Bez schválení novely školského zákona se tisíce dětí ocitnou bez pomoci

Poslanecké sněmovně se podařilo schválit potřebné omezení odkladů školní docházky. To je jednoznačně pozitivní krok. Ovšem pouze v případě, že bude současně schválena novela školského zákona, která zakotví celou škálu podpůrných opatření – od školních psychologů, sociálních pedagogů nebo asistentů až po cílenou podporu škol, které mají více dětí ze sociálně slabšího prostředí. Bez schválení této novely hrozí, že bude situace mnoha školou povinných dětí ještě horší než před zrušením odkladů, což se zdálo prakticky nemožné.

Rozpory vyvolává více věcí, ale tou klíčovou je přesun financování nepedagogických pracovníků z rozpočtu školství na zřizovatele.

Schvalování novely školského zákona nám znovu připomíná tragičnost českého vládnutí, na němž se podílí všechny zapojené strany, vládní i opoziční. Nejprve se vláda s opozicí shodly a schválily zrušení extrémně nadužívaných odkladů nástupu do první třídy. Česko patřilo po léta k unikátům, kde až čtvrtina dětí dostávala odklad nástupu do první třídy (v některých oblastech šlo dokonce až o polovinu dětí). Často stačilo, že rodič prostě chtěl, aby jeho dítě nastoupilo do první třídy o rok později. Nějak se ujala představa, že dítě musí být do školy připraveno, a tak čím starší, tím lepší. Pro jiné rodiče bylo motivací prodloužit dítěti dětství, a tak si potenciální školáci a školačky rok hráli ve školkách.

Tohle postupně skončí. Odklad dostanou jen oprávněné případy. Posunujeme se tak blíže ke stavu, kdy na děti v první třídě mají být připraveny především školy. Některé děti přitom budou potřebovat více pozornosti či podpory, každé dítě trochu jinou. To znamená, že školy budou potřebovat více zdrojů i personálu. Což ostatně potřebují už dnes.

Situace není růžová

Už jsme to vytěsnili, ale třeba dlouhé lockdowny dopadly především na děti a jejich psychiku. Učitelé a odborníci marně upozorňují na pandemii úzkosti a psychické potíže, se kterými si obrovská část dětí od lockdownů neporadila. Slovo „neporadila“ je zvoleno schválně, protože vláda v oblasti nedostupnosti psychiatrické a psychologické péče pro děti neudělala nic, takže děti a rodiče jsou na to obvykle sami. Věcným pojmenováním situace je slovo kolaps. Více než dvě třetiny českých dětí vykazují známky střední až těžké deprese a devět z deseti děti se do školy netěší. Lepší skóre možná vykazují i české věznice a nápravná zařízení.

Ani opozici psychické zdraví dětí za blokování sněmovny nikdy nestálo. Zato se teď vládní a opoziční blok do krve hádají o to, z jaké kapsy veřejných peněz se budou platit školníci a kuchařky, což je z pohledu reálných potřeb dětí úplně jedno. Jen to ukazuje na nesvéprávnost našeho poslanectva, které by se nejspíš neshodlo ani na tom, jestli musí být voda tekoucí z kohoutků pitná.

Stávající situace není růžová ani optimální, a dokonce ani normální. V tuto chvíli leží ve sněmovně novela školského zákona, která má některé chybějící věci vyřešit. Nepřinese nový a nevídaný nadstandard, ale pomůže aspoň trochu stáhnout ostudné nedostatky našeho školství. Má zajistit stabilní financování psychologů, speciálních nebo sociálních pedagogů. Ty má vůbec zákonně ukotvit a vymezit jejich pozici, jež je pro školy, které se věnují žákům z obtížných sociálních a ekonomických podmínek, klíčová. Novela zakotví školní poradenství, praxi provázejících učitelů a mnoho dalšího.

Její přijetí je nezbytné právě s ohledem na již schválené omezení odkladů školní docházky. Velká část dětí s odklady pochází ze sociálně znevýhodněných rodin, kdy tyto děti dostávají odklady a chodí do přípravných tříd, což nyní skončí. Díky novele by stát mohl posílat dotčeným školkám a školám prostředky na podporu učitelů, zaplatí sociální a speciální pedagogy nebo potřebné pomůcky. Bez toho všeho budou děti z horších podmínek prostě hozeny do prvních tříd, kde na ně učitelé bez potřebné podpory nebudou mít kapacitu a jejich již tak náročná situace se ještě zhorší, což by se ještě před rokem ani nezdálo možné. 

Poslanci se hádají o placení školníků

Pokud premiér a bývalý rektor Petr Fiala pořádal nedávno konferenci s názvem „Vzdělání pro 21. století“, pak zmíněné body zaváděné novelou jsou zcela nezbytným předpokladem pro vzdělávání ve 21. století, které ovšem začalo již před pětadvaceti lety a nejspíš lze anekdoticky tvrdit, že zhruba takové je naše zpoždění. A bude možná narůstat, protože novela leží ve sněmovně už měsíce, opozice blokuje její schválení, vládě se ji zatím nedaří prosadit a vzhledem k blížícím se volbám dochází čas. Poslední možnost budou mít poslanci 7. května.

Rozpory vyvolává více věcí, ale tou klíčovou je přesun financování nepedagogických pracovníků z rozpočtu školství na zřizovatele. Tento bod byl k novele přilepen dodatečně a jeho účinnost byla odsunuta z původního zcela šibeničního záměru letošního září na o něco méně zběsilý začátek příštího roku. A právě tenhle bod bude možná stát za tím, že se neschválí celá novela – kvůli tahanicím opozice a vlády o to, z jaké části rozpočtu této země se budou platit kuchařky nebo asistenti pedagogů. Tedy o něco, co by v příčetnější zemi dojednali mezi sebou experti jednotlivých stran, kdyby tedy naše strany něčím takovým disponovaly, a pak by prostě předložili řešení, které by se schválilo.

Přesto právě tato technikálie může být příčinou, že školní psychologové nebo sociální pedagogové prostě nebudou. Čím více problémů nějaká škola má, tím méně pomoci se jí dostane. Do škol začnou proudit děti bez odkladů, na což leckde nebudou zvyklí, a odnesou to školy a děti. Pokud se poslancům podaří novelu potopit, myslím, že by si pak měli společně nasypat šutry do kapes modrých sak a decentních kostýmků a naskákat spolu do Vltavy, protože tohle bude politické dno i na české poměry.