Incident, kdy se v průběhu Letních olympijských her 2024 moderátor Ondřej Zamazal rozhodl nepřechylovat příjmení zahraničních plavkyň při semifinále motýlkářské stovky, Česká televize označila za experiment, který vybočil z doporučeného úzu a nebude se opakovat. Po několika týdnech k tomu vydal Ústav pro jazyk český stanovisko, které popisuje čtyři různé způsoby, jak k přechylování ženských příjmení přistupovat. Rozhovor k tématu přechylování poskytla expertka na rodově neutrální jména a dřívější soudní znalkyně, genderová lingvistka, slavistka a germanistka Jana Valdrová, mimo jiné autorka metodiky Inkluzivní vyjadřování v češtině.
Jak hodnotíte text Ústavu pro jazyk český podepsaný prostým heslem „admin“, který doporučuje způsob zacházení s ženskými příjmeními?
Realita je taková, že čím dál více Češek volí nepřechýlená příjmení; rady jsou namístě. Avšak vyjádření Ústavu pro jazyk český podepsané jako admin nevzbuzuje důvěru. Pokud budu hledat například odbornou lékařskou radu, také mě bude zajímat, kdo je tím odborníkem. O pisateli označeném admin netuším, co si mám myslet. Nicméně, prvním způsobem, definovaným adminem, jak přistupovat k ženským příjmením, je: Respektovat oficiální podobu příjmení a v nepřechýlené podobě ponechávat jak příjmení cizinek, tak příjmení Češek. – Tady sice schází upřesnění nepřechýlená příjmení cizinek, tak i Češek, ale rozumím tomu tak, že tento bod respektuje současný vývoj.
Druhým uvedeným způsobem je: Přistupovat v češtině k příjmení všech žen, ať už Češek nebo cizinek, na základě českých gramatických a slovotvorných pravidel a přechylovat podle nich všechna příjmení, která to svým zakončením umožňují. Co k tomu říci?
To je návrat do roku 1945, kdy bylo nařízeno plošné počešťování jmen a příjmení včetně přechylování příjmení žen. Dohlížely na to národní výbory a jazykovědci, například František Oberpfalcer, který přijal příjmení Jílek po předcích. Počešťování proběhlo na pokyn prezidenta Beneše, který požadoval: „Degermanizujte všechno, i jména.“ Tyto politické důvody se vypolstrovaly jazykovědnými a pseudojazykovědnými důvody a začalo se tvrdit, že čeština si s nepřechylováním neporadí. Běžně se stávalo, že když přijely do Československa cizinky například pracovat, dostaly české pracovní doklady, a to s -ová. V roce 2000 to vyústilo v masový protest cizinek podaný u Českého helsinského výboru. Tehdy jsem byla jediná jazykovědkyně, která se jich zastala a provedla pro soud kladnou expertizu.
Jinak v mé rodině se odehrál ten případ, kdy byla jména a příjmení žen právě v roce 1945 nuceně počeštěna a přechýlena.
Až od té doby se to začalo trochu mírnit a později byly uzákoněny čtyři podmínky, kdy si můžete nechat nepřechýlené jméno: pokud jste cizinka, jste cizí národnosti, berete si cizince nebo chcete žít v cizině. Takřka osmdesát let vývoje užívání jazyka od konce války nerespektuje bod dva.
Bod tři umožňuje přechylovat příjmení cizinek a nepřechýlená jména Češek ponechávat nepřechýlená. Jak tomu rozumět?
Tam je zajímavý ten důvod, že cizinky údajně nemají na přechylování žádný názor. Chtěla bych vidět výzkumy, které to dokládají. I někdo jako admin musí pracovat s nějakými daty. Ze svého blízkého okolí v Rakousku, kde žiji, znám jednu sportovkyni, která vyhrála atletické závody a dostala diplom s přechýleným jménem a netušila, jestli jde o překlep. Vím také o ženském družstvu, které odmítlo nastoupit k zápasu, protože jim všem při vyhlašování přechýlili příjmení. Vzpomeňme na nobelistku a spisovatelku Elfriede Jelinek, která uvádění svého příjmení v podobě Jelineková v českých médiích, konkrétně v Lidovkách, v devadesátých letech výslovně zakázala. Jsou sice cizinky, které na to nemají názor, ale jako důvod to shledávám přinejmenším neetickým.
Čtvrtý způsob, jak zacházet s ženskými příjmeními, podle ÚJČ znamená přechylovat příjmení Češek bez -ová a příjmení cizinek ponechat v původním znění, kdy se ve vyjádření připouští, že je to takřka nepoužívaný způsob. Jak hodnotíte toto doporučení?
Jako návrat před rok 2022, kdy po opakovaných parlamentních debatách dosáhly české ženy toho, že si mohou volit tvar příjmení. Zaujalo mne adminovo hierarchizování příjmení, kdy příjmení Češek jsou údajně centrální a typická pro češtinu, zatímco příjmení cizinek periferní a okrajová. Ženy by však měly mít stejnou důstojnost a nárok na respekt, ať je to cizinka, nebo Češka. S tímto vyjádřením jsem srovnala heslo přechylování příjmení v internetové poradně Ústavu pro jazyk český; z obou textů je patrno, že rozlišují příjmení v „běžné a mediální komunikaci“ od příjmení v osobních dokladech. Dnes už si alespoň nikdo nedovolí zpochybňovat, že by se do úředních dokumentů měla zapisovat skutečná podoba jména. Velkou slabinou adminova textu je tedy nerespektování vůle nositelek příjmení – ať cizinek, nebo Češek – a dlouhého a složitého vývoje českých postojů k příjmením od roku 1945. Kdo nerespektuje historii, vystavuje se riziku opakování chyb, které se děly. A za zcela nepřijatelné považuji adminovo doporučení přechylovat všechna příjmení – jako bychom se vraceli do sedmdesátých let, kdy Miloslava Knappová uveřejnila v odborném článku, že příjmení se přechylují bez zřetele na původ jména i původ nositelky.
Celkově to vidím jako text, který aspiruje na nějaké poradenství, avšak ve třech bodech ze čtyř by měl admin jasně upozornit, že takové přístupy mohou přinášet problémy. Navíc se zde mnohem více věnuje pozornost argumentům proti ponechávání příjmení v nepřechýlené podobě, tedy jaké to nese problémy a jaká mohou vzniknout nedorozumění. Jako příklad nedorozumění se u nepřechylování uvádí věta Susanne Sonntag navštívila Shirley Temple. Pokud by admin napsal Miriam Krejčí navštívila Heidi Janků, musel by konstatovat, že ty případy jsou stejné a čeština si s nimi poradí. Kromě toho platí princip téma-réma, tedy že pro češtinu je přirozené prvenství podmětu následovaného předmětem, a například ve větě Pardubice porazily Teplice nikdo nepochybuje o tom, kdo koho porazil.
Jak tedy v případech, kdy chceme zachovat správnost ženského příjmení a nepřechylovat, v češtině postupovat, pokud si nevíme rady?
Od doporučení admina, jak lze s příjmeními nakládat, bych očekávala rady v podobě použití nepřechýlených příjmení ve větách, kde se uplatní ve všech sedmi pádech, pokud je to považováno za problematické. Takové rady jsou obsaženy v mé metodice inkluzivního vyjadřování. Doporučuji zde, že pokud si nevíte rady, zkuste v totožné větě použít například Miriam Krejčí a úplně stejně uveďte to nepřechýlené jméno. Média velmi dobře zacházejí s nepřechýlenými příjmeními Češek, a s příjmením cizinek tím pádem nenastane žádný problém.
Takový problém nevnímá ani veřejnost, to by nenarůstal počet žen, které volí nepřechýlená příjmení. To se ukázalo i před lety, kdy se v roce 2009 v přímém přenosu České televize rozhodla nepřechylovat při komentování příjmení sportovkyň, se kterými se osobně znala, naše reprezentantka v běhu na lyžích a komentátorka Zuzana Kocumová. Reakce veřejnosti, a to přes tisíc komentářů v Lidovkách, v drtivé většině sympatizovaly s tím, jak kompetentně moderovala bez ohledu na to, zda přechylovala, nebo ne.
Byl z toho však veliký skandál podobně jako letos a Česká televize se rozhodla Zuzanu Kocumovou z moderování dočasně odstavit. Že Česká televize a některá další média přechylují pouze příjmení cizinek (Ledecky mění na Ledecká), mi zavání xenofobií a považuji to za nešťastné. Částečně si to vysvětluji tím, že v Česku je malé povědomí o tom, jak velmi důležité je jméno pro identitu člověka. Je to především právní otázka, protože každý člověk má právo na ochranu svého jména, a přechylování tak může být postihováno z právního hlediska.
Co se týče žen, které si zvolí jmenovat se bez -ová, bývají často dehonestovány a viněny z toho, že tak činí pouze z toho důvodu, že je těší strhávat na sebe pozornost. Pomineme-li, že se tím implikuje, že je špatné se odlišovat a projevovat nápadně, jakou máte sama zkušenost? Ptají se vás lidé na to, proč sama užíváte jméno s -ová?
Na to vždy odpovídám: Ukažte mi výzkumy k tomu „strhávání pozornosti“. Důvody těchto žen mohou být nejrůznější, například spojené s aspirací na profesní uplatnění v zahraničí. Žiji v Rakousku a setkala jsem se s diskriminací, kdy jsem kvůli koncovce -ová byla považována za Rusku, což je dnes v demokratické Evropě problém. Kdybych se ale přejmenovala na (Janu) Valder, najednou by tu vedle sebe existovaly dvě vědkyně se stejnou publikační činností. Jinak v mé rodině se odehrál ten případ, kdy byla jména a příjmení žen právě v roce 1945 nuceně počeštěna a přechýlena.
Před tímto rokem v Československu existovala vedle sebe třeba paní Procházka a paní Procházková a nikdo s tím neměl potíže a potřebu si jméno upravovat, na což jsem se výslovně ptala pamětníků. Již dříve existovaly pokusy rozlišovat rodinný stav žen podle -ova (svobodná) a -ová (vdaná), podobně jako v polštině bylo Nowakowa a Nowakowna. Takovým příkladem nositelky jména s krátkým -ova byla sochařka Zdeňka Braunerova, která vedle toho užívala i nepřechýlenou podobu Brauner a sama říkala, že se jí lépe prodávají obrazy, když se představuje jako Brauner.
Jak nahlížíte na to, že Ústav pro jazyk český argumentuje územ tvorby ženských příjmení v lotyštině?
Proti lotyštině bych nabídla raději příklady z češtiny, a to příjmení Nových, Kočí nebo Janků, se kterými čeština umí dobře zacházet. Chybí mi, že ani admin, ani poradna Ústavu pro jazyk český nezmiňují, že dokud se to politicky nenařídilo v roce 1945, neexistuje žádná publikace dokládající, že by například paní Procházka nebo paní Kočí měla problém s použitím svého jména. Leda by ten článek byl vlevo dole a našel ho někdo jako Jiří Ovčáček.
Jak toto vyjádření ÚČJ podle vás zapůsobí na běžné uživatele, kteří se chtějí vyjadřovat správně?
K adminovu vyjádření, jak lze přistupovat k ženským příjmením čtyřmi způsoby, bych doplnila, že s třemi z nich lze očekávat problémy, protože jsou zastaralé, zpátečnické a diskriminující, a poslední z nich v podstatě nikdo nepoužívá. Je to jako rada, abyste šla skočit do hluboké vody, ale bez upozornění, že je třeba si ověřit, jestli v tom místě není pod vodou skála. Takže ten text je v podstatě nepoužitelný a admin by ho měl stáhnout.
Jaká existuje komunikace uživatelů jazyka či vědecké obce s Ústavem pro jazyk český v podobně sporných tématech?
Kdysi, zejména za socialismu, byly doby, kdy jazyk byl něco jako posvátná kráva, a v případě jakékoliv nejasnosti lidé psali či telefonovali na Ústav pro jazyk český. Ten má tradiční pověst poradenské instituce, nicméně vidím problém v tom, že nezaznívají alternativní názory. A to přesto, že máme v České republice mnoho dalších bohemistických pracovišť, která by mohla kompetentně a klidně i alternativně konzultovat sporná témata. Poradna ÚJČ již od roku 2005, kdy jsem začala heslo příjmení sledovat, neradí objektivně – doložila jsem to ve svých publikacích.
V České republice je specifikum nadměrné péče nejen o podobu příjmení, ale i jmen samotných, v podobě nutnosti znaleckého posudku, pokud chtějí rodiče dát svému dítěti jméno nezvyklého rázu (tyto posudky nejčastěji provádí Miloslava Knappová a matriky při schvalování jmen vycházejí z její publikace Jak se bude vaše dítě jmenovat.) Má to v jiných státech obdobu?
Pokud vím, tak v jiných státech je výrazně větší benevolence a respekt vůči vůli rodičů. Jméno je důležitá složka osobnosti; nedotknutelnost jména je lidské právo. Jméno je politickým nástrojem: Počešťování německojazyčných jmen obyvatel v poválečném Československu bylo snahou alespoň opticky vymazat německou menšinu. Naštěstí se mu mnozí vyhnuli s poukazem na to, že svá jména nepočeštili ani členové vlády. Kdyby nás po válce zabral Sovětský svaz, přejali bychom z ruštiny takzvané otčestvo, tedy pojmenování po otci. V Rusku je dodnes povinnost uvádět v rodném listě dítěte toto otčestvo, a to i fiktivní, například Ivanovič, i v případech, kdy je otec neznámý nebo si jej matka nepřeje uvést.
Signifikantní je utužování patriarchátu v Maďarsku: Viktor Orbán chce navrátit praxi, kdy žena sňatkem oficiálně ztratila jméno i příjmení: v dokladech byla zapsána například jako Nagy Lájosné, „manželka Lájose Nagye“. To, že české ženy mohou od roku 2022 volit tvar příjmení, je, byť opožděná, ale v každém případě vítaná reakce státu na jejich pojmenovací potřeby. Další uvolňování praxe v oblasti jmen novorozenců nebo třeba změn jmen a příjmení nebinárních lidí je třeba brát jako přirozenou součást demokratizace společnosti.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás