Evropská unie ukousne hlavy vašim dětem. Takhle by taky mohl mohl vypadat titulek nedávných Lidovek, kdysi dávno seriózních novin. Dnes zkrachovalý pravicový konspirační bulvár někde na úrovni Parlamentních listů nebo Echa24, ve kterém vyšel titulek „Jak EU zdraží život v Česku. Domácnosti zaplatí ročně v průměru o 83 tisíc víc“. Pod tím je podepsán grafoman Lukáš Kovanda, který pomocí kouzlení s čísly vygeneroval novou apokalypsu.
I v příštích letech je možné z přílivu desítek miliard na transformovat Česko v lepší zemi, v níž by se i chudším žilo mnohem lépe. Ale to bychom pak žili asi v úplně jiné zemi.
Není jediný, mediální prostor se hemží katastrofickými předpověďmi, jak na Česko dopadne zavedení emisních povolenek ETS2 v roce 2027. Ty skutečně zatíží vytápění a dopravu využívající fosilní paliva uhlíkovou daní – a to proto, aby lidé přešli k bezemisním zdrojům.
Byť je to prezentováno jako šok, je to poslední bod transformace Evropy k bezemisní ekonomice, přičemž samotný systém emisních povolenek vznikl v Evropě před 20 lety.
Politici měli moře času své země připravit, na což měli k dispozici stovky miliard. Zda některé domácnosti budou platit v budoucnu více, je opět zcela v rukou českých vlád, které dostanou k dispozici 50 miliard v rámci nového sociálního fondu, který bude placen právě z nových emisních povolenek.
V Česku jsme přitom měli a stále máme dotační programy typu kotlíkové dotace nebo Zelená úsporám, které jsou pro změnu placeny z emisních povolenek první generace, které zatěžují velké znečišťovatele – jak ale bohužel vidíme na seznamu nejbohatších českých miliardářů, kde se to hemží fosilními oligarchy, zatěžují je extrémně málo. V případě spravedlivého systému by nikdo z nich miliardářem nikdy nebyl. Ale pokračujme.
EU zlevnila život v Česku. Domácnosti platí o desítky tisíc méně za energie
Z evropských dotací domácnostem na výměny kotlů a zateplení by šel snadno vyrobit titulek „Jak EU zlevnila život v Česku. Domácnosti platí o desítky tisíc méně za energie“, což reálně odpovídá ročnímu rozdílu ve spotřebě mezi zatepleným a nezatepleným domem. Ale to by asi Kovandu, ekonomického maskota Trinity bank, v jejímž jménu chodí vykládat historky do médií, tak moc nebavilo.
Coby člověk, který vyrostl na venkově, bych pak speciálně připomněl, že bez těch emisních novot se kdysi na venkově v topné sezóně prakticky nedalo dýchat. Všichni topili vším a podle toho vzduch od podzimu do jara vypadal. Ne, že bychom dnes žili v utopii, ale ten rozdíl je revoluční a také díky němu je náhle velmi intenzivně cítit každý zbývající dům ve vsi, kde se ještě topí tak nějak postaru. Právě lokální topeniště patří často k největším znečišťovatelům v daných oblastech, a je proto v zájmu všech stav vyřešit.
Zmíněné dotační programy přitom často více pomáhaly těm, kdo by si mohli pomoci sami. Bohatším přispěly na účinná tepelná čerpadla (jejich pořízení a instalace vyjde na stovky tisíc), zatímco dotace obvykle pokryla v lepším případě polovinu nákladů. Když k tomu připočteme složitou administrativu a neustálé změny podmínek, požadavků a nároků v každé nové výzvě, vytvořil tím stát bariéru pro všechny s nižšími kompetencemi a finančními možnostmi se systémem k podpoře proklestit.
Ta všudypřítomná hrůza, aby někdo nedostal náhodou nějakou podporu omylem, vede nakonec vždy k tomu, že se k těm nejpotřebnějším nedostane. Za to ovšem nemůže Evropská unie, to jsou naše národní podmínky čerpání a náš národní systém administrace. Přitom je v zájmu nás všech, aby měli všichni zateplené domy a u nich tepelná čerpadla. Podobně se to má se zaváděním ETS2, jehož náklady by nejvíce pocítili ti nejchudší.
Peněz je dost, ale politici je nechtějí lidem rozdat
Aby se to nestalo, je zde sociální klimatický fond. Peněz v něm bude dost a je na každé vládě, jak podporu a pomoc vymyslí. Fond je vyloženě určen na řešení nákladů domácností, které by s tím měly problém. Lze z něj zaplatit zateplení, výměny tepelných zdrojů, dotování energií, podporu pořízení elektrických aut či veřejné dopravy na venkově.
Tady ovšem narážíme do našeho hlavního problému. Která vláda a v jakém složení by takový velkorysý fond pomáhající chudším a reálně rozdávající peníze postavila? Když se rozhlédneme po parlamentním politickém spektru, nalezneme jen různé variace pravice a ultrapravice, se kterou ostatně zfúzovala mimo parlament také sociální demokracie pod Janou Maláčovou.
Politici těchto stran se raději bodnou do oka, než by lidem dali jakékoli peníze. Pro tyto strany je samozřejmě mnohem jednodušší rozjet předvolební předhánění, kdo víc odmítne zavedení povolenek, než se předhánět, kdo nabídne lepší sociální klimatický fond, který s přechodem všem pomůže. Nakonec v tom vede miliardář Andrej Babiš, který prý raději nechá stát platit pokuty za nezavedení emisních povolenek, než by rozdával desítky miliard ze sociální fondu lidem, aby se měli lépe.
Hlavně se ovšem politická reprezentace, ať už ta u moci či momentálně bez ní, snaží odvrátit zrak od vlastní nekompetentnosti. Povolenky se zavedou v celé Evropě a většina států s tím nemá problém. Také proto, že mají třeba vlastní klimatické politiky, v rámci nichž jsou už mnohem dál. Je to prostě strategické rozhodnutí každého státu, jak se na budoucnost adaptovat a jak co nejrychleji přejít na nízkoemisní nebo bezemisní ekonomiky, a získat tak mimo jiné konkurenční výhodu a současně energetickou nezávislost.
V této perspektivě je pak česká situace nejsmutnější. České politické elity spálily nejvíce energie na ignorování klimatické změny, evropských klimatických politik i opatření a na sabotování jakýchkoliv změn, které však přesto nastaly, protože na nich v Evropě panovala většinová shoda.
Proto jsme v Česku dnes vyděšení a nepřipravení a pokud někdo českým domácnostem zdraží účty, jsou to čeští politici a jejich diletantství. Je to výsledek jejich práce, že podíl energie z obnovitelných zdrojů je v České republice nejnižší v celé Evropě. Zatímco jinde stavěli větrníky jako o život, v Česku politici točili leda tak prsty při vysvětlování toho, proč u nás nic takového nejde a nikdy nepůjde.
Podobně se to má v Česku s rozšířením elektromobility. Nechám teď stranou, jestli je to něčeho řešení. Faktem je, že v podílu prodejů elektrických aut a jejich rozšíření v Česku patříme opět na chvost Evropy. Není se co divit, daňové úlevy nebo snad finanční podporu na koupi elektrického auta české domácnosti na rozdíl od většiny jiných evropských států nikdy neviděly a infrastruktura pro elektrická auta rovněž zaostává.
Nakonec i ze zmíněných kotlíkových dotací Česko v prvních letech od roku 2015 proplácelo pořízení nových kotlů na uhlí nebo plyn, tedy na fosilní paliva, kterých jsme se měli díky dotacím zbavit a na která bude nově uvalena ona daň v rámci nových emisních povolenek.
Všechno tohle je samozřejmě složitější než titulek „Evropská unie zdraží život v Česku“, což je jen manipulace ekonomického šaška Lukáše Kovandy. Faktem je, že přijatá opatření mnoha domácnostem účty za energie dramaticky snížila. Jiným ne a těm má pomoci sociální fond placený z povolenek. Zda to tak bude, bude záležet především na příští vládě. Jisté je, že chudé v Česku nic hezkého nečeká. Nejsou zde politici, které by jejich starosti trápily. Zato je zde zástup těch, pro které je ideální situací nechat je trpět a současně z toho vinit Evropskou unii, pro což navíc není nutné vůbec nic dělat. To mají čeští politici vůbec nejraději, stejnou strategií nás dostali na poslední místo v obnovitelných zdrojích energií.
Přitom už jen prostý nezájem českých politiků chystající se opatření hájit či vysvětlovat otevírá prostor pro šíření dezinformací všeho druhu. Možná by stálo za úvahu, že proti dezinformacím se dá účinně bojovat tak, že v prvé řadě sami poskytnete relevantní informace nebo že dokonce realizujete politiku, která prostor pro dezinformace zcela zruší.
Kdybychom tak znali paramentry sociálního fondu, plánovaná opatření, podpory a podobně, mohli bychom debatovat o nich a ne si číst Kovandu a další, kteří si cucají z prstu katastrofické scénáře. Kdyby stát skutečně chtěl zajistit, aby všechny domácnosti měly zateplené domy a tepelná čerpadla, vypadal by systém dotací úplně jinak. A kdyby peníze snad stále chyběly, stále je možné v rámci spravedlivé transformace vyvlastnit ty, kdo se na těžbě a spalování fosilních paliv nemorálně obohatili.
Možností je celá řada a i v příštích letech je možné z přílivu desítek miliard transformovat Česko v lepší zemi, v níž by se i chudším žilo mnohem lépe. Ale to bychom pak žili asi v úplně jiné zemi.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás