„Indická střední třída se vysmívá premiéru Módímu. Jeho aura výrazně oslabila,“ říká indolog Krejčík

S indologem Jiřím Krejčíkem o politické situaci v Indii, kterou otřásají masivní protivládní protesty. Končí éra premiéra Módího? A proč je dnes terčem posměchu?

Jan Bělíček

Největší vlna protivládních protestů začala na konci září, kdy se lidi začali bouřit kvůli manipulacím s volebními seznamy. Ty podle opozice hrají do karet vládě hinduistických nacionalistů premiéra Nárendry Módího. Indická volební komise tvrdí, že pouze odstraňuje zemřelé a duplicitně registrované voliče. Protesty žene kupředu původně recesistické politické hnutí Cockroach Janta Party, která se z internetové satirické platformy stala jednou z hlavních protestních sil v zemi. Jak situace v Indii vypadá a co je možné v blízké době očekávat? O tom si v dnešním Studiu Alarm+ povídáme s indologem a politologem Jiřím Krejčíkem.

Třicetiletý Abhijeet Dipke napsal v květnu na sítě větu „Co kdyby se všichni šváby spojili?“ Vzápětí se objevila parodická politická strana Cockroach Janta Party, která si dělala legraci z Bharatiya Janata Party – tedy vládní strany premiéra Módího. Co způsobilo, že se s tímto vtipem dokázaly ztotožnit miliony mladých Indů a vše přerostlo do protestního hnutí?

Způsobila to především celá struktura indického vzdělávacího systému. Ten je postavený na tom, že musíte udělat příjímací zkoušky na vysokou školu, abyste se dostali k dobrému vzdělání a k dobré práci. To síto je hodně jemné a pro spoustu obyčejných Indů je hodně složité se jím protlačit.

Mezi mladými je také obrovská nezaměstnanost…

Ano, proto se právě řada mladých Indů tolik upíná k vysokoškolským titulům. I Indii je dlouhodobě obrovský trend obdivovat ty jedince, kteří byli v příjímacích zkouškách úspěšní. Případně těch, kteří vystudovali dobrou školu, získali dobře placenou práci. Rozdělení společnosti na elity a méně vzdělané masy tady stále existuje a je silně zakořeněné. Dobře se to pak ukazuje na tom, jak přemýšlí třeba soudce Surya Kant, kvůli jehož výrokům o „švábech“ a parazitech vlastně celé protestní hnutí Cockroach Janta Party vzniklo. Vy jste prostě jen neúspěšní a nejste dost dobří, proto jste ty zkoušky neudělali. Na shledanou. Tak vypadá přístup indických autorit.

Vzpomněl jsem si taky na to, že v tu dobu v Indii zaznamenali i vlnu sebevražd lidí, kteří se na vysokou školu nedostali, protože neudělali přijímačky. Tohle všechno se při protestech spojilo dohromady?

Ano, tohle všechno se zde spojilo. Už jsme zmiňovali těžké přijímací zkoušky. I když tu zkoušku uděláte, tak vám stále hrozí vysoká nezaměstnanost. To je dlouhodobý problém indické ekonomiky, který jen v posledních letech více zesiluje. Já si osobně myslím, že je to do velké míry také generační hnutí. Je strašně zjednodušující to označit za protesty generace Z, ale když se na to podíváme pořádně, tak to nějaký smysl dává. Poslední podobná vlna masových protestů střední třídy a vzdělanějších vrstev proběhla v Indii v roce 2011. Teď je rok 2026, takže to odpovídá přesně sociologickému vymezení generace. Nejsou to přímo děti těch demonstrujících v roce 2011, ale jejich sdělení je celkem jasné. V roce 2011 proběhly nějaké protesty, které daly věci do pohybu. Vyústilo to v to, že v roce 2014 vyhrála volby Indická lidová strana pod vedením Naréndra Módího, která je aktuálně u moci už dvanáct let. A co za těch dvanáct let dokázala? Vůbec nic.

Celý rozhovor si můžete pustit na našem youtubovém kanálu.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]