V Gaze právě teď lidé nepředstavitelně trpí. Už rok a půl přežívají a umírají v podmínkách, které si lze jen obtížně představit. Od počátku března zablokovala izraelská vláda veškerou pomoc a potraviny, 18. března pak Izrael začal Gazu opět masivně bombardovat a nyní tam po více než dvou měsících úplné blokády umírají lidé hlady, nemají léky, chybí v podstatě všechno. O strašlivé situaci a hladomoru v Gaze reportují místní lidé i organizace, jako jsou Lékaři bez hranic, Benjamin Netanjahu ovšem tvrdí, že v Gaze je jídla dostatek.
Izraelští představitelé už se nicméně netají se svými záměry. „Během několika měsíců budeme moci prohlásit, že jsme zvítězili. Gaza bude zcela zničena,“ uvedl izraelský ministr financí Becalel Smotrič, který mluví i o tom, že Izrael bude okupovat celou Gazu a tamní obyvatelstvo soustředí na jihu. „Budou naprosto zoufalí a pochopí, že v Gaze pro ně není žádná naděje, žádné vyhlídky. Budou usilovat o přesídlení, aby začali nový život někde jinde,“ představil Smotrič plán na etnickou čistku, který Netanjahuova vláda už nijak neskrývá a nesnaží se ani předstírat, že jí jde o rukojmí a vyjednávání.
Přesuneme ambásadu!
Česká politická reprezentace k tomu, co se v Gaze děje, mlčí. Už rok a půl trvající masakrování obyvatel Gazy s naší vládou nepohnulo a stále Izrael bezvýhradně podporuje. Totální blokáda Gazy je doprovázena neustálým bombardováním, takže každý den umírají další lidé, ať už hlady, na nedostatek péče, nebo proto, že je zabijí izraelské bomby. Čeští senátoři se během této blokády rozhodli uspořádat koncem května veřejné slyšení, jehož tématem bude přesun českého velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Slyšení se zúčastní premiér Petr Fiala, Alexandr Vondra, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd Irena Kalhousová, předseda České společnosti přátel Izraele Karel Sedláček, poradce předsedy vlády Tomáš Pojar, historik Filozofického historického ústavu Ivo Cerman, novináři Jakub Szántó a David Borek a řada dalších. Ministr zahraničí Jan Lipavský zatím svou účast nepotvrdil.
Selhání politiků má přímý vliv na postoj našeho státu a selhání novinářů zase na informovanost obyvatelstva. Jsou tak spoluviníky genocidy, která v Gaze probíhá.
Návrh na přesunutí ambasády je podle místopředsedy Senátu Jiřího Oberfalzera inspirován usnesením Senátu ze sedmnácté schůze dne 18. října 2023, kdy senátoři projednávali návrh usnesení zahraničního výboru k aktuálním otázkám čerstvě vzniklé války v Gaze po agresi Hamásu vůči Izraeli. V debatě, která předcházela rozhodnutí slyšení uspořádat, se vyjádřil senátor Václav Láska s tím, že by byl rád, kdyby místo toho Senát uspořádal veřejné slyšení na téma blízkovýchodního konfliktu v širších souvislostech. Kriticky se k návrhu vyjádřil i senátor Miroslav Bárta, který požadoval přizvání odborného hlasu z arabských zemí.
Odměna extremistickým hlasům
Zevrubněji a jasně proti snaze přesunout ambasádu vystoupil ale jen jeden senátor, a to Pavel Fischer. Ten upozornil na to, že pozvaní hosté jsou lidé, kteří mluví o Izraeli, ale vůbec nemluví o Palestině. „Mluví o Státu Izrael, ale nikdy nemluvili o dvoustátním řešení. To je jednostrannost, kterou bych tomu návrhu vytkl. Bylo by chybou, kdybychom si sem pozvali na veřejné slyšení pouze nebo hlavně zastánce jednoho názoru, a bylo by to v rozporu se zákonem o jednacím řádu Senátu,“ uvedl senátor, který zároveň vytkl organizátorům, že jako odborníka na mezinárodní právo pozvali Pavla Hasenkopfa, a nikoliv skutečné odborníky, jako jsou profesorka Veronika Bílková, vedoucí Katedry mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a členka Benátské komise, nebo profesorka Helena Hofmannová z Katedry ústavního práva.
„Svět se změnil a žijeme v nebezpečné době. To bezpečnostní oslabení souvisí i s tím, že se z mezinárodního práva stal trhací kalendář. A přitom závazky, které pro nás z mezinárodního práva vyplývají, najdeme v těch nejdůležitějších strategických dokumentech ČR, jako je bezpečnostní strategie, kde se často píše, že respekt k mezinárodnímu právu velmi těsně souvisí jak s naší bezpečností, tak s naší prosperitou. Proč to nechceme slyšet v případě Státu Izrael?“ zeptal se Fischer, který rovněž zmínil, že podle mezinárodního práva je Jeruzalém zvláštní území pod správou OSN, a to od samého počátku, od doby, kdy vznikal stát Izrael. Myšlenku „velkého Izraele“ označil Fischer za nebezpečný extremismus. Zmínil také dětské vězně mladší čtrnácti let, které Izrael zavírá bez soudu do dlouhodobého vězení, nezákonné osidlování Západního břehu i hladomor v Gaze.
Podle Fischera by přesun ambasády byl odměnou pro ty, kteří chtějí z mezinárodního práva dělat cár papíru. „A bude to odměna extremistickým hlasům v Izraeli, které jsou přesvědčeny o nadřazenosti židovské rasy a o nadřazenosti židovského náboženství. Tahle doba je nebezpečná. Zatímco česká vláda propaguje zřízení zvláštního tribunálu pro zločiny na území Ukrajiny, na tento extremismus v Izraeli jsme nereagovali. Proto je naším úkolem se těmito věcmi zabývat, ale ne ve vztahu k nějakému stěhování ambasády, ale k situaci v celém regionu,“ uzavřel senátor, který zároveň přišel s návrhem na usnesení, které by změnilo předmět slyšení na politiku ČR na Blízkém východě.
Jako z Orwella
Senátoři nicméně slyšení o přesunu české ambasády schválili, a proběhne tak 29. května. Slova mi scházejí při popisu nezměrného utrpení lidí v Gaze, slova mi ale scházejí i při sledování české politiky, která vůbec nereaguje na to, co se v Gaze a na Západním břehu děje. A podobně neuvěřitelné je i informování České televize na toto téma. O tom, že se Izrael dopouští válečných zločinů a týrá obyvatelstvo Gazy, není pochyb už rok a půl. Existuje o tom mnoho svědectví. Podle OSN používal Izrael hlad jako válečnou zbraň už loni na jaře. Je možné se podívat třeba na válečný deník z Gazy, kde Lékaři bez hranic popisují dopady izraelských útoků den po dni od 7. října 2023, nebo na interaktivní mapu Forenzních architektů, kteří genocidu v Gaze monitorují. Anebo je možné prostě číst světová média, případně si předplatit Ha’arec. Nebo prostě sledovat na sociálních sítích profily lidí, kteří světová média čtou a překládají pro ty, kteří to dělat nemohou. V Česku se tomu nejsoustavněji věnuje Šádí Shanaáh. Cokoliv je lepší, než sledovat Českou televizi.
Redakční rada listu Financial Times vydala prohlášení, ve kterém kritizuje evropské země a USA za hanebné mlčení k izraelské likvidaci Gazy, okupaci a záměru vyhnat z ní Palestince a vyzývá ke krokům vůči Netanjahuovi. „Globální chaos vyvolaný Trumpem odvedl pozornost od katastrofy v Gaze. Ovšem čím déle bude trvat, tím více se ti, kteří mlčí nebo se bojí promluvit, stanou spoluviníky.“ Český překlad prohlášení zveřejnil Deník N.
Jenže v Česku mezitím budou naši politici diskutovat o přesunu ambasády. Skutečnost, že izraelští představitelé nyní už neskrývají své skutečné záměry, by jim mohla otevřít oči, ale zdá se, že většina českých politiků a velká část novinářů bude hájit Izrael, ať udělá cokoli. Selhání politiků má přitom přímý vliv na postoj našeho státu a selhání novinářů zase na informovanost obyvatelstva. Jsou tak spoluviníky genocidy, která v Gaze probíhá.
Morální vyvazování
Každý, kdo situaci v Gaze skutečně sleduje, si musel opakovaně položit otázku, jak je možné, že mezi námi žijí lidé, kteří to nevidí, anebo dokonce schvalují. Existuje psychologické vysvětlení toho, jaké mechanismy lidé používají k akceptování vraždění nevinných lidí. A v tom, aby jich mohli popírači genocidy využít, jim pomáhá Česká televize a další média.
V reportáži České televize, která měla být podle svého názvu o blokádě Gazy, se například dozvíme, že nejméně dvanáct lidí „umřelo poté, co izraelské síly udeřily na uprchlický tábor Nusarjrát v Pásmu Gazy“ a že „raketa dopadla také na stanový tábor v Chan Junisu na jihu enklávy, kde pobývají válkou vysídlení Palestinci“. To je jazyk, kterým se redaktoři, ať už vědomě nebo podvědomě, snaží vyhnout jasnému označení toho, kdo tyto lidi zabil. David Borek pak bez uzardění v reportáži mluví o tom, že metoda obléhání a vyhladovění je v historii běžná, čímž normalizuje postup Izraele, jako by se dělo něco zcela obvyklého. Jeho projev je pozoruhodný tím, že si buď ani neuvědomuje, že jsou v Gaze nějací lidé, kteří nevýslovně trpí, anebo jsou mu jejich osudy zcela lhostejné. Zajímá ho jedině fakt, že by obětí hladomoru mohl využít Hamás, aby poškodil obraz Izraele ve světě.
Když Česká televize v pondělí večer referovala o plánu na ofenzivu do Gazy, dozvěděli jsme se, že se Izrael ještě týden bude snažit o příměří a výměnu zajatců – mluvíme přitom o příměří, které Izrael mohl uzavřít už loni na jaře, které porušoval po celou dobu jeho trvání a jež nakonec ukončil masivním bombardováním. Redaktor České televize se ale tvářil, že se Izrael ve skutečnosti o dohodu snaží a blokádou jen vytváří tlak na Hamás, aby na ni přistoupil. To je ovšem vzhledem k vývoji jednání o příměří, postupu izraelské armády a výrokům izraelských představitelů zjevná nepravda. Je totiž zjevné, že Netanjahu o konec války ve skutečnosti nestojí a že dohody padají na tom, že Izrael trvalé příměří nechce akceptovat. Nyní už jeho vláda mluví otevřeně o tom, že ani dohoda o výměně rukojmích by okupaci a etnické vyčištění Gazy nezastavila.
Televize o dění v Gaze informuje způsobem, který lidem umožňuje akceptovat zabíjení jiných lidí a necítit se u toho špatně. Přehlížení či minimalizace dopadů, obviňování či dehumanizace obětí a eufemistický jazyk jsou metodami morálního vyvazování, které umožňuje přehlížet hrůzu, již jako stát podporujeme. Selhávají-li veřejnoprávní média i čeští politici, měla by se ozvat aspoň občanská společnost. Jinak bude čím dál více platit, že krev na rukou máme i my.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás