S návratem Andreje Babiše do premiérského křesla visí ve vzduchu obavy o nezávislost veřejnoprávních médií. Při pohledu na práci České televize a rozhlasu při pokrývání dění v Palestině a Izraeli nicméně nemám pocit, že je za co bojovat. Jejich práce totiž za moc nestojí. I díky nim představuje Česko unikát v rámci Evropy. Způsob, jakým se kulturní a intelektuální elity aktuálně vyjadřují k situaci v Izraeli a Palestině, vystihuje třeba nedávné rozhořčení Jana Hřebejka, že české studentstvo 6. října na několika univerzitách vyvěsilo bannery na znamení solidarity s Gazou, na kterých stálo: „V Gaze už třetí rokem semestr nezačíná.“ Česká mainstreamová média nicméně s informováním počkala a rámovala to jako studentskou podporu masakru, který 7. října 2023 spáchal Hamás.
Pokračující selhání veřejnoprávních médií ilustruje bližší pohled na dvě události z posledních dní: výměnu rukojmích a údajné porušení příměří ze strany Hamásu.
Zatímco ve světě se kulturní elity mobilizují proti bezpráví a krutosti, která v Gaze probíhá, u nás Hřebejka přispěchali podpořit Svěrák, Trojan, Mathé a další. Ve východní Evropě zřejmě není potřeba používat internet nebo číst v angličtině. Stačí se spoléhat na naše veřejnoprávní i mainstreamová média a tvářit se, že Izrael poslední dva roky nepáchal genocidu a že Gaza není srovnaná se zemí. Že tam nebylo zavražděno (nejméně) 67 173 lidí, včetně 20 179 dětí, což představuje 30 % z celkového počtu obětí. Podporu Palestiny tak u nás stále lze rámovat jako projev antisemitismu. Pokračující selhání veřejnoprávních médií ilustruje bližší pohled na dvě události z posledních dní: výměnu rukojmích a údajné porušení příměří ze strany Hamásu.
Ne tak záhadný výbuch v Rafahu
Server iRozhlas, který chce poskytovat „rychlé a spolehlivé zprávy“, se věnuje výbuchu v Rafahu z 19. října v článku „Izrael útočí v Pásmu Gazy, píší tamní média. Reaguje na údajné napadení palestinskými teroristy“. Informace přebírá z izraelského serveru Times of Israel a tvrdí, že palestinští teroristé napadli izraelské jednotky, na což izraelská armáda odpověděla leteckými údery.
Sekvenci událostí shrnul Ryan Grim, novinář serveru Dropsite News. Izraelská armáda v neděli informovala o tom, že došlo k RPG útoku na místě, kde bývalo rafahské letiště. „Dnes ráno teroristé vystřelili protitankovou raketu a spustily palbu směrem na jednotky IDF, které v souladu s dohodou o příměří prováděly demontáž teroristické infrastruktury v oblasti Rafah na jihu Gazy. V reakci na to IDF zahájila útoky v této oblasti s cílem eliminovat hrozbu a demontovat tunelové šachty a vojenské struktury používané k teroristickým aktivitám. Tyto teroristické akce představují flagrantní porušení dohody o příměří a IDF na ně bude reagovat rázně.“
Jinak ale Grimovi situaci popsal zdroj z americké administrativy. Podle něj osadník z firmy, která ničila zbytky domů v Rafahu, najel buldozerem na nevybuchnutou bombu a ta způsobila explozi. Spojené státy se po zjištění této informace obrátily na Izrael. Netanjahu reagoval znovuotevřením hranic, které chtěl v reakci na „útok teroristů z Hamásu“ opět neprodyšně zavřít. Tím byl tento významný krok, který Netanjahu učinil, o několik hodin později zcela zvrácen. Informaci o nevybuchlé bombě potvrdil ze svých zdrojů dokonce i Curt Mills z pravicového magazínu The American Conservative. Žádnou z těchto informací se však Český rozhlas neobtěžoval zveřejnit, nebo ji alespoň do článku přidat jako aktualizaci.
Není porušení jako porušení
Izraelský ministr bezpečnosti Itamar Ben Gvir krátce po incidentu veřejně prohlásil: „Nyní, když jsme dostali rukojmí, musíme se vrátit do války a otevřít brány pekla nad Gazou.“ Článek Českého rozhlasu uvádí, že izraelská armáda „v sobotu připustila, že za poslední týden zabila v Pásmu Gazy několik Palestinců, kteří podle ní překročili takzvanou žlutou linii, za kterou se izraelští vojáci podle dohody stáhli.“ Žlutá linie, která dává Izraeli kontrolu nad více než 60 % území Gazy, přitom nebyla pro palestinské obyvatelstvo jasně zřetelná. Jak izraelská armáda sama publikovala na svém profilu na síti X, linii začala vyznačovat až od pondělí 20. října.
„Incident zřejmě představuje nejnovější porušení současného příměří ze strany Hamásu,“ píše se dále v článku na iRozhlasu. O tom, že od 10. října, kdy vstoupilo v platnost příměří, porušil Izrael podmínky už několikrát, se v článku neříká nic. Ve středu 15. října Izrael oznámil, že omezí počet kamionů vezoucích pomoc do Gazy na pouhých tři sta denně, což je polovina z toho, co příměří stanovuje. Zdůvodnil to pomalým vydáváním těl izraelských rukojmích, kteří jsou po smrti. Některá těla ale není možné mezi sutinami najít (možné komplikace s hledáním těl byly i tématem při vyjednávání). Izraelská armáda Gazu rozbombardovala takovým způsobem, že se tam nedá snadno pohybovat. Dostat se pod sutiny navíc vyžaduje techniku, kterou Hamás nedisponuje. Dodejme, že pátek 17. října byla v Gaze zabita celá rodina o jedenácti lidech. O dva dny později izraelský útok zabil okolo osmdesáti lidí.
Rukojmí, zajatci, vězni, nebo teroristi?
ČT24 (údajně „nejdůvěryhodnější zpravodajský web“) začíná relaci ze 17. října vstupem redaktorky ze studia, která říká: „Předávání těl mrtvých Izraelců Hamásem. Ten propustil všechna živá rukojmí a Izrael zase stovky palestinských vězňů. Jsou mezi nimi vrazi, teroristi, kteří jsou teď v Gaze a na Západním břehu oslavováni. Izraelská veřejnost to přijímá se smíšenými pocity.“ S tím předává slovo Davidu Borkovi, který se hlásí z izraelského města Chadera: v říjnu 2005 zde palestinský atentátník zabil sedm lidí. Očití svědci popisují brutalitu útoku. Pachatel tohoto činu byl propuštěn při výměně vězňů. Pak relace pokračuje větou: „Ne všichni palestinští vězni jsou teroristy, mnozí strávili měsíce ve vazbě bez soudu.“ Počet se ale nedozvíme. Borek popisuje příběh jednoho propuštěného vězně, kterému izraelská armáda tvrdila, že jeho manželka a děti byly zabity bombami, a na záběrech vidíme jeho radost z toho, že to tak není. Borek ale nakonec zdůrazňuje, že mnozí Palestinci jsou teroristy, a znovu připomíná masakr v Chadeře.
Podle CNN více než 1700 z propuštěných osob byli vězni, kteří byli od začátku války zadržováni izraelskými silami bez obvinění. Dalších 250 vězňů si odpykávalo dlouhé tresty za závažné trestné činy, včetně vraždy. Publicistka Soumaya Ghannoushi píše pro sever Middle East Eye o kontrastu mezi vítáním izraelských rukojmích za světel kamer a světové pozornosti a propuštěním palestinských vězňů. Některé z nich neměl kdo přivítat. Haitham Salem se objevil s náramkem, který vyrobil pro svou dceru k narozeninám. První zprávou, kterou po propuštění uslyšel, bylo, že jeho žena a všechny tři děti byly zabity v Gaze.
Výměna těl – ale jakých?
Mnozí propuštění Palestinci nesli stopy týrání: pohmožděné tváře, vystouplé kosti, propadlé oči. Jeden ze zadržených Palestinců o oči úplně přišel. Rodinní příslušníci tak v některých případech své milované kvůli mučení, kterým si prošli, vůbec nepoznali. Ostatně o mučení v izraelských vězeních podala svědectví i posádka humanitární flotily, která se snažila prolomit blokádu Gazy a skončila v izraelském vězení.
Jedním z příkladů této krutosti je případ doktora Adnana al-Burše. Tento respektovaný ortopedický chirurg byl unesen z nemocnice Al-Awda a odvezen do nechvalně známé věznice Sde Tejman. Tam ho strážci zbili, údajně i znásilnili a nechali ho umírat na dvorku. O pár měsíců později se světovými médii šířilo video o hromadném znásilnění ve stejné věznici. Na protest proti zatčení devíti záložníků IDF obviněných ze skupinového znásilnění do vojenské základny Sde Tejman vtrhl dav příznivců krajní pravice, včetně izraelských vládních úředníků a členů Knesetu, kde se pak diskutovalo o právu znásilňovat držené Palestince. O znásilňování podávají svědectví i čerstvě propuštění Palestinci.
Mnoho lékařů a záchranářů je dodnes v zajetí – lidé jako doktor Hussam Abu Safija nebo Marwan al-Hams byli odvedeni z nemocnic a z trosek budov, když se pokoušeli zachraňovat životy. Izraelské úřady ovšem vrátily 120 těl zadržených osob z Pásma Gazy. Někteří byli zatčeni živí v Gaze, odvlečeni do Izraele, a pak zavražděni v izraelských věznicích, některá mrtvá těla byla ukradena z Gazy, jiná těla byla zadržována od útoku Hamásu 7. října 2023 v Izraeli. Izrael neposkytl žádné informace, které by mohly pomoci k jejich identifikaci. Vyšetřování gazanských úřadů odhalilo, že „izraelská armáda spáchala vraždy, popravy v terénu a systematické mučení několika zadržených osob“, přičemž některá těla vykazovala známky oběšení. Podle videa zpravodajské agentury AFP muselo ministerstvo zdravotnictví v Gaze zorganizovat setkání s rodinami pohřešovaných osob a předložit jim fotografie, aby se pokusily rozpoznat své blízké. Vzhledem k extrémnímu znetvoření těl nebylo možné těla jinak identifikovat.
„Formálně obviňujeme izraelskou armádu z krádeže orgánů mrtvých,“ řekl tiskový mluvčí palestinské vlády Ismail al-Thawabta pro server Dropsite News. Popisoval, v jakém stavu Izrael těla vrátil – se zavázanýma očima, svázaná, některá působila, jak by je rozdrtily pásy tanků. Požaduje mezinárodní vyšetřování mučení, zohavení a krádeží orgánů. „Některým z těchto lidí chyběly orgány – rohovky, játra a další vnitřní orgány.“ V minulosti i samotný Izrael přiznal, že ke krádeži orgánů palestinských vězňů skutečně došlo.
Česká média reportují o situaci dlouhodobě selektivně. O zločinech Izraele se nezmiňují, nebo pouze tak, aby to znělo jako výjimka nebo omyl demokratického státu, který vede spravedlivou válku. To pak českým elitám umožňuje chovat se, jako by Izrael dlouhodobě a závažně neporušoval mezinárodní právo. Přesto zůstává otázkou, proč český mediální a kulturní establishment za Izrael stále bojuje. Jisté je, že normalizování takové krutosti se Česku jednou vymstí.
Autorka je publicistka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás