Byla středa 10. prosince, když se příslušníci amerických speciálních jednotek snesli na lanech ze dvou vrtulníků Black Hawk na palubu obřího ropného tankeru Skipper, toho času plujícího u pobřeží Venezuely. Posádka nekladla žádný odpor a šlo tak o rychlou operaci bez komplikací.
Americká ministryně spravedlnosti Pam Bondi uvedla, že tanker byl využíván k přepravě ropy z Venezuely a Íránu, což je v rozporu s americkými sankcemi. „Byl zabaven z velmi dobrého důvodu,“ připojil se ke člence své administrativy americký prezident Donald Trump. Náklad tankeru v hodnotě přibližně 80 milionů dolarů si podle Trumpa Spojené státy plánují „ponechat“.
Tanker měl následně zamířit do texaského Houstonu, ještě před vplutím do místního přístavu ale měl svůj náklad přeložit na menší lodě. Posádka měla podle stanice CBS absolvovat výslech, o jejím dalším osudu ale americká média neinformují.
Spojené státy do regionu vyslaly své vzdušné i námořní síly, a to včetně jaderné ponorky, špionážních letadel i bombardérů.
Tanker Skipper byl součástí „stínové flotily“, která umožnila venezuelskému režimu obcházet americké sankce uvalené na tamní ropný průmysl v roce 2019. Konkrétně Skipper čelí americkým sankcím od roku 2022, kdy se měl údajně zapojit do pašování ropy, z něhož mělo podle amerického ministerstva financí profitovat hnutí Hizballáh a Islámské revoluční gardy.
Plavidla, která jsou součástí flotily, často mění jména, plují s vypnutými transpondéry a pohybují se mezi třemi největšími producenty ropy na světě zasažených sankcemi, Venezuelou, Íránem a Ruskem. Tankery jsou většinou registrovány na fiktivní společnosti, což do jisté míry skrývá jejich vlastníky.
Den po zajetí tankeru Skipper Spojené státy uvalily sankce na dalších šest takzvaných „supertankerů“, které nedávno naložily ropu ve Venezuele. Podle agentury Reuters americká vláda plánuje další podobné operace, jako byla ta z 10. prosince, i v dalších týdnech. „Nebudeme nečinně přihlížet, jak sankcionované lodě plují po moři s ropou z černého trhu,“ řekla agentuře mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt. Tlak na režim autoritáře Nicoláse Madura tak nadále sílí.
Piráti z Karibiku
Zatímco venezuelská vláda označila americkou operaci za „krádež“ a „akt mezinárodního pirátství“, mezi odborníky se názory na akci různí. „Protože operaci schválily a posvětily Spojené státy, nelze ho považovat za pirátství,“ řekl agentuře Reuters specialista na pirátství a námořní právo Laurence Atkin-Teillet z právnické fakulty Nottingham Law School. „Pojem pirátství se v tomto kontextu jeví spíše jako rétorický nebo obrazný než jako právní pojem,“ dodal Atkin-Teillet.
Expert na energetickou politiku Latinské Ameriky Francisco Monaldi z Rice University v Houstonu ale prohlásil, že „je bezprecedentní, aby zahraniční síla čekala na moři a následně zajala lodě, na které jsou uvaleny sankce, když opouštějí přístav.“
„Zabavování sankcionovaných předmětů je běžné na území dané země. V mezinárodních vodách je to neobvyklé,“ řekl k americké operaci plukovník námořní pěchoty ve výslužbě a hlavní poradce Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) Mark Cancian. „Rusko má dnes na moři stovky sankcionovaných tankerů, nikdo na ně ale nezaútočil,“ dodal Cancian.
„Z právního hlediska zde existují dvě úrovně: to, co mohou Spojené státy obhájit před svými vlastními soudy, a to, co je obhajitelné podle námořního práva,“ vysvětlil pro stanici Al Jazeera politolog Salvador Santino Regilme z Leidenské univerzity v Nizozemsku. „Washington si na domácí scéně vybudoval právní základ pro zabavování tankerů spojených s obcházením sankcí. Je tedy velmi pravděpodobné, že tato operace bude v americkém právním systému považována za legální,“ vysvětlil Regilme.
Z pohledu mezinárodního práva už situace tak jednoznačná není. Politolog nicméně předpokládá, že Spojené státy budou argumentovat tím, že loď neplula pod žádnou státní vlajkou. Úmluva OSN o námořním právu (UNCLOS) přitom každému plavidlu takovou povinnost ukládá. Tanker měl podle Caracasu plout pod vlajkou sousední Guayany. Ta ale uvedla, že plavidlo nebylo v zemi registrované.
Ze strany Spojených států šlo o další akci proti Madurově režimu, tentokrát ale naznačuje možnou změnu taktiky. Zatímco od září jsme sledovali opakované údery na malá plavidla, která podle Trumpových nepodložených tvrzení stála za pašováním drog do USA, tentokrát Bílý dům zřejmě vsadil na postupné dušení venezuelské ekonomiky.
Totální blokáda
Jak připomíná server The Economist, obsazování ropných tankerů je pro zapojené americké vojáky poměrně nerizikovou akcí, která je navíc z pohledu ztrát pro venezuelskou ekonomiku velmi efektivní. Výrazně se totiž zvýší náklady na dopravu ropy včetně rizikových prémií. V současné době venezuelská státní ropná společnost PDVSA trvá na tom, aby kupující zaplatili za ropu v plné výši předtím, než tankery vyplouvají. Jde o riziko, které by přepravci v budoucnu nemuseli být ochotni podstoupit.
Zadržení plavidla Skipper proběhlo ještě před oznámením „úplné blokády“ všech sankcionovaných ropných tankerů. Mimo to prezident Trump obvinil Venezuelu z krádeže amerických aktiv, jako je ropa a pozemky, a z „terorismu, obchodování s drogami a lidmi“. „Proto nařizuji úplnou a totální blokádu všech sankcionovaných ropných tankerů, které vstupují do Venezuely nebo ji opouštějí,“ uvedl Trump ve středu 17. prosince.
Venezuela v reakci požádala Bezpečnostní radu OSN o setkání, aby prodiskutovali „pokračující americkou agresi“. Venezuelské ministerstvo zahraničí mezitím obvinilo Trumpa ze snahy „absolutně iracionálním způsobem zavést námořní vojenskou blokádu Venezuely s cílem ukrást bohatství, které patří naší vlasti.“
Trump ve svém úterním příspěvku uvedl, že „Venezuela je zcela obklopena největší armádou, jaká se kdy v historii Jižní Ameriky shromáždila.“ Přítomnost amerických vojenských sil v regionu mezitím nadále roste a podle americké hlavy státu se „bude jen zvětšovat a dopad na Venezuelu bude bezprecedentní, dokud nevrátí Spojeným státům americkým veškerou ropu, půdu a další majetek, který nám dříve ukradli.“
Spojené státy do regionu vyslaly své vzdušné i námořní síly, a to včetně jaderné ponorky, špionážních letadel i bombardérů. V Karibiku se teď nachází osm amerických válečných plavidel, a to včetně největší letadlové lodi světa USS Gerald R. Ford. Na základnách v regionu (především v Portoriku) je pak nasazeno na 15 tisíc vojáků, jde tak o největší podobnou operaci v Karibiku od konce studené války. Jde o srovnatelná čísla s americkým zapojením do bojů v Iráku v letech 2014 až 2021, nikoliv však s nasazením jednotek ve stejné zemi na začátku tohoto století. Tehdejší pozemní invaze se účastnilo 160 tisíc vojáků.
Ropa nad zlato
Přitom donedávna Trump a jeho okolí vysvětlovali vojenské manévry v Karibiku a sílící tlak na Caracas jako operaci, která má především za cíl uštědřit smrtící ránu obchodu s drogami, které míří do Spojených států.
Zde připomeňme, že Venezuela je rozhodně významným překladištěm v obchodu s narkotiky, země ale rozhodně není významným producentem drog. Většina omamných látek, které dorazí do USA, přitom v případě kokainu pochází z Bolívie, Peru a Kolumbie, v případě fentanylu pak z Mexika. Představa, že právě vojenská akce na venezuelském území je klíčem k řešení americké drogové krize, je tak zcela naivní.
Podle New York Times se mezitím v zákulisí úředníci Trumpovy administrativy zaměřili na venezuelské ropné zásoby, které jsou největší na světě. Právě důležitost venezuelské ropy je patrná z tajných jednání mezi americkými představiteli a Nicolásem Madurem a z rozhovorů, které vedli Trumpovi poradci a spojenci s lídryní venezuelské opozice Maríou Corrinou Machado a dalšími venezuelskými opozičníky.
Související článek:
Deník navíc s odkazem na paměti bývalého Trumpova poradce pro národní bezpečnost Johna R. Boltona připomíná, že v roce 2019 měl Trump nařídit svým asistentům, aby se Juan Guaidó, tehdejší vůdce venezuelské opozice, zavázal k tomu, že Spojeným státům poskytne přístup k ropě a vyloučí ze seznamu obchodních partnerů Čínu a Rusko. Jenže Guaidó v odporu proti Madurovi neuspěl a postupně ztratil vliv i v rámci venezuelské opozice.
Naprosto důležitá z pohledu geopolitiky je ropa také pro Madurův režim. Venezuelská vláda se spoléhá na nákupy ropy ze strany Číny jako na pomoc proti dopadům ekonomických sankcí uvalených už první Trumpovou administrativou. V dubnu venezuelská viceprezidentka Delcy Rodríguez během návštěvy Pekingu požádala čínské představitele, aby více investovali do ropného průmyslu její země. Čína se už teď podílí na 80 procentech nákupů venezuelské ropy.
Návrat do Venezuely
Trumpova administrativa mezitím podle všeho neuspěla v přesvědčování amerických ropných společností k návratu do Venezuely. Podle čtyř anonymních zdrojů server Politico daly americké těžařské firmy vládě jasně najevo, že o návrat do jihoamerické země aktuálně nestojí.
„Není tak jednoduché přesvědčit firmy, aby v nejistém politickém prostředí investovaly kapitál,“ řekl serveru jeden ze zdrojů. Ceny ropy jsou navíc podle oslovených analytiků příliš nízké na to, aby lákaly společnosti k riziku v podobě obrovských investic do zanedbaných venezuelských ropných zařízení.
Námořní blokáda už ale má své výsledky. Podle agentury AP hned několik z asi třiceti plavidel mířících z nebo do Venezuely změnilo v reakci na americké kroky kurz. „Je zcela jasné, že to narušilo toky ropy do Venezuely a z ní,“ řekla agentuře analytička Michelle Wiese Bockmann. „Každou hodinu, kdy sledujeme tato plavidla, vidíme tankery, které se odchylují, zpomalují nebo mění své chování,“ dodala.
„Existují lodě, které se rozhodly neopustit Venezuelu ze strachu z obsazení (americkou armádou), a existují také lodě mířící do Venezuely, které se rozhodly vrátit,“ potvrdil její slova expert na obchod s ropou Francisco Monald z Rice University v Houstonu.
Úder, nebo vyčkávání?
Americká média ani komentátoři nicméně stále nevylučují možnost přímého vojenského úderu na Venezuelu. Podle serveru Vox by šlo pravděpodobně o letecké údery proti drogovým laboratořím nebo vojenským základnám či táborům ve Venezuele a poté přesunu k dalšímu problému na seznamu amerického prezidenta – jako tomu bylo například u rychlých leteckých úderů na Írán.
Trump už v říjnu pověřil zpravodajské agentury prováděním tajných operací ve Venezuele. Co přesně to pro budoucnost režimu Nicoláse Madura znamená, jsme se doposud nedozvěděli. Americký prezident následně pro Politico řekl, že Madurovy „dny jsou sečteny“. Na otázku, zda vydá rozkaz k vojenské invazi do Venezuely, ale Trump reagoval, že by „neřekl tak, ani tak“.
Příliš pravděpodobná se nicméně nezdá často zmiňovaná varianta o vzpouře armády a vedení země proti Madurovi. Když pomineme silné vazby mezi autoritářem a armádou díky spolupráci v obchodu s drogami, nikdo ze členů armády ani nejužšího venezuelského vedení neví, jaký by byl jeho osud po Madurově pádu.
Cíl vojenských manévrů v Karibiku tak stále zůstává nejasný. Konec Madura v čele Venezuely prosazuje ministr zahraničí Marco Rubio podporovaný nejen venezuelskou opozicí, ale také pravicovou diasporou z Latinské Ameriky, která má vliv především na ministrově domovské Floridě. Kroky a vyjádření Donalda Trumpa ale naznačují odlišný balíček motivací – snaha demonstrovat sílu na západní polokouli, nové obchodní zájmy a možnost prezentovat domácímu publiku zdánlivé výsledky v boji proti narkozločinu a migraci.
Mezitím obyvatelé jihoamerické země, kteří se rozhodli zůstat, nebo nemají jak uprchnout, nadále žijí pod Madurovou diktaturou. Ta po zfalšovaných volbách v létě 2024 nadále utahuje šrouby. Zatímco na souhlasu k americké intervenci se oslovení Venezuelané neshodnou – značnou podporu má intervence například u obyvatel caracaské čtvrti Petare označované za „největší favelu Latinské Ameriky“, na které ekonomická a humanitární krize dopadá nejtvrději – v jednom mají jasno. „Žijeme v neustálém napětí a ve větším nebezpečí bychom snad ani žít nemohli,“ shrnuje pocity mnoha spoluobčanů řidič Segundo.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás