Jako chalupa, ovce, žena i dcera. Vítejte v přechylovacím skanzenu jménem Česká televize

V souvislosti se zimní olympiádou ČT nařídila přidávat -ová ke všem ženským jménům bez výjimky. V minulosti alespoň respektovala Češky se jménem bez -ová. Cizinky měly smůlu vždy. Zatímco dříve tedy střelkyně Kateřina Emmons zůstala Emmons, největší hvězdy světového sportu už přejmenování ve smyslu počeštění neunikly. U sportovních přenosů tak bylo možno se do syta kochat libozvučností naší mateřštiny: Serena Williamsová, Simone Bilesová, Naomi Ósakaová. Aktuálně českému uchu lichotí čerstvé olympijské medailistky ve skoku na lyžích na středním můstku, ať už zlatá Norka Anna Odine Strømová či bronzová Japonka Nozomi Marujamaová. Nově neunikla ani česká sjezdařka Elisa Maria Negri. Tedy veřejnoprávně „Negriová“. Médiu se to zdá „nejvýhodnější“. Naopak v případě odpůrců počešťování mluví o „emocionálním vymáhání“. Jistě, když jde o ženy, proč nepoužít „hysterický“ stereotyp.

Největší veřejnoprávní médium se tímto gestem zřejmě snaží významně pomrkávat na současnou národně konzervativní politickou reprezentaci, kterou na rozdíl od diváků a divaček respektuje.

Proč ale vůbec jméno s příponou -ová představuje problém? Nesklonná (vlastní) jména (Petrů, Janů, Smetana, Monroe) skutečně tvoří okraj gramatického systému. To má ovšem svůj historický důvod, který se upřímně řečeno právně přežil. Tvar s -ová totiž původně vyjadřoval vlastnickou příslušnost ženy k muži, jak celkem bez zbytečné romantizace ve 30. letech vysvětloval časopis Naše řeč: „A skutečně byl tím za staršího názoru sociálního vyjádřen majetek daného vlastníka, t. j. říkalo se s touž právnickou příchutí: chalupa, ovce, žena i dcera kovářova nebo Novákova. Muž, ať otec či manžel, byl tím prostě prohlášen majitelem svého mrtvého i živého inventáře.“

V příponě ale není obsažena jen tato hořká pachuť šerého patriarchálního dávnověku, kdy se s ženami nakládalo v podstatě jako s věcí. Jazykovědkyně Jana Valdrová navíc připomíná, že největší vlna počešťování ženských jmen probíhala v roce 1945. Přechylovací morf -ová tedy s sebou nenese zdaleka jen prostý význam gramatického rodu. Tato rodovost je dále historicky zatížena, ať už onou „inventárností“ a podřazeným postavením žen ve společnosti nebo vnucovaným nacionalismem.

Mnohé ženy dodnes vnímají onu archaickou vlastnickou vazbu či prostě odvozenost tradičního ženského tvaru s -ová od „neutrálního“, samonosného tvaru mužského. I proto se léta domáhaly možnosti používat jméno bez této zbytné přípony, která navíc vyvolávala komplikace u mezinárodních manželství, trans osob apod.

Tedy tvar -ová může signalizovat onu významovou vrstvu patriarchální i nacionalistickou. Jakkoliv pro další nositelky může jít o formalizovaný vyprázdněný relikt, který v jejich očích už nic neznamená. Rozhodnout o svém jménu mají ale obě skupiny stejné právo.

A dokonce i čeští zákonodárci, kteří rozhodně nepatří mezi zpovykané wokýsky, vyšli ženám vstříc. Od 1. ledna 2022 tak není u práva zápisu jména v nepřechýlené podobě už žádná podmínka. Stačí o zápis bez jakéhokoli zdůvodnění požádat. Stále více žen tak původní přivlastňovací podobu odmítá a nositelky nepřechýlených jmen už dávno nepředstavují nějakou společenskou zvláštnost.

Televize nad zákonem

Česká televize tak v podstatě postupuje proti zákonu, přičemž její zaklínadlo „gramatický systém“ v tomto souboji představuje tu nižší kartu. Jakkoliv si na pomoc často bere jazykovědce Karla Olivu, který například vystupoval i proti zmíněné zákonné úpravě – odvolával se opět na gramatiku a taky třeba na předcházení trapným situacím s ohledem na „nějaké teorie o 62 různých pohlavích“. I gramatická struktura je ale živá a jak ukazuje zaťatost České televize nebo genderově dezinformovaného Karla Olivy, nejde zdaleka jen o gramatiku, ale taky o to, že jazykem demonstrujeme různé postoje a hodnoty.

Česká televize takto navíc rozhodla v době, kdy se většina veřejnosti vyslovuje pro nepřechylování, neboť to vytváří komunikační šev a jakési komolivé nedorozumění mezi češtinou a ostatními jazyky. Nejen sport, ale i kulturu a politiku totiž Češi mnohdy sledují i prostřednictvím zahraničních médií. Největší veřejnoprávní médium se tímto gestem zřejmě snaží významně pomrkávat na současnou národně konzervativní politickou reprezentaci, kterou na rozdíl od diváků a divaček respektuje.

Činí tak v době, kdy je touto politickou reprezentací zároveň ohrožováno. Omezení zbytkové nezávislosti veřejnoprávních médií zrušením koncesionářských poplatků a jejich jednodušší politické ovládání, totiž představují jeden z mála předvolebních slibů, který Babišova vláda nakonec dokáže splnit. Je příznačné, že uspokojeni pak budou primárně konzumenti dezinformačního obsahu, který žádné profesní standardy nejen nenaplňuje, ale je naopak založen na jejich obcházení.

Přechylovací agenda má navíc tu smůlu, že se na ní establishment ČT s vládními šovinisty, jejich zmocněnci a dalšími poradci asi spíše shodne. Nakonec i v minulosti televize represivně zakročila proti vlastnímu sportovnímu komentátorstvu. Bezodkladně byla kdysi ještě Otou Černým za nepřechylování závodnic vyhozena někdejší běžkyně na lyžích, později politička, a nakonec světová šampionka v závodech Spartan Race Zuzana Kocumová. To se přihodilo z dnešního pohledu v již pravěkém roce 2009.

Dalším rebelem se po mnoha letech stal sportovní novinář Ondřej Zamazal, který v roce 2024 v průběhu Letních olympijských her nepřechyloval jména plavkyň během semifinále motýlkářské stovky. Česká televize se proti němu tehdy silně ohradila a spíše spokojenou veřejnost ujistila, že podobný „experiment“ se nebude opakovat.

Tímto postojem ČT prozrazuje mnoho o své veřejnoprávnosti. Nejen, že dlouhodobě nezvládá tvořit genderově vyvážené diskusní panely, ale přinejmenším divačkám vzkazuje – sami víme lépe než vy, jak se máte jmenovat. Tento paternalismus je ještě cyničtější v případě cizinek, kde se spoléhá na to, že se o manipulaci se svým jménem nedozví, případně nebudou schopny vyvrátit argumenty odvolávající se na gramatiku exotického jazyka, jímž pro drtivou většinu světa čeština je.

Čeština je přitom jazyk nejen ohebný, ale taky dostatečně strukturovaný a variabilní na to, aby zvládla integrovat i nesklonná jména. Nakonec nejen, že nesklonná slova zná, ale ani všechny pády mnohdy nemají specifický tvar – a některé vzory jako například stavení jsou ve svých koncovkách dokonce skandálně homogenní. Ve finále se můžeme dokonce přít, zda pádové koncovky v mužských tvarech nejsou náhodou privilegiem. Také na jejich existenci totiž Česká televize staví svoji antipřechylovací argumentaci. Jenže tento rigidní formalismus pomíjí, že pádové koncovky u mužských jmen nenesou žádný ponižující významotvorný rys. Nadal, bez Nadala, Nadalovi… Zkrátka nenaznačuje se nám tu nic o jeho inventární příslušnosti.

Nenechme si tedy namluvit, že gramatika je nějaká věc nad vším, neměnná veličina a prakticky něco jako fyzikální zákon, přičemž nebohým lidem nezbývá než před ním pokleknout. Jazyk se vždy modifikuje s ohledem na proměny světa a společnosti a zdaleka nejen ve slovní zásobě. Urputné deformování ženských jmen proti vůli jejich nositelek naopak dokazuje, že jde hlavně o politiku. Nakonec stejně jako u té olympiády.