Tady krize bydlení neexistuje. Producentka Malibu stvořila ambientní město

Poslední den Lunchmeat Festivalu, největší tuzemské přehlídky zaměřené na experimentální hudbu a nová média, se oproti předchozím dnům energie znatelně změnila. Posluchačstvo má za sebou čtyři protančené noci v Ankali a Veletržním paláci s významnými jmény současné elektroniky, jako jsou Slikback, Estoc nebo Danny L Harle. Při vstupu do sklepních prostor Veletržního paláce v neděli se mi tak vybaví slova rappera Yung Leana: „Party is over.“ Místnost okupuje několik desítek unavených lidí, kteří na betonových schodech zprvu využívají sál k něčemu, co by se dalo popsat jako sonicky stimulovaný odpočinek.

Album Vanities je svou rozsáhlostí i precizností nejvýznamnějším projektem, jaký Braccini dosud vydala.

Ten jim dopřeje Malibu. Francouzská producentka Barbara Braccini jako by vycítila, že atmosféra v sále si žádá ležérní, opatrný a jemný přístup. Svůj bouřlivý, mohutný ambient tak prezentuje v podobě zvukových vrstev pronikajících pod kůži. Lehce upravené skladby z autorčiny debutové desky Vanities se plynule transformují jedna do druhé.

„Mám recept, který na diváctvo funguje,“ říká mi producentka před vystoupením a po koncertě jí musím dát za pravdu. Ambient jako žánr sám o sobě motivuje k introspekci a zde viditelně dostál svému účelu. Malibu v roli průvodkyně zůstala zahalená v temnotě, a ty, co se nepoddali ponoru do vlastních myšlenek, vedlo cirkulární světlo prosvětlující Studio Hrdinů.

Co děláme každý den?

U producentky původem z Francie je patrné pojetí ambientu jako možnosti introspektivního vyjádření nejhlubších pocitů a myšlenek, na které slova nestačí. Každá nahrávka je koncipovaná odlišně. První dvě EP One Life a Palaces of Pity vydala Malibu na newyorském labelu UNO NYC a shromáždila v nich inspirace „vytažené z hloubky svých snů“, jak prozradila v roce 2018. Vzájemně propojené releasy mapují proces zpracování ztráty dlouholetých přátelství: zatímco nahrávka Palaces of Pity je protkaná tíživým žalem, na prvním EP ventilovala pocity vzteku spojené s dospíváním.

Letošní debutové album Vanities, které vydal prominentní švédský label Year0001, indikuje příklon ke konzistentnější a bohatší kompozici. V úvodním singlu Spicy City hudebnice staví do popředí důrazný, nezprocesovaný vokál, který i po zbytek alba funguje jako světlo prosvětlující mystickou atmosféru tvořenou syntezátorem UDO Super 6. Důraz na vokál ale Malibu jako zásadní změnu nevnímá: „Vokály možná působí ‚sušším‘ a intimnějším dojmem, to je ale přirozený důsledek toho, co mě dnes baví.“

Věčně toužit

Intimní dojem navozuje užití terénních nahrávek. Multiplikované operní vokály ve skladbě Spicy City provází šum větru, dronový ambient ostřelují vlny rozbouřeného moře. Dojem zimy a melancholie je charakteristický pro každý projekt Malibu – společně s fantastickou zvukovou kompozicí, která hudbě naopak dodává lidský rozměr. Sama producentka popisuje důležitost melancholického cítění pro svoji hudbu následovně: „Jsem věčný snílek, romantik. Pro mě je všechno o lásce, životě, smrti… Melancholie tam vždycky nějakým způsobem bude.“

Terénní nahrávky mají odlišnou, ale neméně důležitou roli v momentech, kdy hudbu umocňují zvuky města – jako v úvodu skladby Jaded, kdy nástup syntezátoru předjímá záznam vzdáleného smíchu, šepot a šelest lidských kroků. Ostatně v posledních letech Malibu na svých nahrávkách několikrát dala prostor novému pohledu na městský prostor, ať už v tracku idle citi, éterické spolupráci se švédskou vokalistkou a hudebnicí Merely, nebo ve zmíněné skladbě Spicy City, případně v podmanivém remixu tracku Choke Enough, kde zvuky rušné ulice otevírají prostor pro vstup charakteristicky bublavé produkce Oklou.

Tyto tři skladby mají společné to, že zaznamenávají abstraktní zvukové krajiny, které představují města jako utopické podoby místa stvořeného z chaosu. Sonická reimaginace města pro Malibu představuje spíše nestálou reprezentaci reality než koncept. „Moderní velká města v sobě mají něco drsného a chaotického, ale zároveň i romantického a krásného. Představte si noční jízdu na kole, v době, když město spí. Nebo setkání s přáteli na procházce. V tom všem je něco milého, v hluku, tichu, přátelstvích, láskách, dobrém cappuccinu, krásné přírodě, vůni, v nenávisti k městu, v opuštění města, v návratu k městu.“ V utopickém ambientním městě ovšem je, jak hudebnice následně dodává, dostupné bydlení. „Seru na landlordy.“

Věřit svému úsudku

Malibu se chaos bublající pod povrchem (nejen) měst naučila usměrňovat i díky pořadu United in Flames, vysílanému měsíčně na rádiu NTS. Hranice žánru v něm ohledává sama i s hosty, k nimž kromě Oklou patří významní i vycházející tvůrci a tvůrkyně experimentální scény jako TDJ, ML Buch, Eurohead nebo Marta de Pascalis. Jeden z nejkonzistentnějších pořadů platformy, který Malibu připravuje už přes tři roky, jí pomohl osvojit si možnosti producentských nástrojů. „Učení se trikům v Logic Pro mně začalo připadat jako cvičení ve hře na akustický nástroj. Občas při tvorbě mixu narazím na něco inspirativního, co se dá skvěle zasmyčkovat. Výsledek je impulsem pro novou skladbu.“

Tyto inspirace ale hudebnice uplatňuje převážně ve svých dalších hudebních projektech, kde vystupuje pod uměleckými jmény DJ Lostboi, respektive Belmont Girl. „Malibu jsem stoprocentně já, Barbara Braccini,“ vysvětluje rozdílné chápání svých tří producentských projektů. „Vedlejší projekty ale budou stejně vždycky trochu znít jako ten hlavní…“ Hlavním rozdílem je přístup k tvorbě hudby. „Malibu je deníková, osobní, původní, kdežto DJ Lostboi i Belmont Girl jsou jednodušší, lehčí, stojí na samplingu a přetváření hudby, kterou mám ráda,“ upřesňuje Braccini, která kreativně přetvořila do tanečnějších podob skladby Charli XCX nebo Grimes.

Album Vanities je ale svou rozsáhlostí i precizností bezesporu nejvýznamnějším projektem, jaký Braccini dosud vydala. Sebevědomí a odvaha jsou však cítit nejen z nahrávky, ale i ze samotné umělkyně, která si s technickým výpadkem mikrofonu během pražského vystoupení poradila velmi elegantně a živé vokály nahradila nahrávkou skoro nerozpoznatelně.

„Některé věci přicházejí samy od sebe a díky nim poznáte, jestli jste na správné cestě, nebo ne. Fragmenty nápadů dohromady nakonec dohromady dávají smysl a tvoří příběh života,“ vysvětluje producentka, jejíž živé vystoupení nechalo velký prostor pro individuální posluchačské interpretace. Nakonec je to dobře – stejně jako každé město je tak i to ambientní zahaleno tajemstvím. Jeho rozplétání se stalo součástí dobrodružství, které Malibu připravila lépe než většina únikových her. Z jejího města nakonec uniknout nechceme.

Autor je hudební a filmový publicista.