Macinka zkusil svůj hospodský šarm na světovou politickou elitu. Nevyšlo to

V pátek v německém Mnichově začala asi nejvýznamnější bezpečnostní konference současnosti. Její význam ještě stoupl po loňském vystoupení amerického viceprezidenta J. D. Vance, který zkritizoval evropský politický establishment a zavelel k podpoře krajně pravicových stran v Evropě typu AfD. Největším tahákem byl letos projev amerického ministra zahraničí Marca Rubia, který v podstatě zopakoval totéž, co říkal před rokem Vance, ale zaobalil to do slov o vzájemné provázanosti Evropy a Spojených států a do řečí o velikosti evropských dějin, čímž si vysloužil potlesk ve stoje části obecenstva.

Macinka se sám o své vůli pustil do konfliktů a témat, na jejichž zvládnutí zcela jistě neměl potřebné intelektuální a jazykové schopnosti.

České publikum pak překvapila účast hned dvou našich politiků v mnichovských debatách. V pátek debatoval prezident Petr Pavel mimo jiné s progresivní americkou političkou Alexandriou Ocasio-Cortez, o níž se mluví jako o možné kandidátce na prezidentku v roce 2028. A v sobotu večer v panelu vystoupil taky jeho momentálně vnitropolitický rival Petr Macinka, který diskutoval s Hillary Clinton, polským ministrem zahraničí Radosławem Sikorskim, intelektuálem Ivanem Krastevem a Gladdenem Pappinem z maďarského Institutu pro mezinárodní otázky.

Proč si pořadatelé Mnichovské bezpečnostní konference pozvali Petra Macinku do poměrně prestižní debaty plné velkých jmen světové politiky? Pravděpodobně je zajímalo, jaké postoje hájí neznámý ministr zahraničí ze země, která může být klíčová pro budoucnost Evropy a rozhodování ve věcech Ukrajiny a mezinárodní politiky obecně. Jak tedy Macinkova debata s Hillary Clinton, Radosławem Sikorskim a Ivanem Krastevem probíhala? Především bych řekl, že se Macinka sám o své vůli pustil do konfliktů a témat, na jejichž zvládnutí zcela jistě neměl potřebné intelektuální a jazykové schopnosti.

V diskuzi na Novinkách nebo na českém Twitteru se samozřejmě můžete neohroženě pouštět do debat o několika pohlavích, cancel culture nebo progresivismu, ale na nejprestižnější bezpečnostní konferenci na světě to není úplně dobrý nápad. Zvlášť když nemáte žádné relevantní argumenty, a i kdybyste je měli, tak vám vaše angličtina nedovolí je jakkoliv rozvinout. Sledovat tuto debatu bylo pro českého diváka místy opravdu velmi nepříjemné a trapné. Na Macinku v debatě nikdo neútočil, nikdo ho nekonfrontoval. Konfrontační začal být on sám, když se obrátil na Hillary Clinton s tím, že evidentně nemá hodně ráda Donalda Trumpa.

Nejsem tak chytrý jako vy

Čas našeho ministra přišel, když ho moderátorka oslovením „Mačinka“ vybídla k odpovědi na to, jestli je dnes západní svět rozdělen. „Mačinka“ se pak rozpovídal o tom, jak je Západ rozdělen na konzervativní politické síly a na síly globálního progresivismu. Některé západní země se podle něj pustily do sociálního inženýrství a vláda Donalda Trumpa nyní údajně jen napravuje to, co demokraté před ním napáchali. Podle Macinky zašli ve svém progresivním šílenství příliš daleko. Když se ho Hillary Clinton zeptala, co konkrétně má na mysli, začal Macinka mluvit o cancel culture, woke revoluci a prohlásil, že nesouhlasí s „genderovou revolucí“. Dozvěděli jsme se také jednu zásadní informaci: podle Macinky existují jen dvě pohlaví.

Všechna tato „kulturní“ témata do debaty vnesl samotný Macinka a vůbec o nich neměla být řeč. V hospodě nebo v Institutu Václava Klause by s touto intelektuální výbavou udělal jistě velkou parádu, tady to bohužel byla jen ostuda. Hillary Clinton se Macinky nakonec zeptala, jestli mu otázky genderu přijdou důležitější než to, že lidé na Ukrajině už čtyři roky umírají ve válce. Macinka z neznámého důvodu odpověděl, že se Clinton omlouvá, pokud ji jeho argumentace znervózňuje. Tato reakce už rozlila trapnost po celém sále, v němž se diskuze odehrávala.

To ovšem stále nebylo ze strany Petra Macinky všechno. Vadilo mu, že polský ministr zahraničí Radosław Sikorski označuje některé politiky za fašisty. Podle Macinky je to pouhé nálepkování a fašismus skončil v Itálii před osmdesáti lety. Sikorski mu odpověděl, že fašisté stále existují i v Evropě a společně s Hillary Clinton se mu s úsměvem dívali do tváře. Macinka zahnaný do kouta nakonec přišel s hláškou, že asi není tak chytrý jako ostatní diskutující. Další zářný moment nového ministra zahraničí.

Dalo se čekat, že si Petr Macinka nenechá ujít příležitost „zazářit“ na mezinárodní scéně. Chtěl asi hlavně zaujmout krajně pravicové publikum, které ocení, že se pouští do konfliktu s jimi nenáviděnou Hillary Clinton. Ocenit ale lze opravdu jen tu snahu, protože na vítězství v takovém konfliktu Macinka evidentně nemá intelektuální ani jazykovou výbavu. Vedle něj sedící zástupce Maďarska Gladden Pappin v mnohém říkal hodně podobné a hodně kontroverzní věci jako Macinka, ale dokázal je alespoň zabalit do politologického žargonu. Vedle Macinky Pappin působil jako intelektuální gigant.