandští Karamodžongové, ať už jde o oblékání, ale i různé další kulturní aspekty. Žijí také pasteveckým životem a kočují z Tanzanie přes Keňu a přes region Velkých jezer.

Asi jako poslední bych zmínila tanzanskou komunitu Hadzabe. Jsou chráněni vládou a nadále v Tanzanii žijí životem lovců a sběračů. Takže existují tyto malé komunity lidí, které různé ústavy chápou různými způsoby: zatímco ústava Ugandy říká, že všichni lidé v dané zemi mají status původních obyvatel, v Keni a Tanzanii chápou jako původní obyvatele pouze tyto menšiny a pro zbytek populace to neplatí.

Na to jsem se chtěl zeptat. Tyto tři země jsou vzájemně velmi odlišné. Mají rozdílnou koloniální historii, dnes mají i jiné politické systémy… Propisují se tyto rozdíly nějakým způsobem do jejich přístupu k menšinám a jejich přežití, a to zvláště v kontextu klimatického práva? Vidíte v tom nějaké rozdíly?

To je dobrá otázka, protože to je přesně jedno z hlavních témat mé disertace. Stále jsem ještě na začátku výzkumu a nemám na to přesnou odpověď. Ale s tím, co zatím víme, lze říci, že ano: existují jisté rozdíly a v otázkách klimatu jde často o jemné nuance. Hovořili jsme o životním prostředí – je opravdu nezbytné chránit životní prostředí proti znečištění a dalším různým jevům. Ať už jde třeba o projekty korporací, které ničí životní prostředí v okolí Velkých jezer, nebo o nevyzpytatelné počasí. Tyto různé jevy se těchto regionů silně dotýkají. Environmentální zákony nám také dávají nahlédnout, nakolik je klimatická a environmentální spravedlnost nezbytná. Spravedlnost je zapotřebí hledat jak v otázkách životního prostředí, tak v kontextu klimatických změn. A je tedy také zapotřebí vytvořit zákony a právní rámce, které by klimatické změny regulovaly a zohledňovaly. Zde je třeba věnovat pozornost například soudům, které by tyto různorodé případy dovedly ošetřit napříč třemi zeměmi.