Obří demonstrace bez nápadu

Více než dvě stě tisíc lidí se podle odhadů sešlo v sobotu v Praze na Letenské pláni. Stejně jako dvě demonstrace na Letné v roce 2019 i tentokrát akci organizoval spolek Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře a i tentokrát šlo o demonstraci proti vládě Andreje Babiše. A stejně jako v roce 2019 se mluvčí na demonstraci skládali ze zástupců samotného Milionu chvilek, lidí z kultury, občanské společnosti a odborníků z různých dotčených oborů, tentokrát navíc i s miliardářem Daliborem Dědkem. Celkově ale i přes vysokou účast byla demonstrace nebývale mdlá. A přišli se na ni vyfotit snad všichni opoziční politici.

Nejvýraznější kritika směrem k Babišově vládě zněla zejména kvůli oslabení podpory Ukrajině a snižování rozpočtu na obranu. Tomu se ve svém projevu věnoval jak herec Ivan Trojan, tak vojenský psychiatr Jan Vevera. „Výdaje na obranu se snižují v době, kdy nám opět hrozí Rusko, jehož prezident Putin otevřeně říká, že rozpad Sovětského svazu byla chyba a Česko řadí mezi nepřátelské země,“ řekl Trojan. „V době míru se odvaha neprojevuje slovy, projevuje se penězi. Jak velká je naše vůle, kolik jsme investovali do základní psychologické potřeby, do pocitu bezpečí? Ani ne dvě procenta,“ řekl Vevera. Právě na téma Ukrajiny reagovali demonstrující nejvíce.

Ani jednou nezaznělo slovní spojení „krajní pravice“ – politický prostor v Česku jako by byl zcela bez ideologií.

Kromě Ukrajiny rezonovalo také téma nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. Někdejší šéf Akademie věd a biochemik Václav Pačes se vyjádřil k zákonu namířenému proti neziskovým organizacím, který podle něj může být použit i proti svobodě vědeckého výzkumu a vědecké spolupráce. „Zdálo by se, že tento zákon, zákon o neziskových organizacích se netýká výzkumných pracovníků a pracovníků univerzit, ale je napsán tak, že se dá velmi snadno zneužít k pomalému omezování osobní svobody. A přitom osobní svobody, výměna názorů a svoboda a spolupráce ve výzkumu jsou to nejdůležitější, ještě důležitější než peníze,“ řekl Pačes.

Zazněla také slova na obranu přírody (slovo „klima“ však nepadlo), proti zemědělským agrogigantům, na obranu kultury, která má být dostupná pro všechny bez ohledu na příjmy. Zaznělo také, že kultura je statkem všech, nikoli jen samotných umělců. Většina projevů a mluvčích reagovala na nejaktuálnější výplody z vlády, nejvíce kritizovanou stranou koalice pak byly jednoznačně Motoristé sobě.

Statisíce lidí na místě a u přímých přenosů na internetu opět slyšely hodně výzev k angažovanosti, ke vstupu do politických stran, k finanční podpoře nezávislých spolků a neziskovek či k podpoře bránící se Ukrajiny. Ani jednou nezaznělo slovní spojení „krajní pravice“ – politický prostor v Česku jako by byl zcela bez ideologií. O Donaldu Trumpovi nebo jiných válkách než v Ukrajině nepadla ani zmínka. 

Žádný z projevů nebyl nijak strhující, obrovský dav reagoval na většinu řečníků poměrně vlažně. Nejvíc nakonec všechny strhl Zdeněk Svěrák, který za týden oslaví devadesátiny a všichni mu celkem s chutí popřáli zpěvem „Zdeněk má narozeniny“. Politicky však demonstrující více nevyburcoval nikdo, ani postavy převlečené za Blanické rytíře.

Politika bez politiky

Celkově se projevila neochota mluvčích, a to včetně Mikuláše Mináře vznést konkrétní politické cíle, nebo aspoň pojmenovat realitu v politických kategoriích. Díky této taktice sice dokáže Milion chvilek nebývale dobře mobilizovat demonstranty, ale výsledný dojem se pak rozplizne do obecných frází o angažovanosti a výzvám ke vstupu do politických stran. Sociální nůžky a neřešená zaostalost regionů také padla.

Paradoxně se samotní mluvčí se svými požadavky obracejí na Andreje Babiše, kterého žádají, aby něco udělal s Motoristy likvidujícími stát. V tomto duchu zazněl i požadavek, který vznesl samotný Mikuláš Minář, aby se nějaká z opozičních stran obětovala a dala Andreji Babišovi možnost menšinové vlády bez toxických malých stran SPD a Auto. Problém je v tom, že ani Andrej Babiš o něco podobného v současné době neusiluje a je spokojený s koalicí, kterou má. Tady se ukazuje, že chvilkaři jsou bez politické vize a musí si vystačit s obranou politického statu quo – všechno stejné, pouze bez Babiše (a s drobnými úpravami). Chvilky jako by demonstrovali vůči stále stejnému Babišovi jako v letech 2017–21, kdy vládl v koalici se sociální demokracií.   

Andrej Babiš ale nastoupil minulý rok jako premiér v úplně jiné mezinárodní situaci, než byla v roce 2017, kdy se stal premiérem poprvé (a krátce na to začal o sobě dávat vědět i Milion chvilek). Nejen že válka v Ukrajině zdramatizovala dění v Evropě. Druhé Trumpovo prezidentství je mnohem divočejší a americký prezident si bere za cíl rozkolísání celého mezinárodního řádu. To staví celou Evropu před úplně nové, zdaleka nejen bezpečnostní výzvy. Stejně tak je mnohem dramatičtější situace v jednotlivých evropských zemích. Nejen v Maďarsku a na Slovensku jsou u moci krajně pravicové strany, které si často kladou za cíl oslabení Evropské unie. Těmto politickým stranám pak nepokrytě fandí Donald Trump a jeho vláda a z druhé strany je podporuje také putinovské Rusko. V tomto souboji Andrej Babiš sází na Trumpa a evropskou ultrapravici, stejně jako Trump bojuje s „deep state“, s vnitřními nepřáteli v podobě neziskovek i s vlastními státními úředníky. Byť to dělá Babiš rétoricky méně divokými prostředky než Motoristé, je to i jeho program. S Mikulášem Minářem se tak dá souhlasit alespoň v tom, že nás čekají těžké roky a že chodit na demonstrace nemusí stačit.