Rumi, Mira a Zoey tvoří monstrózně úspěšnou k-popovou kapelu Huntr/x, ale kromě věrné služby svým fanouškům mají ještě jeden úkol – udržovat svými písněmi bariéru, která zabraňuje, aby do našeho světa vstoupili z podsvětí démoni, jež se živí lidskými dušemi. A když není zbytí, vytáhne trio meče a pustí se do masakrování zplozenců pána zla Gwi-Ma.
Premisa příběhu je odvozená od starokorejských rituálů gut, jejichž součástí byl tanec a zpěv a prováděly je šamanky.
Premisa snímku K-Pop: Lovkyně démonů zní na první pohled jako scénář pořádně brakového anime, které se chce navíc ještě těžkopádně přiživit na popularitě současného korejského popu. Animovaný film autorského dua Maggie Kang a Chrise Appelhanse ale místo klišé nabízí překvapivě vrstevnatý příběh o vyrovnávání se s temnými stránkami svého já. K-popovou ikonografii má pečlivě nastudovanou a zároveň ji jemně kritizuje. Příběh je navíc chytře a věrohodně zasazený do korejských reálií i mytologie.
A protože Lovkyně démonů disponují i soundtrackem plným chytlavých k-popových písní, staly se nečekaným letním hitem nejen na Netflixu, ale i v popových žebříčcích. Už teď se film zařadil mezi historicky pět nejúspěšnějších snímků z produkce této streamovací společnosti.
Nebudu se schovávat
Členky Huntr/x právě vydaly další hitparádový šlágr a těší se na pár dní odpočinku, ale plány jim zkříží pětice klučičích idolů ze skupiny Saja Boys, jejichž neodolatelný debutový hit Soda Pop stoupá žebříčkem a ohrožuje dívčí dominanci. Jak se ale ukáže, Saja Boys jsou ve skutečnosti démoni, které v podobě zpěváků a tanečníků poslal na Zemi pán zla Gwi-Ma, který se tak pokouší změnit taktiku svého boje o ovládnutí planety. Jakmile nové hvězdy oslabí Huntr/x a jejich ochrannou bariéru tvořenou písněmi, nastane konečně kýžená vláda temnoty.
Rozdělení na dobro a zlo ale nakonec není tak jednoznačné. Rumi pod svým kostýmem ukrývá šrámy na kůži, které prozrazují, že má ke světu démonů blíže, než by se mohlo zdát – její otec byl démon, a tak přihlášení se na stranu dobra není v jejím případě tak jednoduché. Když se blíže seznámí s Jinem, hlavním zpěvákem Saja Boys, a zjistí, že je mladíkem uvězněným v těle démona, dojde jí, jak křehká je její pozice a že už dál nebude možné před svými kamarádkami ani fanoušky skrývat své skutečné já.
„Už se nebudu schovávat, teď zářím, jako bych se pro to narodila / Tvrdě sníme, dostaly jsme se tak daleko, teď věřím,“ zpívají Huntr/x v písni Golden ze začátku filmu a omílají tradiční aspirativní motiv popových hitů. Musíš makat a ukázat světu svoji jedinečnost, teprve pak uspěješ. Verše jako „Tak dlouho jsem čekala na to, abych zbořila ty zdi / Abych se probudila a cítila se sama sebou“ ale můžou mít i alternativní čtení nabádající k přiznání si, že moje „já“ je plné kontradikcí a teprve až všechny přijmu, teprve pak můžu dojít klidu. Rumi na to musí v průběhu filmu přijít.
Terapeutický model
K-Pop: Lovkyně démonů je samozřejmě především pohádka pro náctileté publikum, která ve vhodných okamžicích svou vážnost shazuje gagy. Pořád jde ale o osud celého vesmíru, ochranná bariéra před démony se tenčí a Huntr/x ji musí zachránit novou písní, kterou mají zazpívat na vyhlašování Idol Awards, nejsledovanějšího popového pořadu. Novinka Takedown je rapový diss namířený na Soda Boys, nicméně Rumi cítí, že násilí tady nic nezmůže, protože skutečného nepřítele má ve své hlavě a nikdy ho úplně porazit nemůže.
To je zajímavý motiv, který se v náznacích objevuje už ve starších animácích jako Frozen (Ledové království) nebo V hlavě. Dříve tento typ filmů nabádal děti a náctileté k překonávání svých chyb vstříc dokonalému já, přesně jak to vyžaduje nových duch kapitalismu panující na Západě od osmdesátých let. V Ledovém království, V hlavě anebo v Lovkyních démonů už ale k vytvoření svého lepšího já, které jediné může uspět na volném trhu, nevede cesta přes zbavení se svých poklesků, ale naopak akceptací toho, že i temné stránky jsou naší součástí a když je nemůžeme eliminovat, musíme se s nimi alespoň nějak vyrovnat.
Nový „terapeutický“ model v západní popkultuře pomalu nahrazuje odcházející neoliberální étos oslavy chrtích závodů, které nutně vedou k vyhoření. Tady nicméně Lovkyně démonů nejsou úplně důsledné. Na začátku i konci filmu zpěvačky básní o „gaučingu“ a nicnedělání, které si nepochybně zaslouží, ale v obou případech se rozhodnou, že práce má před lenošením přednost. Jejich fandom na ně spoléhá a nemůžou ho opustit ani na pár dnů.
Víc než pop
O k-popu se poslední roky píše i v souvislosti s jeho důmyslnými taktikami aktivizace fanoušků a fanynek. Úzký vztah mezi hvězdou a fanouškem je zásadní i pro konflikt v Lovkyních démonů. Rivalové hlavních hrdinek – démonský boyband Saja Boys – jsou pophvězdy starého typu, nadpozemské, božské entity, které nabízejí svým fanouškům vykoupení výměnou za absolutní odevzdání. „Dejte mi své touhy. Můžu být hvězdou, na kterou se spoléháte,“ zpívají Saja Bojs v Your Idol a připomínají moderní populisty svolávající své ovečky do stáda.
Démonům přitom nejde o nic menšího než o duše fanoušků a jejich absolutní podřízenost. Kladné hrdinky naopak pojí se svým fandomem přátelské pouto, chtějí být kamarádkami, ne vládkyněmi. To je běžný přístup současných k-popových interpretů, autorka námětu Maggie Kang přiznává, že Huntr/x byly inspirovány dívčími skupinami jako BLACKPINK nebo TWICE. Druhé jmenované ostatně nazpívaly pro soundtrack dvě skladby.
Na Lovkyně démonů se lze ale dívat jako současně na oslavu i kritiku k-popového průmyslu. Není žádným tajemstvím, že za vypracovanými těly a ladnými pohyby korejských idolů jsou roky nesmlouvavého drilu v talentových továrnách, kde uspějí jen ti nejodolnější a nejvytrvalejší. Někteří kritici dokonce tvrdí, že je to něco jako moderní otrokářství. Nic z toho se v dětském animáku samozřejmě přímo neřeší, ale jsou tu náznaky kritiky.
K-popové skupiny jsou dokonalým produktem průmyslové mašiny a pro fanoušky vytvářejí umělou realitu, která se ale zároveň prezentuje jako autentický život. Ruminina snaha říct fanouškům svůj celý, nezkreslený příběh, je pokusem o narušení této iluze. „Vím, že nesmíme dát najevo naše chyby ani strach,“ povzdychne si v jednu chvíli členka Huntr/x Zoey nad nelehkým osudem popových idolů.
Současný k-pop nicméně s tímto motivem pracuje rafinovaněji, než by se zdálo, a popové hvězdy rády dávají najevo, že rozumějí problémům svých fanoušků. Nejpopulárnější klučičí kapela BTS, která slavila obrovské úspěchy na globální scéně (než členové museli nastoupit povinnou vojenskou službu), se situovala do role ochránců šikanovaných dětí a nebála se vstoupit ani do politických debat. Dívčí skupiny jako BLACKPINK nebo TWICE pro změnu tlačí témata ženské emancipace. Angažovanost má samozřejmě svoje hranice, nicméně k-popové kapely se soustavně snaží budovat zdání, že v jejich hudbě jde o něco víc než jen o čistý eskapismus. Což je téma, které Lovkyně démonů chytře vytěžují.
Korejská tradice
Lovkyně démonů jsou sice americké produkce, ale scenáristka Maggie Kang hojně pracuje s prvky korejské mytologie. Premisa příběhu je odvozená od starokorejských rituálů gut, jejichž součástí byl tanec a zpěv a prováděly je šamanky. Jsou ostatně vidět v úvodu filmu, kdy se dozvídáme o starobylé tradici zpěvaček chránících lidstvo před démony. Antagonisté Saja Boys už svým jménem odkazují na mytologickou postavu Jeoseunga Saja, což je východoasijská obdoba naší Smrtky. Na ni odkazují i klobouky se širokým okrajem, které členové boybandu nosí v jedné písňové sekvenci.
Jihokorejská vláda využívá masivní popularity k-popu na Západě k budování obrazu turisticky vlídné a zároveň dynamicky se rozvíjející se země a K-pop: Lovkyně démonů může být dalším střípkem do této mozaiky. K úspěchu filmu na Netflixu si můžeme přičíst i vysoké prodeje soundtracku, který vede žebříčky po celé planetě. Jeho ústřední skladba Golden už doputovala na číslo jedna singlové hitparády ve Velké Británii a brzy bude pravděpodobně slavit stejný úspěch i v USA. A mezitím v čele globálního žebříčku trůní jiná korejská kapela – kvarteto BLACKPINK s hitem Jump.
Velmi korejské je ale nakonec i hlavní poselství Lovkyň démonů. Boj se zlem můžeme dovést do vítězného konce, jen když spojíme síly. Závěr nicméně naznačuje, že vítězství je jen dočasné, čímž si film otevírá dveře k pokračování, které je teď patrně nevyhnutelné.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás