Když na začátku února odcházel Kendrick Lamar z ceremoniálu cen Grammy s pěti soškami, vypadalo to jako korunovace (staro)nového rapového krále. Losangeleský rapper měl za sebou skvělý rok, kdy v beefu zadupal do země svého kanadského rivala Drakea, a Grammy si nepochybně zasloužil. Jenže pořád se bavíme o cenách, které připomínají spíš korporátní večírek než relevantní anketu, jež by skutečně držela prst na tepu doby. Lamar je možná nejviditelnější postavou poslední dekády rapu a potvrdil to i nedávno na Super Bowlu, ale co se týče vlivu na současnou mladou rapovou generaci, disponuje mnohem větším kreditem Playboi Carti – rapper, na jehož aktuální desce Music hostuje Lamar hned ve třech skladbách.
Je to zajímavý reality check. Ztracený v minimalistických sci-fi beatech desky Music připomíná Lamar asi nejvíce Stevea Buscemiho ze známého memu How Do You Do Fellow Kids?. S obrácenou kšiltovkou a skateboardem na rameni zmateně předstírá, že může přidat cokoliv smysluplného do hudby o generaci mladšího rappera, který v současném rapovém undergroundu platí za inovátora. „Carti je moje zlý dvojče,“ vykřikuje Lamar ve skladbě GOOD CREDIT, ale k zpochybnění příbuzenství nebudete potřebovat DNA test. Stačí poslouchat, jak se Lamarova snaživá, školometská flow utápí pod masou digitálního haraburdí.
Přes obrovskou popularitu a vliv si Playboi Carti zachovává zvláštní auru subverzivní antihvězdy, k níž patří image výstředního mimozemšťana s bizarními rohy na hlavě a vysmaženým pohledem do jiné dimenze.
Možná ale ani nejsme ve stejném žánru. Cartiho frenetická verze rage (žánru pojmenovaného podle jeho čtyři roky starého hitu I Miss The Rage) je mutací atlantského trapu zkříženého s osmibitovými soundtracky ze starých počítačových her a větším než malým množstvím punku a metalu. Carti v rozhovorech přiznává, že v dětství beztak víc poslouchal Black Flag (má jejich tetování!) a Mayhem než klasický rap. A že si na novou desku Music pozval Lamara, Travise Scotta a The Weeknda, je nejspíš hlavně power move (poněkud nepatřičně zde působí všichni tři jmenovaní).
Carti je sice jednou nohou pořád v rapovém undergroundu, ale neskromně nazvaná deska Music v prvním týdnu po vydání zaznamenala nejvyšší prodejní čísla v americkém žebříčku od premiéry poslední nahrávky Taylor Swift, tedy za skoro jedenáct měsíců. (Lamarovo listopadové album GNX dosáhlo sotva na třetinu Cartiho čísel.) Že se takhle nekompromisní nahrávka stala tak obrovskou událostí, říká o současné Americe víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
Nové lingo rapu
Playboi Carti vyrůstal v městečku Riverdale nedaleko Atlanty, současného hlavního města rapu. První rapové krůčky si odbyl jako teenager pod dohledem lidí z undergroundového labelu Awful Records. A syrová punková estetika zůstala v jeho hudbě patrná i poté, co se jako mladý talent upsal velké nahrávací společnosti Interscope a přestěhoval se do New Yorku. V polovině minulé dekády dostalo rapové podzemí nový impulz přesunem na Soundcloud, internetové úložiště, kde se mohla nerušeně rozjet evoluce výstředních psychedelických beatů i katatonického, mumlavého rapu. Cartiho průlomové singly z roku 2017 wokeuplikethis* a Magnolia spojovaly narkotický minimalismus s novým typem flow, kde se rapper všemožně zajíká, heká nebo dusí, případně vykřikuje vysokým pisklavým dětským hlasem (tzv. babyvoice).
Hiphopovým puristům z toho samozřejmě vstávaly vlasy na hlavě, ale mladí posluchači – jediný skutečný arbitr aktuálního vkusu – si nový styl zamilovali. Na eponymní mixtape (2017) a o rok mladší debutové desce Die Lit stvořil Playboi Carti nové rapové lingo, které revitalizovalo žánr unavený z trapových klišé destruktivní punkovou energií. K ní se hlásil i vnějšími znaky. Cover jeho další desky Whole Lotta Red z roku 2020 odkazuje inverzním černobílým tónování na obálky punkrockového fanzinu Slash z konce sedmdesátých let, jenž pracoval s upírskou estetikou. Ke gotickým zdrojům se Carti vztahuje i v názvech skladeb jako King Vamp nebo Slay3r.
Pět let je v rapu dlouhá doba, Cartiho vliv ale během dlouhé pauzy rostl. Rage se stal novým rapovým mainstreamem a Carti sám se objevil třeba ve Weekndově drogovém kolovrátku Timeless i hypnotické mantře Fein Travise Scotta. Průběžně přitom propagoval desku ohlašovanou původně pod názvem Narcissist a pak This Is Music. Singly, které vydával, ale byly dostupné pouze jako videoklipy na YouTube a instagramových reels.
Mistr chaosu
Dlouho slibované a věčně odkládané album Music nakonec vyšlo v polovině března a svým rozsahem připomíná excesivní datovou skládku. K třiceti trackům původní verze ještě o pár dní později přibyly čtyři další. Na streamovacích službách deska existuje ve třech odlišných verzích, což se ale skvěle hodí k chaotické auře, kterou kolem sebe Playboi Carti šíří. Forma tady odpovídá obsahu – už úvodní sonický atak distortované basové linky v Pop Out (začínají jím všechny verze) naznačuje pokračování punkové linky předchozích Cartiho nahrávek. V dalších skladbách pak vyskakují osmibitové riffy, beaty z rozbitých kalkulaček i divoký zmutovaný trap. „Potřebuju toho píp, píp, píp, mimozemského Cartiho,“ ohlašuje Kendrick Lamar v úvodu tracku Mojo Jojo a následně obdrží úder masivním bassdrumem. Současná producentská špička jako Cardo, F1lthy a Wheezy tady pěstuje rapový futurismus, který žánr rage posouvá kamsi k hudbě ze sci-fi filmů. Nejlepší tracky jako HBA nebo Crank, plné dezorientujících výkřiků a divných samplů, mají sílu přesunout vás do nové dimenze reality.
Cartiho předchozí desky možná působily sevřeněji a soustředěněji, na Music se však rapper nově vydává na výlet do krajiny R&B (Rather Lie, Backd00r) nebo generického trapu (Trim), ale i to nakonec působí triumfálně. Může si dovolit cokoliv, a pořád zní jako typický Carti. Celý tenhle chaos pak drží pohromadě svými výkřiky DJ Swamp Izzo, legendární průvodce mixtapeovými projekty Young Thuga. V textech řeší Playboi Carti samozřejmě hlavně značky, sex a drogy, což perfektně sedí k nahrávce, u které má posluchač pocit hodinu a půl dlouhé chemicky prodlužované extáze. „Na extázi se cejtím jako ufon, vidím hvězdy, vidím vesmír,“ skanduje rapper na Good Credit a na K-Pop vykřikuje: „Našel jsem Ježíše, jmenuje se Christian Dior.“ Rapové klišé meets dadaismus.
Antihvězda
Přes obrovskou popularitu a vliv si Playboi Carti zachovává zvláštní auru subverzivní antihvězdy, k níž patří image výstředního mimozemšťana s bizarními rohy na hlavě a vysmaženým pohledem do jiné dimenze. Místo klasických rapových skills vyniká spíše modulací hlasu a schopností dokonale splynout s futuristickými beaty. Nezáleží na tom, co říká, ale jak to říká. Používá svůj hlas jako nástroj a nepotřebuje být za každou cenu v mixu nejslyšitelnější, což je pro rappery jeho statutu neobvyklé. Buduje si mytologii založenou na zvláštní éterické nepřítomnosti, kdy ho svou aktivitou nahrazuje armáda fanoušků v čele s populárním streamerem Kaiem Cenatem.
„Popsat Cartiho znamená popsat jeho nepřítomnost. Rád se stylizuje do upíra – černá kůže, rudé kontaktní čočky – a online toho o sobě moc neprozrazuje. Jeho koncerty jsou rituály ponořené do kouře, které od účastníků vyžadují odevzdání se v moshpitu,“ píše o rapperovi Spencer Kornhaber v The Atlantic a připodobňuje jeho hudbu k odosobňujícímu efektu drogy ketamin. Prokousávat se osmdesáti minutami alba Music je zvláštní narkotický zážitek, k němuž přispívá smyslové přetížení i psychedelické zvukové efekty. Je to stejnou měrou opojné a slastné, jako je to znepokojující. Každopádně se na desku dá vytvořit nebezpečný návyk.
Carti je nepochybně komplikovaná a morálně diskutabilní persona, má za sebou několik potyček se zákonem a v prosinci 2022 byl zatčen poté, co údajně zbil svoji těhotnou manželku. (Kendricku Lamarovi, který útočí na Drakea i kvůli jeho stykům s náctiletými dívkami, Cartiho násilná minulost nejspíš nevadí.) Nezvladatelná zuřivost z názvu zmiňovaného žánru (rage) nejspíš není jen chytlavou nálepkou, ale také součástí identity protagonisty. Hudba je pak ideálním ventilem negativních emocí, a to i pro fanoušky, kteří na rageových koncertech pogují tak, jako to dělají pankáči.
Na Music je tentokrát vztek víc skrytý pod povrchem, kde se ale znatelně akumuluje energie, která může vybuchnout jakýmkoliv směrem. V tom chaotický svět Cartiho nové desky připomíná současnou Ameriku, v níž se hromadí děsivá toxická síla, jejíž směřování už se nedá odhadnout. Zatímco dříve rappeři zmatek doby zaznamenávali v textech, v žánru rage je ho cítit doslova fyzicky. Do bizarního kontextu nakonec zapadá i obvinění, že Carti a jeho tým dodělávali desku s pomocí umělé inteligence, a některé vokály tak vůbec nepatří lidem. Pro rappera, který si buduje image výstředního mimozemšťana, to ale nejspíš bude ta nejlepší reklama.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás