V sobotu 3. ledna unesly bezpečnostní složky Spojených států prezidenta Venezuely Nicoláse Madura. Odůvodněním pro tuto akci bylo podle Bílého domu mimo jiné to, že se autoritář Maduro podílel na obchodu s drogami a že držel zbraně. Ačkoli Donald Trump, který je z této akce nadšený, tvrdí, že jedná v zájmu venezuelského lidu, je řada důvodů domnívat se, že porušení mezinárodního práva a únos prezidenta suverénní země byl motivovaný méně altruistickými cíli. A že s drogami nebo zbraněmi neměl nic společného.
Jak v novém dílu Studia Alarm připomínají Jan Bělíček a David Scharf, podobné akce mnohem spíše zapadají do snahy Donalda Trumpa o dominanci na západní polokouli, potažmo o dominanci v novém globálním řádu, v němž nehraje roli mezinárodní společenství, ale ty nejsilnější velmoci. „Podle mě je největší motivací k této akci zastrašení dalších režimů v Latinské Americe. Je to demonstrace síly a toho, že současná americká vláda je schopná čehokoliv,“ hodnotí situaci Bělíček.
Sám americký prezident mluvil na sobotní tiskové konferenci o tom, že ve Venezuele teď začnou americké společnosti těžit rozsáhlé zásoby ropy. Ta je přitom nepříliš kvalitní a z toho, co zatím víme, se americkým ropným společnostem do Venezuely moc investovat nechce. Zajímavější podle Scharfa mohou být pro Trumpa vzácné minerály, které jsou zásadní při výrobě technologií umělé inteligence – a které najdeme také v Grónsku, o jehož připojení k USA mluví špičky Trumpovy administrativy docela nepokrytě.
Ačkoli byl Nicolás Maduro autoritářský politik, který pravděpodobně zfalšoval poslední volby, jeho únos není v souladu s mezinárodním právem. Tento fakt se ale velké množství politiků i komentátorů v České republice i ve zbytku Evropy rozhodlo ignorovat. „Řekněme jména. Kier Starmer – ten se zachoval opravdu nejhůř ze všech evropských politiků,“ říká Bělíček s odkazem na slova britského premiéra, že „pro Madurův režim nepláče“ a že Maduro také porušoval právo, čímž Starmer de facto zásah obhajuje. „Jejich reakce byly hodně tvarované čistě materiálními zájmy. Dánští politici se proti tomu vymezili hodně, protože mají oprávněné obavy o Grónsko,“ říká Scharf. A Bělíček doplňuje, že konzistentně se k podobným tématům vyjadřuje z evropských politických elit snad jen španělský premiér Pedro Sánchez.
Poslechněte si nový díl Studia Alarm.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás