Zrušení federálního ministerstva školství je dlouhodobým snem amerických konzervativců. To se jim díky Trumpovu nasazení může brzy splnit a otevře se tak cesta k Spojeným státům pologramotným. Do vedení jednoho z nejmenších ministerstev Trump prosadil Lindu McMahon, bývalou ředitelku asociace profesionálního wrestlingu. Ta má za úkol připravit kompletní zrušení ministerstva. Prvním krokem je snížení počtu zaměstnanců na polovinu, což v zásadě ochromí jeho regulérní provoz.
Trump chce, aby se o školství staraly výhradně jednotlivé státy a mnohem silnější slovo ve vzdělávání měli samotní rodiče. To v některých státech umožní jednodušší proškrtání výuky s přihlédnutím ke kontroverzním tématům, jako jsou evoluce člověka, otázky genderu, sexuální orientace či témata zahrnutá pod kritickou rasovou teorii. Zda se v budoucnu stane kontroverzní také matematika či gramatika, se teprve v uvidí.
Rufo přiznává, že na to, aby konzervativci reálně personálně ovládli ministerstvo nebo snad vysoké školy a dokázali tak prosadit své verze světa, jednoduše nemají dostatek adekvátně vzdělaných lidí.
To nicméně neznamená, že by snad tato témata v americkém školství existovala kvůli federální vládě. Ta školám nenařizuje, co mají učit, ani na to nedohlíží. Podstatnou roli nicméně hraje prostřednictvím financování některých projektů nebo dohledem na dodržování občanských práv. Poskytuje finanční pomoc státům a okresům zejména na programy pro žactvo z chudých rodin nebo pro děti se zdravotním postižením, stará se také o studentské půjčky.
Vláda rovněž prosazuje zajištění rovného přístupu ke vzdělávání a předcházení diskriminaci na základě rasy, pohlaví, zdravotního postižení a dalších faktorů. Podstatnou částí agendy je pak výzkum, sběr dat a šíření informací o nových trendech ve vzdělávání a osvědčených postupech. Tohle všechno má být utlumeno a postupně zrušeno. Jedná se přitom s původními zhruba 4400 zaměstnanci o vůbec nejmenší ministerstvo, jehož rozpočet tvoří méně než dvě procenta rozpočtu federální vlády.
Chudé děti mají smůlu
Republikáni mají dlouhodobě problém s existencí federálního ministerstva školství, nicméně byl to republikánský prezident George W. Bush, kdo výrazně posílil jeho kompetence. V roce 2001 prosadil v kongresu zákon No Child Left Behind. Ten zásadně rozšířil původní a mnohokrát revidovaný zákon o základním a středním školství z roku 1965, který se zasadil o podporu znevýhodněných žáků a byl součástí opatření boje proti chudoby administrativy Lyndona B. Johnsona. Ten sám pocházel z chudých poměrů a k cestě nahoru mu pomohlo právě veřejné vzdělání.
Bushův zákon, na němž spolupracovali také demokraté, kteří pro něj pak rovněž hlasovali, vycházel z obav, že americký vzdělávací systém začíná zaostávat. Zákon zvýšil pravomoci federální vlády při sledování odpovědnosti škol za studijní pokrok všech dětí, zvláště pak těch se specifickými vzdělávacími potřebami, dětí z menšin nebo z chudých rodin. Státy, které cíle neplnily, neměly nárok na federální peníze. Školy musely děti pravidelně testovat a sledovat jejich pokrok, zákon rovněž kladl požadavky na kvalifikaci učitelů a jejich další vzdělávání. Později byl revidován Obamovou administrativou, nicméně jako takový zvýšil federální dohled, požadoval podporu znevýhodněných studentů a tlačil školy, aby prokazovaly zlepšení všech svých studujících. Zákon a jednotlivé iniciativy současně čelily kritice, zvláště za způsob testování dětí, což deformovalo a deformuje vzdělávací proces.
Trumpova administrativa směřuje k demontáži celého tohoto nijak rozsáhlého systému. Ministryně McMahon oznámila vyhazov 1300 zaměstnanců, ke kterým když přičteme předchozí výpovědi nebo dobrovolné odchody, pak se od nástupu Trumpa zredukuje počet zaměstnanců na polovinu. Trumpovým deklarovaným cílem je zrušení ministerstva, což musí schválit kongres, a přesun veškerých pravomocí v oblasti školství na lokální úroveň, protože rodiče a učitelé ví přece nejlíp, co a jak se má učit.
Trump prakticky prosazuje vzdělávací systém, kterého se Česká republika marně snaží zbavit, protože udržuje zvláště české základní školství ve stavu takřka neřízeného chaosu. České základní školy zřizují obce, skoro každá škola tak má svého unikátního zřizovatele a kvalitu školství reálně nikdo neřídí, což nás přivedlo k obrovským rozdílům v kvalitě vzdělání. Trump tak reálně usiluje o rozklad americké vzdělávací soustavy. Nejvíce na to doplatí děti z chudých rodin a z chudých států a regionů.
Trumpovy kroky posílí soukromé školství, což dále rozevře nůžky nerovností a mezigeneračně je prohloubí. Děti bohatých či bohatších rodičů budou mít vzdělání díky penězům a kompetencím svých rodičů zajištěno, chudé děti uvíznou na dně, odkud budou moci snít o americkém snu, který je pro ty, kdo se dobře narodí.
Více svobody učit, co konzervativci dovolí
K tomu směřuje další Trumpův exekutivní příkaz z konce ledna, který prosazuje co největší svobodu pro volbu školy dle preferencí rodičů a požaduje využití stávajících federálních prostředků také pro volbu a financování soukromých či církevních škol, což chce protlačit kongresem. Zákon by umožnil, aby si rodiče mohli z daní odečítat školné, to by jim zlevnilo cestu k soukromým školám a současně by to veřejné školy připravilo o peníze.
Ve svém souhrnu je to cílený útok na určitý základní standard kvality vzdělávání pro všechny děti, současně cesta ke dnu pro děti z jakýchkoli znevýhodněných poměrů.
S návratem školství plně do kompetencí jednotlivých států a rodičů dětí to ovšem není tak jednoznačné. Trump vydal současně exekutivní příkaz, kterým požaduje po ministryni školství předložit doporučení na zrušení financování těch škol, které se ve výuce zabývají genderem nebo rasou. Týká se to tzv. K-12 škol, tedy od školky po 12. třídu. Trumpova administrativa se tak snaží z federální úrovně určovat, co se na školách má nebo nemá učit. Ohání se přitom prosazováním svobody. Největší svobodou je pak neznalost.
Existující procesy federálního řízení se obrací. Dosud prosazovaly dodržování občanských práv, rovnosti nebo zákaz diskriminace, tedy aby všechny děti měly zajištěn pokud možno rovný přístup ke vzdělání a všechny se posouvaly nahoru, Trumpova administrativa dává aktivně pozor, aby tomu tak nebylo. Snaží se prosadit, aby se o některých věcech ve škole děti nikdy nedozvěděly. Nejasné formulace a šermování okamžitým odebráním peněz vytváří ve Spojených státech atmosféru strachu a dohledu.
Mechanismy, které ministerstvu školství sloužily k prosazování rovnosti a nediskriminace, nyní ministerstvo školství používá například k vyšetřování jedné denverské školy, zda přeměnou jedné dívčí toalety na nebinární neporušuje práva dívek. V Ithace zase prošetřují školy, které pořádaly konference pro nebílé studenty, zda tím neporušovaly práva bílých studentů.
Stejně funguje okamžité škrtání financí univerzitám, které se nějak v Trumpových očích provinily proti ultrakonzervativní ideologii jeho vlády, jako se to stalo v případě Kolumbijské univerzity, které Trump sebral 400 milionů dolarů jako trest za protesty jejích studentů proti etnické čistce v Palestině. Dalších 60 univerzit obdrželo dopis, že budou vyšetřovány pro podezření z antisemitismu a případným trestem bude zrušení federální podpory, což pro mnohé univerzity může být likvidační. Současně Trump vyhrožuje, že vezme peníze těm univerzitám, které umožní studentům „nelegálně“ protestovat. Trump si představuje svobodu podobně jako Taliban.
Vzhůru ke konzervativním univerzitám
Mohlo by se zdát kontraproduktivní, že se Trump snaží přes rozpadající se ministerstvo školství něco aktivně prosadit a současně ho chce zrušit. Nicméně proč je třeba ministerstvo zcela rozebrat, vysvětloval v podcastu NY Times Christopher Rufo, konzervativní aktivista, který si vzal za cíl vymýtit kritickou rasovou teorii ze vzdělávacího systému, kdy mu slouží jako vhodný nosič pro potírání dalších témat, jako je gender, rasa, práva žen a obecně cokoli, co je spojené s programy DEI. Rudo spolupracuje s floridským guvernérem Ronem DeSantisem, byl součástí Heritage Foundation, který stojí za Projektem 2025.
V podcastu vysvětluje, že je celé ministerstvo nasáklé levicovou či progresivní kulturou a pokud by Trump ministerstvo nezničil, po jeho předpokládaném konci mandátu by přeživší aparát jednoduše vrátil vše do původního stavu. Zrušením ministerstva jeho agendu rozpráší a školství roztříští na kousky v rámci pravomocí jednotlivých států, okresů a rodičovských sdružení. Tak bude mnohem jednodušší v konzervativních státech přetvořit veřejné školy v bigotní instituce, které vyškrtnou z kurikula všechny ty závadné myšlenky, jako jsou gender, pohlaví, rasa, rasismus, evoluce, sex a časem možná také čtení i psaní, protože nač si něco číst, když vám pravdu o světě řekne prezident.
Rufo přiznává, že na to, aby konzervativci reálně personálně ovládli ministerstvo nebo snad vysoké školy a dokázali tak prosadit své verze světa, jednoduše nemají dostatek adekvátně vzdělaných lidí. Přece jen, bludy, tmářství nebo výhody rasismu se už nějakou dobu nevyučují.
Christopher Rufo vysvětluje strategii, kterou už nyní sledujeme v praxi. Podle něj je nutné pomocí privatizace, reformou studentských půjček a omezením financí dostat univerzity pod „existenční teror“ a ohrožením jejich samotné existence je donutit změnit, co a jak učí, protože pokud to neudělají, pak zkrachují. Co myslí onou změnou, je především v případě humanitních škol v podstatě opuštění kritického se vztahování k současnosti a realitě. Místo toho by se školy měly vrátit k věčným otázkám lidského bytí a studenti by si měli číst řecké klasiky a přemýšlet o tom, proč jsou Spojené státy nejlepší zemí na světě a její politici těmi nejmoudřejšími mezi námi.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás