Server Romea.cz zveřejnil minulý týden zprávu, že dva občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny David Tišer a Gwendolyn Albert rezignovali na členství v tomto poradním orgánu. V prohlášení, které Romea.cz citovala, uvedli, že jde o reakci na vývoj politického prostředí v České republice, v němž dochází k postupné legitimizaci politických subjektů a postojů, které otevřeně či nepřímo zpochybňují základní principy lidských práv, rovnosti a ochrany menšin. O důvodech odchodu a situaci Romů v Česku přinášíme rozhovor s Davidem Tišerem, českým romským aktivistou, umělcem a zakladatelem spolku Ara Art.
V odůvodnění, které jste u příležitosti odchodu z Rady vlády pro záležitosti romské menšiny spolu s Gwendolyn Albert zveřejnili, popisujete současnou politickou situaci a také tam píšete, že „setrvání v Radě by za těchto okolností znamenalo podílet se na udržování zdání funkčnosti orgánu, který ve skutečnosti postrádá vliv, autoritu i schopnost prosazovat systémová řešení.“ Skutečnost, že se jedná pouze o poradní orgán, který nemá žádné reálné pravomoci, ale není nová, to je přece problém dlouhodobý.
Je to sice dlouhodobý problém, ale pokud je u moci vláda, která přemýšlí alespoň v některých ohledech jako ty, tak může být poradní orgán užitečný. A práce lidí v něm k něčemu. Ale v momentě, kdy máme vládu, která je apriori zaměřená proti menšinám, proti občanským organizacím, proti všemu tomu, co běžně děláš a čemu věříš, v takový okamžik se stáváš pouze stafáží, aby ta vláda mohla předstírat před Evropskou unií nebo kýmkoli dalším, že komunikuje s Romy. Ale ty nic reálně nezměníš a tu vládu svým členstvím jen legitimizuješ.
V první řadě by neměla existovat etnická ghetta. To je něco, co by v dobře fungující společnosti nemělo vůbec existovat.
Členové, kteří v radě zůstali, včetně Lucie Fukové, zmocněnkyně vlády pro záležitosti romské menšiny, věří, že budou moct věci ze své pozice nějak ovlivnit. Fandím jim, aby se to povedlo, ale za sebe nevěřím tomu, že by to bylo možné. Něco jiného je, když se Edita Stejskalová stala náměstkyní ministra práce a sociálních věcí, to je pozice, ze které může skutečně něco pozitivně ovlivnit.
A v minulosti, například za vlády Petra Fialy, se něco ovlivnit podařilo?
Například prodloužení odškodného pro sterilizované ženy. Možnost odškodnění měla končit koncem roku 2024 a ministerstvo zdravotnictví zároveň nestíhalo vyřizovat žádosti, a také se dopouštělo podle mnoha organizací chyb při posuzování. Na radu tehdy přišly Helena Válková a Eva Decroix a vyslechly si naše argumenty a potom se jim prodloužení podařilo prosadit. Během minulého volebního období byla také úspěšná zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková, které se podařilo prosadit řadu změn zákonů.
Jak vlastně Rada vlády pro záležitosti romské menšiny funguje a co je náplní práce jejích členů?
Rada se schází jednou za tři měsíce, občanských členů je tuším čtrnáct, dříve totiž byl z každého kraje jeden. To dnes už není a spíš se hledí na to, aby měl nějakou odbornost. Pak jsou tam také ministři, ti ale moc nechodí, a další lidé ze státní správy. Přesný mechanismus výběru občanských členů neznám, mně prostě tehdy zavolali a zeptali se mě, zda bych měl o členství zájem.
Je to neplacená funkce, která zároveň vyžaduje hodně práce, například když je potřeba připomínkovat zákony, na což je často krátký termín. Od členů to vyžaduje, aby se orientovali v mnoha oblastech a také v právu. Nemají k dispozici žádný aparát, který by jim s tím pomáhal. V praxi to pak vypadá tak, že se člověk doptává kamarádů právníků nebo si nějakého právníka dokonce ze svého zaplatí, aby věděl, jak připomínky formulovat.
Vy tedy vnímáte novou vládu jako nepříznivou pro situaci Romů v ČR?
Netvrdím, že v ní nebudou lidé, kteří budou chtít dělat dobře svou práci, ale když člověk vidí toho Turka s Macinkou, už jen to, co říkají a co zatím dělají, a to to teprve začalo, tak moc pozitivně budoucnost nevidím. Ale to vůbec neznamená, že jsem rezignoval na občanský aktivismus, budu se tou agendou zabývat dál, jen to už nebude pod Radou vlády pro záležitosti romské menšiny. Rozhodně to neznamená, že s Gwendolyn opouštíme romské téma, nebo přestaneme hájit lidská práva. K tomu ale nepotřebuju bezzubý orgán, to můžu dělat sám za sebe kdykoliv.
Tuto vládu přitom řada Romů volila, a i mezi vzdělanými Romy jsem zaznamenala podporu ANO.
Nevím vlastně, jak je to mezi aktivisty, ale mezi lidmi, které vidím diskutovat na sociálních sítích, jsem hodně vnímal, že lidé chtějí změnu. A chápal jsem, že když se všechno zdražuje a lidé nemají ani na základní potřeby, že chtějí jinou vládu. Lidé nebudou spokojení, když nebudou aspoň jejich základní potřeby naplněné.
Kdybyste měl možnost věci reálně měnit, na co byste se nejdřív zaměřil?
V první řadě by neměla existovat etnická ghetta. To je něco, co by v dobře fungující společnosti nemělo vůbec existovat. Města by měly zpátky odkoupit bytové fondy od byznysmenů s chudobou. V budoucnu už by se nikdy nemělo dít, aby taková ghetta vznikala. Bydlení je totiž základ. Měly by se stavět byty, což je něco, co všichni pořád opakují dokola, ale vidíme, že krize bydlení už zasahuje celou společnost a nejvíc pochopitelně Romy.
Nějaké byty se sice staví, ale ty ceny jsou šílené a kupují si je pořád ti samí lidé, kteří jich pak mají hodně a postují videa na TikToku o tom, jaká je to skvělá investice a jak se na tom dá skvěle vydělat. Když se narodíš do rodiny, která je chudá a žije v sociálním vyloučení, neumíš si představit pohromadě ani milion korun, natož milionů osm, aby sis mohl koupit byt.
A kromě bydlení?
Druhý podstatný bod je školství a segregované školy. Kdyby ale nebyla ta ghetta, tak by nebyly ve většině případů ani segregované školy, protože většina z nich vznikne právě proto, že je někde poblíž ghetto. Abychom ale dokázali změnit i myšlení, musíme jít přes právní systém. Už mnoho let mluvím o změně antidiskriminačního zákona, do kterého bychom měli zavést intersekcionalitu. Dnes sice s vícečetnou diskriminací umíme počítat a víme, co to je, ale ty si pak stejně musíš vybrat, jestli jsi byla diskriminována jako Romka, nebo jako žena. Intersekcionalita tvrdí, že ty identity nelze oddělit. To by znamenalo, že by se dalo do toho sporu jít a nemuselo se to od sebe oddělovat. A to nepomůže jen Romům, ale mnoha dalším skupinám, například neromským seniorkám.
Takže by se případy diskriminace řešily pomocí soudů?
Potřebujeme, a to taky říkám už dlouhé roky, fond pro oběti diskriminace. Řada lidí se nesoudí, protože se bojí, že kdyby prohráli, tak se nedoplatí. Peníze do toho fondu by mohly jít z pokut podnikům a dalším subjektům, které se dopustily diskriminačního jednání. V tuto chvíli, když například nepustí Roma na diskotéku, dostane provozovatel třeba desetitisícovou pokutu, čehož si ani nevšimne. Jsou to směšné částky. Nebo realitní kanceláře, které berou bez problémů i klienty, kteří diskriminují. Je naprosto běžné, že realitní makléř řekne, že majitel nechce Romy, ač je přímo v antidiskriminačním zákoně, že to není přípustné. Oni by neměli brát diskriminační kšefty, ale děje se to. Takže kdyby skutečně trestali realitky třeba i likvidačními pokutami, tak by si ty ostatní rozmyslely, zda budou diskriminovat. A peníze z pokut by mohly jít do toho fondu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás