„Je to jako za revoluce,“ zaslechl jsem už po cestě na akci. V zaplněném metru se hodně vzpomínalo. Opravdoví pamětníci vzpomínali na listopad 1989, mladší ročníky alespoň na velké protibabišovské demonstrace v letech 2017–19. Spolek Milion chvilek pro demokracii výběrem písniček i rétorikou vždy využíval retroestetiku listopadu 1989, k jehož odkazu se výrazně hlásil. Dnešní demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla tak v něčem byla retrem tohoto retra. A nové prvky byly do retrosymboliky rychle adaptovány, „Pavel“ zní při skandování stejně jako „Havel“. Tato slovní hříčka se objevila i na několika piketách a transparentech. Novým prvkem byly flanelové košile.
Apolitičnosti politické demonstrace
Antibabišovské demonstrace už nejsou nic nového, do čela Milionu chvilek se vrátil Mikuláš Minář, občanský aktivista a kouč. Protentokrát nebyl nepřítelem číslo jedna premiér Andrej Babiš, ale kvůli svému ostrému konfliktu s prezidentem ministr zahraničí Petr Macinka. Jinak ale rétorika chvilkařů zůstala stejná jako v letech minulé vlády Andreje Babiše a největší slávy spolku. Jediné, co z událostí po roce 2020 řečníci a řečnice zahrnuli do svých projevů, byla válka v Ukrajině a návrat Roberta Fica na Slovensku.
Žádný řečník nezmínil například Donalda Trumpa, rozklad mezinárodního řádu a celoevropský vzestup krajní pravice. Trumpovo prezidentství má přitom přímý vliv na Evropu, a tedy i na politické dění v Česku. Trumpova administrativa otevřeně podporuje krajní pravici v evropských zemích a strany, které se snaží rozložit Evropskou unii. USA v oficiálních dokumentech považují rozbití EU za svůj cíl. Babiš se snaživě hlásí jako Trumpův spojenec při každé příležitosti.
I tentokrát akce Milionu chvilek přitáhla desítky tisíc lidí. Kromě skutečně přeplněného Staroměstského náměstí se zaplnila i spodní část náměstí Václavského, kam organizátoři nainstalovali dvě obří LED obrazovky pro účastníky, co se nevešli na Staromák. Na spodní části Václaváku lidé stáli i zezadu obrazovek, čili na ně ani neviděli a jen poslouchali. Teplota byla pod nulou. S účastí mohou být Chvilkaři spokojení.
Zatímco v letech 2017–2021 Babiš vládl v menšinové vládě se sociální demokracií, nyní má otevřeně ultrapravicové až fašistické spojence. V Evropském parlamentu měl do roku 2024 za spojence stranu liberála Emanuela Macrona, dnes tam spolupracuje se stranou krajně pravicové političky Marine Le Pen. Jenže politická analýza není něco, co by Chvilkaři provozovali. Ani se o to nepokouší. I o politicích Motoristů padalo, že jsou především „narcisti“ a pojmenování politického směru, ke kterému patří, vůbec nezaznělo. Na občanskou demonstraci této velikosti proti nebezpečí fašismu a dalších krajně pravicových proudů si Česko musí ještě počkat.
Babiš a jeho vláda jakoby přicházeli ze světa neslušnosti, tak trochu odnikud. Jakoby jeho politická popularita nevycházela z konkrétní společenské reality a Babiš a další „ohrožení demokracie“ se zjevovali na světě jako ďábelské zlo. Cílem občanské společnosti a každého z nás je pak obstát ve zkoušce, angažovat se, trochu se pro demokracii obětovat a takto porazit autoritáře.
Inspiraci a ponaučení Chvilkaři hledali aspoň na Slovensku. Několik řečníků, včetně mluvčího ze spolku Slovensko je Európa, zmínilo osamělý boj slovenské prezidentky Zuzany Čaputové proti vládě Roberta Fica a nedostatečnou podporu, které se jí v klíčových měsících dostalo od občanské společnosti. Díky této malé podpoře ji pak agresivní Fico mohl převálcovat a ona se rozhodla v dalších volbách ani nekandidovat. Právě na slovenský příběh Minář a spol. dění v současném Česku rámují. A z toho také čerpají svůj optimismus. Protože „občanská společnost se probudila“ a dokonce „lev se probudil“, a tím pádem dostatečně podpoří svého prezidenta a ten tak bude schopný se Babišovi ubránit.
Občanská opozice
Mikuláš Minář a „chvilky“ jsou zdaleka nejvíce etablovanou antibabišovskou občanskou opozicí. Díky kontaktům na umělecké prostředí a vlastním sítím dokáží mobilizovat řádově nejvíce lidí. Mají velkou síť dárců, dobrovolníků a podporovatelů. Pravidelně pak vybírají řečníky a témata na demonstrace tak, aby byly co nejvíce sjednocující. Kvůli tomu se například nikdy nepostavili na stranu migrantů během tzv. uprchlické krize. Z politických témat si vybírají ta nejbezpečnější: podporu Ukrajině, členství v EU a NATO, veřejnoprávní média a podporu, byť relativně vlažnou, dávají také LGBT a klimatickým tématům.
Výběr řečníků a rétorika Chvilkařů je taková, že se na jejich akcích můžou dojímat i členky a členové ODS. Místopředsedkyně Eva Decroix mohla z akce napsat: „Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby.“ Povahu akce tím skvěle vystihla. Na demonstraci Milionu chvilek ani členka ODS nepochopí, proč prohrála volby. Nikdo se jí to tam nepokusí vysvětlit a všichni se budou tvářit, že politika je soubojem slušnosti s neslušností. Při demonstraci proti oligarchovi u vlády jsou schopni vynechat nejen kritiku, ale i pouhou zmínku o rychle rostoucích propastných nerovnostech. V žánru depolitizace to tentokrát nejdál ve svém projevu na demonstraci dotáhl kněz Marek Orko Vácha, který současný politický střet označil za „souboj o pravdu, za obyčejnou lidskou slušnost, za zdvořilost, za hodnoty, se kterými jsme vyrostli.“
Žádná krize bydlení, žádné chudnutí domácností, žádné násilí v ulicích USA, žádné rostoucí nerovnosti ani propad a chudnutí regionů. Něčím takovým se Milion chvilek pro demokracii při boji za demokracii nezabývá.
Pragmatismus
Tato strategie do roku 2021 spolku vycházela. Byl to právě Milion chvilek, který zásadně ovlivnil volby a pomohl Petru Fialovi a jeho SPOLU vyhrát a vytvořit s PirSTANem na čtyři roky vládu. V tuto chvíli se Minář a Chvilkaři zaměřují na posílení protiváhy k vládě s parlamentní většinou, posílení pozice prezidenta a vytvoření zábran pro vládu. Obviňování Mináře a Chvilkařů, že nerespektují výsledky voleb, je úplně liché. Výsledků jsou si zjevně dobře vědomi. Neanalyzují jejich příčiny, ale mají jasno o možných důsledcích.
Milion chvilek nejsou hnutím změny, ale obhájci statu quo dosaženého po roce 1989, za jehož dosavadní vrchol se dá považovat vstup do NATO a Evropské unie a s tím i symbolické dosažení statusu západní země. Minář ve své závěrečné řeči (Minářovy závěrečné projevy jsou další z chvilkařských tradic) mluvil i o tom, že „dějiny vždycky změnily k horšímu odhodlané menšiny proti přihlížející většině“ (dodal, že to platí i obráceně). Milion chvilek je strážcem toho, aby se česká společnost neposunula k horšímu, sám ale vizi ničeho lepšího nebo jakékoli společenské změny nepřináší a vystačí si s koučinkovými frázemi o naplňování „abstraktního pojmu demokracie životodárným obsahem“. Zároveň Mikuláš Minář pracuje stále na rozvoji organizace Milion chvilek a je zjevně odhodlaný proti Andreji Babišovi a jeho prooligarchické vládě ze svých pozic bojovat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás