Rasistické, antisemitské a fašistické projevy zabitého Deranqua vzbuzují ve Francii rozpaky

Investigativní server Mediapart minulý týden přinesl obsáhlou analýzu profilů Quentina Deranqua ze sítě X. Krajně pravicový aktivista Quentin Deranque zemřel v polovině února v Lyonské nemocnici poté, kdy ho dva dny předtím během bitky mezi dvěma skupinami kopali krajně levicoví radikálové do hlavy. Jeho smrt otřásla Francií a otevřela řadu otázek, které se týkají politicky motivovaného násilí, ale také rasismu. Případ jsme v Alarmu podrobně popsali zde.

Po Deranquově smrti se v konzervativních médiích objevovaly portréty, jež ho vykreslovaly jako tichého studenta, který pomáhal lidem bez domova a chránil ženy. Ostatně i první zprávy o bitce, po níž zemřel, byly takto rámovány. Že na místo přišel chránit členky Kolektivu Nemesis, které přišly narušit vystoupení francouzské europoslankyně Rimy Hassan. Antifašističtí radikálové ho měli vlákat do pasti a pak v přesile kopat do hlavy. Následovala celonárodní debata, která hanila Nepoddajnou Francii za blízkost k antifašistickému hnutí.

Ač byl Deranque napůl peruánského původu, byla pro něj důležitá bělost, která podle něj byla podmínkou, aby člověk mohl být Francouzem.

Až pozdější rekonstrukce případu ukázala, že se události v Lyonu odehrály jinak. Skupina krajně pravicových radikálů přišla vyzbrojena a připravena zaútočit proti krajně levicovým radikálům. Tato část pravicových radikálů členky Kolektivu Nemesis ve skutečnosti nijak nechránila. Propukla bitka, v jejímž rámci pak skutečně několik krajně levicových radikálů kopalo Deranqua do hlavy.

Prvotní obraz událostí vedl francouzské zákonodárce k tomu, že drželi minutu ticha na počest Quentina Deranqua. Obraz tichého zbožného studenta převzala i česká média, která další zjištění, jimiž Francie v následujících týdnech žila, zcela pominula. „Quentin Deranque (23) byl studentem matematiky a ekonomie a katolický aktivista. K jeho napadení došlo ve čtvrtek večer na okraji konference europoslankyně LFI Rima Hassanové na univerzitě Sciences Po Lyon. Quentin Deranque zajišťoval bezpečnost několika členek feministického sdružení Nemésis, které proti vystoupení političky protestovaly,“ psalo například Echo 24. Ale ani další média, včetně například České televize, doplňující informace k případu nepřinesla.

Fandím Adolfovi

Francouzský investigativní online deník Mediapart přinesl minulý týden analýzu Deranquových profilů na síti X, kde od roku 2023 pod třemi profily publikoval dohromady přes deset tisíc příspěvků. Ty měly rasistický, antisemitský, islamofobní a homofobní obsah a Deranque se v nich opakovaně hlásil k fašismu a popíral holocaust.

„Zákony Pleven a Gayssot musí být zrušeny,“ prohlásil v jednom ze svých prvních příspěvků ze dne 2. května 2023 v souvislosti s francouzskými zákony, které mimo jiné zakazují popírání holocaustu.

V červenci 2024, když jeden uživatel internetu vyjádřil svou „podporu teploušům, transkám a sestrám“, reagoval: „Já fandím Adolfovi, ale každý podle svého gusta.“ O rok později, když jeden uživatel sociální sítě zmínil zpoždění vlaků v Německu, odpověděl 14. srpna 2025: „Příliš jsme je obviňovali z toho, že železniční síť využívali tak skvěle.“ Opakovaně také psal o tom, že si přeje, aby byl fašismus. V odpovědi na zveřejnění jedné kapitoly z knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf napsal v září 2024: „To by si měli přečíst všichni středoškoláci.“

Na síti projevoval i otevřený antisemitismus, když například v listopadu 2024 napsal, že souhlasí se „14 nebo 15“ ze šestnácti antisemitských předsudků uvedených v průzkumu organizace CRIF. „Bude třeba (((Halimi))) vykopat a zastřelit“, napsal ten samý měsíc, přičemž použil antisemitský kód – trojité závorky kolem jména této slavné židovské advokátky Gisèle Halimi.

Ač byl Deranque napůl peruánského původu, byla pro něj důležitá bělost, která podle něj byla podmínkou, aby člověk mohl být Francouzem. Nelichotivě se tak vyjádřil o Miss Martinique proto, že je „tmavá“, a znepokojovalo ho, že se běloši ve světě stávají „extrémní menšinou“.

Nejsilněji z jeho příspěvků na síti X vyvěrala nenávist zaměřená proti Arabům a černochům na francouzském území. Označoval je velmi hanlivými výrazy a psal o tom, že by měli být deportováni. „Nechceme žít s Afričany, ať už jsou to delikventi, nebo ne“, psal v prosinci 2024. Na námitku jiné uživatelky sítě X, která byla zdravotní sestrou a psala, že francouzské nemocnice fungují také díky černošským zdravotníkům, odpověděl: „Co se týče černošských lékařů, potkáváme je stejně často jako létající ryby, ty špinavé negerské děvky.“

Politici se distancují

Odhalení serveru Mediapart vyvolala rozruch mezi poslanci, kteří v polovině února drželi v Parlamentu minutu ticha na jeho počest. Předsedkyně Národního shromáždění Yaël Braun-Pivet řekla, že je „zděšena“, ale že si stále stojí za svým rozhodnutím, které bylo učiněno „v kontextu velkého rozrušení“. Lidé z jejího okolí zdůrazňují, že „tato pocta měla především vyjádřit odmítnutí násilí ze strany Národního shromáždění“ a že „rozhodnutí bylo přijato v kontextu velkého rozrušení“.

Také levicoví politici se distancují a brání se tomu, že snad měli Deranqua glorifikovat. První tajemník Socialistické strany (PS) a poslanec Olivier Faure po odhaleních Mediapartu na sociálních sítích napsal, že „Quentin Deranque byl obětí, ale nikdy nebude hrdinou.“ Předsedkyně ekologické frakce v Národním shromáždění Cyrielle Chatelain připomněla pro Mediapart postoj své strany: „Pokud se podíváte na to, co jsme řekli, hned jsme uvedli, že šlo o neonacistického aktivistu, nesnažili jsme se to nijak zakrývat.“  

Boris Vallaud, předseda socialistické frakce v Bourbonském paláci, zpětně zdůrazňuje, že „samozřejmě v žádném případě nešlo o to vzdát hold tomu, čím Quentin Deranque byl.“ Výroky, které zveřejnil Mediapart, označil za „naprosto zdrcující a k zblití“. Poslanec Vallaud také připomněl, že byla tato minuta ticha věnována „všem obětem politického násilí“ a nikoli pouze tomuto aktivistovi.

„Vzdát hold mladému muži, který byl násilně zavražděn, v žádném případě neznamená schvalovat názory nebo metody, které mohl zastávat,“ uvedl pro Mediapart tým předsedkyně Národního shromáždění Yaël Braun-Pivet. Server Mediapart si ale všímá i skutečnosti, že o rok dříve, když se jednalo o uctění památky Aboubakara Cissého, což byla oběť islamofobního zločinu v departementu Gard, se předsedkyně Národního shromáždění projevovala mnohem zdrženlivěji. Tehdy se v Národním shromáždění žádná minuta ticha nedržela s odvoláním na nové vnitřní předpisy přijaté s cílem zabránit nadměrnému počtu minut ticha za „jednotlivé případy“.