Olympijský výbor je mocná politická organizace, jeho apolitičnost je iluzorní

Hosty podcastu Kolaps na téma olympiády byli sociolog sportu Vojtěch Ondráček a sportovní novinář Vojtěch Jírovec.

Nedávno skončily zimní olympijské hry v Itálii. Čeští hokejisté vypadli po hrdinském výkonu ve čtvrtfinále proti Kanadě a celkem si Česká republika odvezla pět medailí. Olympiáda měla i své politické kauzy. Například ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč byl diskvalifikován, protože chtěl soutěžit v helmě s obrázky sportovců zabitých v obranné válce proti Rusku. Britský freestylový lyžař Gus Kenworthy napsal do sněhu vlastní močí vzkaz „fuck ICE“, diskvalifikován však nebyl, protože se tak stalo mimo areál. Proč olympijský výbor tak dbá na apolitičnost? Politické a společenské souvislosti sportu a olympiád jsme probírali s Vojtěchem Jírovcem a Vojtěchem Ondráčkem.

Vojtěch Jírovec je společně s nedávno zesnulým Martinem Vaitem také autorem knihy Olympijský mýtus, kterou vydává Nakladatelství Alarm. Kniha mapuje začátky moderních olympiád od jejich znovuzaložení Pierrem de Coubertinem přes dramatickou a často problematickou minulost až do současnosti, kdy se staly globální mediální show.

Proč je sport, i ten olympijský, tak posedlý vlastní apolitičností?

Vojtěch Jírovec: Apolitičnost je v olympiádě od samého začátku. Princip toho, že politika do sportu nemá zasahovat, tam byl vždy. Vždycky se říkalo: my nejsme politický orgán, jsme tu jen od toho, abychom zprostředkovali fyzické vyjádření člověka (v té původní verzi tam byly i umělecké soutěže), čili šlo o komplexní vyjádření člověka a nepolitické aktivity. Je to jeden ze základních coubertinovských principů. Přitom od začátku je olympiáda výsledkem Coubertinova politického a taktického talentu. A od samého začátku je politika na olympiádách přítomná. Mluvili jsme o olympiádě v Berlíně 1936; v Mnichově 1972 byl teroristický útok; byly tu olympijské bojkoty a tak dále. Je evidentní, že je to politické. Olympijský výbor si za apolitičností ale stojí. Nemůže jinak. Je to jeden ze základních principů. Výbor nechce, aby každý sportovec měl svou agendu, aby někdo přišel s konfederační vlajkou, někdo zase s něčím jiným…

Vojtěch Ondráček: Apolitičnost je zároveň politický, ideologický nástroj. Ten skrývá, že někdo tu moc ve skutečnosti má. Skeletonista Heraskevyč nenastoupil a případné sankce by pro ukrajinskou výpravu byly zničující. Tímto chováním si Mezinárodní olympijský výbor hlídá svůj monopol a taky bojuje s jinými sportovními organizacemi. Záměrně omezují individuální aktivismus sportovců. Někdo na tom všem vydělává miliardy dolarů, ale sportovci jsou často chudí a peníze k nim jdou skrze národní svazy. Pokud se rozhádáte s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem, tak vám hrozí, že se na olympiádu ani nedostanete. Pokud by se apolitičnost porušila, hrozilo by, že někdo bude výbor kritizovat. Co kdyby někdo mluvil o tom, že se mu ta organizace nelíbí? Za kritiku se proto diskvalifikuje.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.