Grafický román Tady od Chrise McGuirea a komiksový epos Rusty Brown kreslíře Chrise Warea představují průkopnické počiny devátého umění. Každý po svém posouvá formu vyprávění v obrazech, klíčem je originální uchopení našeho vnímání časovosti. Jeden zachycuje celý průběh lidského života formou, která se mění podle věku hlavní postavy, druhý dokumentuje na přeskáčku scény z několika miliard let dění na ploše několika čtverečních metrů. Monumentální kreslená sága Rusty Brown vychází v překladu Hany Vaškové v Centrale; experimentální grafický román Tady v překladu Marka Torčíka v Hostu.
Grafický román Tady od Chrise McGuirea a komiksový epos Rusty Brown kreslíře Chrise Warea představují průkopnické počiny devátého umění.
Chris Ware, který je domácímu publiku znám díky svému eposu Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na světě, proslul svými vysoce strukturovanými a detailními komiksy, které vedle klasického panelového gridu zhusta využívají i diagramy, grafy a mindmapy. Do svých knih, které si sám designuje, vedle klasických komiksů zařazuje fiktivní reklamy, inzeráty nebo vystřihovánky a vedle kreslené formy rád experimentuje i s formátem publikací. Jeden z Wareových předchozích počinů Building Stories představoval objemnou krabici s celkem 14 komiksy v různých velikostech, od předimenzovaného formátu nedělních novin po podlouhlé stripové sešitky. Komiksy šlo navíc číst v libovolném pořadí a čtenář si tak příběh jednoho starého chicagského činžáku a jeho obyvatel v průběhu let skládal dohromady po svém.
Tam a zpět na časové ose
Plynutí času a jeho vliv na naše vnímání i vzpomínky tvoří také jedno z nosných témat Wareovy nejnovější knihy Rusty Brown, sebrané kolekce komiksů, které vycházely po částech v jeho sérii Acme Novelty Library už od roku 2001. Úvodní příběh knihy, která svým podlouhlým formátem i stylem kresby připomene Jimmyho Corrigana, sleduje osudy titulní postavy během jednoho zasněženého školního dne někdy během 70. let v americké Omaze.
Rusty Brown je klasický komiksový outsider, snílek se slabostí pro superhrdinské postavičky. Ve škole zažívá pravidelnou dávku ústrků a šikany ze strany starších spolužáků, které učí Rustyho otec, vyhořelý pedagog a dřívější aspirující autor sci-fi povídek. Do Rustyho třídy, kterou má na starost paní Coleová, hodná učitelka afroamerického původu, přichází ten den nový spolužák Chalky White, který se v budoucnu stane Rustyho jediným kamarádem. Zatím si však příliš nerozumějí, stejně jako Chalkyho starší sestra Alice se zbytkem své nové třídy. Tu sledujeme na hodině výtvarné výchovy, kterou neortodoxním způsobem vede pan Ware, autorovo opelichané alter ego, které zírá na dospívající studentky a kouří za školou trávu v autě Jordana Linta, jednoho ze svých studentů a také trýznitelů Rustyho Browna.
Po pilotní epizodě, kdy se osudy všech postav zvláštně, ale zároveň poněkud bezvýznamně protnou, komiks sleduje jejich životy dopředu i zpět na časové ose. Jsme tak svědky prvních romantických eskapád Rustyho otce, prolínajících se s jeho slibně nastartovanou literární dráhou, zároveň však již dopředu tušíme, že dočasný úspěch na literárním poli se u něj neodvratně promění v depresivní existenci v manželství bez lásky. Životní peripetie učitelky Coleové jsou vyprávěny na přeskáčku a velmi civilním způsobem nám dávají nahlédnout ke kořenům závažných problémů, od bludného kruhu původu a třídních poměrů až k rasismem prorostlému školskému systému. Její celoživotní záliba ve hře na bendžo zároveň odkazuje ke stejné obsesi autora Chrise Warea.
Zatímco příběh paní Coleové je vizuálně podán velmi krotce, líčení života Jordana Linta je experimentální už ze své podstaty, kdy sledujeme jeho život rok po roce originální kreslenou ich-formou. Ware ve snaze zachytit subjektivní prožívání času mění styl kresby na každé stránce, stejně jako se v průběhu života mění naše vnímání okolního světa. Jordanovo dětství je tak nahlíženo omezeným prizmatem barev i tvarů a po typograficky rozmáchlých excesech puberty následuje v dospělosti klasicky vystavěné vyprávění v panelech a bublinách, aby se na sklonku života s nastupující stařeckou demencí opět rozklížilo a nakonec vyvanulo úplně.
Čtenářovo tempo
Pokud je zachycení běhu času a prolínání příběhů z různých dob u Chrise Warea jedním z častých motivů, v nejznámějším komiksu Richarda McGuirea tvoří doslova esenci celého díla. Komiks Tady, jehož úvodní šestistránková část vyšla již v roce 1989 v magazínu Raw Arta Spiegelmana, způsobil v komiksovém vyprávění revoluci srovnatelnou s objevem kvantové fyziky. Sám Chris Ware vzpomíná na první setkání s inovativním počinem následovně: „Bylo to poprvé v životě, co mi četba komiksu vyrazila dech. Tady doslova rozmetalo hranice grafického vyprávění a vneslo do něj nový rozměr, který se radikálně odklonil od tradičního čtení komiksů zleva doprava. Nová struktura tu odkazovala nejen na minulost komiksového média, ale naznačovala i jeho budoucnost.“
Výsostně nelineární vyprávění, které nahrazuje časovou chronologii zakotveností v daném místě, tedy v rohu pokoje někde v Severní Americe, začíná v roce 1957 příchodem ženy, která si nemůže vzpomenout, pro co do pokoje přišla. Do zprvu jednolitého obrazu začínají postupně prosakovat další a další fragmenty z blízké i daleké historie a budoucnosti místa, každý s časovou datací v levém horním rohu. V celkovém obraze, který si na stránce skládá dohromady až čtenář, se tak v jednu chvíli může potkat dinosaurus s jedním z prvních osadníků, bizon si ustele u krbu (který v jeho časovém úseku samozřejmě dosud neexistuje), pár původních obyvatel Ameriky si vyznává lásku v mokřadech nedaleko retro gauče z 50. let a turistická expedice z budoucnosti nahlíží do emočních archivů tohoto kousku světa.
Časové rozpětí Tady sahá od minulosti vzdálené přes pět set miliard let až do roku 22175, většina knihy a jednotlivých příběhových fragmentů se ovšem odehrává na poměrně „krátké“ ploše několika staletí, kdy je na námi sledovaném pozemku, původně patřícím synu Benjamina Franklina, postaven dům. Na jeho půdě se pak roztáčí řada po generace se opakujících situací, gest a promluv, společných lidem napříč dějinami – od těch poměrně banálních a všedních, jako je tanec, vyprávění vtipů nebo společné foto, až po ty zásadní, jako jsou začátky a konce romantických vztahů, rodin a přátelství.
Tady, které v rozšířené, třísetstránkové podobě vyšlo knižně poprvé v roce 2014, dnes patří do kánonu svého média a slouží jako jedna z nejvýmluvnějších ukázek narativních možností komiksu jako svébytného média. O jeho výlučnosti i nemožnosti je jednoduše převést do jiného druhu umění svědčí i loňský pokus režiséra Roberta Zemeckise adaptovat Tady do filmové podoby (česky jako Místo pro život). Výpravná adaptace s Tomem Hanksem v hlavní roli sice místy navodí milé reminiscence na atmosféru Forresta Gumpa, jako celek však s vypravěčským, inovativním a emotivním záběrem kreslené předlohy zdaleka nestačí držet tempo. Dost možná i proto, že ve světě komiksu si ho každý z nás určuje po svém.
Autor je kulturní publicista.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás