V posledním předvánočním vydání literárního podcastu TL;DR jsme se podívali do předvánočních knihkupectví, kde vládne tvrdá regálová hierarchie. Zároveň to trochu vypadá, že čtenář je připraven na nástup AI do literatury. Police textů předpřipravených pro jednotlivé skupiny knihomolů definovaných genderem, věkem i zájmy budí dojem, že s prompty literátstvo čile pracuje již dávno.
Těžko říct, jestli jde nakonec o nějak depresivní zjištění a těžko říct, jak moc knihkupectví pozdního kapitalismu, z něhož se vytrácejí originalita a riskantní texty, souvisí s hlavním tématem tohoto dílu TL;DR – historickou studií Kaliban a čarodějnice, kterou před dvaceti lety napsala Silvia Federici.
Federici popisuje, jak se rušením občin, společné půdy, kumuloval primární kapitál, z něhož vyrostl kapitalistický systém založený na vytěžování práce nemajetných vrstev. Do této raně novověké proměny společnosti patří i čarodějnické procesy, jimž padly za oběť stovky tisíc žen, především těch soběstačných, nepoddajných, nezávislých, které disponovaly majetkem či věděním. Čarodějnické procesy tak spoluvytvořily nový typ kapitalistické ženy, tiché, submisivní, ujařmené v domácnosti, ale i levné pracovní síly bez ekonomických a politických práv. Ženy během několika století ztratily moc nad svými těly, mateřstvím, porodnictvím i léčitelskou tradicí. Kaliban, inspirovaný postavou ze Shakespearovy hry Bouře, pak symbolizuje podobně podrobené mimoevropské národy – bezprecedentní genocidu původních obyvatel Ameriky a následné zotročení obyvatel Afriky.
Historická monografie zároveň nastiňuje paralely s ekonomickými poměry pozdního kapitalismu a politikou Světové banky. Jde o stejný mechanismus, který známe z postkomunistických zemí jako šokovou doktrínu, kdy se množství společného (státního, obecního, institucionálního) majetku privatizací kumulovalo do rukou první generace postsocialistických kapitalistů. Tyto procesy zároveň provázejí přetrvávající genderové nerovnosti a společenský konzervatismus, tolik například patrný u globální oligarchie. To všechno činí studii Silvie Federici nejen velmi živou a aktuální, ale také poněkud depresivní.
Podcast jsme opět nahrávali živě, tentokrát v Brně v Moravské zemské knihovně, kam nás pozvaly zástupkyně Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v rámci projektu Malé, naprosto tiché změny.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
