Legendární The Observer mění majitele. Vrátí se opět na výsluní, nebo ho „želva“ pomalu dovede k zániku?

The Observer na začátku prosince oslavil 233. narozeniny, což z něj dělá nejstarší v neděli vycházející týdeník na světě. Nejenom díky tomu patří mezi nejikoničtější ostrovní média. Za více než dvě století změnil několikrát majitele, ale dosud vždy býval spojován s liberalismem a žurnalistickou nezávislostí, psával pro něj třeba i George Orwell. Důraz na progresivní novinařinu podtrhlo spojení s jedním z nejčtenějších britských deníků, středo-levicovým Guardianem.

Posledních více než třicet let The Observer vlastní The Scott Trust Limited, nazvaný jménem C. P. Scotta, šéfredaktora tehdy ještě listu The Manchester Guardian, který se proslavil mimo jiné citátem, že „komentář je svobodný, ale fakta jsou posvátná“. Co možná nejvíce nezávislé těleso se prostřednictvím Guardian Media Group stalo vydavatelem Observeru v roce 1993. Za tu dobu se nedělník s velkým deníkem provázaly a dosud byly skutečně sesterskými tituly. Posledních patnáct let však byl Guardian prioritní značkou a tvář Observeru se ve spojení postupně rozplývala.

Otázka, která se promítá na pozadí celého příběhu, je poměrně univerzální. Jsou média firmami, jejichž budoucnost určuje trh, nebo tu má nějakou roli veřejný zájem?

Po celou dobu sice Observer vycházel v tištěné podobě, jeho internetová podoba už prakticky splynula s webem Guardianu. Ačkoli má vlastní redakci a editorské vedení, sdílel s Guardianem sídlo a i samotní novináři nedělníku podle smluv v podstatě pracovali pro stejného zaměstnavatele jako jejich kolegové z většího deníku. Observer přitom není jen samostatným titulem, ale značkou s bohatou historií a věhlasem. To, že se najde někdo, kdo chce vrátit listu jeho někdejší pozici a investovat miliony do tradičního média, zní vlastně jako docela dobrá zpráva. Alespoň na první pohled.

S nabídkou letos přišla skupina Tortoise Media provozující stejnojmenný start-upový webový magazín, za kterým stojí bývalý šéfredaktor The Times a ředitel BBC News James Harding a někdejší americký velvyslanec ve Spojeném království z Obamových dob Mathew Barzun. Během podzimu se o převzetí jednalo a prodej se odklepl těsně před Vánoci. Ovšem ne všichni to vidí jako dobrou zprávu – podstatná část novinářů z Observeru i sesterského Guardianu protestovala po celou dobu, a dokonce poprvé po padesáti letech i čtyři dny stávkovala, ale nakonec jim to nebylo nic platné.

Harding slibuje, že do Observeru nalije během pěti let pětadvacet milionů liber. Zároveň potvrdil, že nedělník zůstane po „dohlednou“ dobu tištěným titulem. Původní majitel The Scott Trust si v nové vlastnické struktuře ponechá minoritní podíl akcí a minimálně pět let bude The Observer využívat tisku a distribuce jako The Guardian. Navíc nikdo z redakce prý nebude vyhozen a řadu měsíců zůstane i nynější okruh přispěvatelů, o jejichž další budoucnosti bude nový vydavatel jednat později. Harding, který má za sebou slušnou kariéru v tradičních a veřejnoprávních médiích, tvrdí, že „zpráva bude mít vždy přednost před obchodem“.

Mnoho slov, málo činů

Tak co se tedy novinářům nelíbí? „Tím se rozpadne jediná liberální mediální skupina v Británii. A proč? Aby James Harding dostal šanci na chvíli řídit zavedené noviny,“ stěžoval si při stávce jeden z novinářů Observeru.

V této fázi jde skutečně jen o sliby. Tortoise Media není velkým vydavatelstvím a obavy, zda si „želva“ neukousla příliš velký kus salátu, jsou na místě. Ostatně médium fungující od roku 2018 je dosud v červených číslech a nevydělá si ani samo na sebe. Role investorů je tady klíčová a teoreticky může „želvě“ propůjčit velký vliv na fungování nedělníku. Projekt, který Harding pro nedělník představuje, je přitom velmi rozsáhlý a je otázkou, zda bude zmíněný obnos stačit. Mezitím zmizí výhody, které Observeru vyplývaly ze spolupráce s Guardianem, jako je například přístup k rozsáhlé síti zpravodajů a přispěvatelů z různých koutů světa. Stejně tak bude třeba znovu postavit byznysovou a sportovní redakci.

Zde je důležité zdůraznit, že The Observer byl dosud zpravodajským médiem, ne dalším z týdně vycházejících magazínů typu The Economist, The Spectator, New Statesman apod. Je také jediným vlivným nedělníkem s progresivním směřováním, proto by ho v této podobě protestující novináři rádi ponechali. Půjde to však dohromady s posláním Tortoise?

Harding nezaložil Tortoise jako nové Timesy nebo BBC News, ve kterých působil dříve, ale jako titul spadající do relativně nového fenoménu „pomalé novinařiny“. Namísto vydávání „breaking news“ a pokrývání zpráv 24/7, Tortoise volí menší kvantitu a větší hloubku, což je sama o sobě legitimní a potřebná žurnalistika, ale s fungováním The Observer to úplně jednoduše dohromady nejde. Tím by se titul blížil spíše zmíněným týdeníkům. Harding v podcastu The News Agents již uvedl, že Observer tu bude od toho, aby vysvětloval spíš „proč se události dějí“, než aby je popisoval.

A samozřejmě paywall. Většina vlivných titulů je v Británii na webu otevřena pouze pro předplatitele. Platí to pro drtivou většinu seriózních deníků i kvalitních magazínů. Pro info – sám si předplácím čtyři a kdybych byl bohatší, tak bych jich využil víc. The Guardian je výjimkou, stejně tak i Observer byl na webu otevřen všem, na čemž si oba tituly a jejich autoři zakládali. Na rozdíl od většiny ostatních médií jsou financovány čtenáři, kteří dobrovolně přispívají. Webová verze Observeru však má být vpletena do internetových stránek Tortoise. Ta je však dostupná jen pro předplatitele, a tak nabídka volně dostupných článků poklesne. Mezi texty Observeru, které se neděli co neděli objevovaly na webu Guardianu, šlo nalézt skutečně důležité kousky. Jejich absence bude znát.

Byznys nebo instituce?

Zaměstnanci si také stěžují, že byli postaveni před hotovou věc. Prodej prý proběhl příliš rychle a další varianty nebyly řádně přezkoumány, další nabídka přitom ležela na stole. Objevují se i zmínky o tom, že prodej proběhl jako po másle díky vazbám mezi vedeními obou společností. Argumentuje se také „zradou“ liberální žurnalistiky. Scott Trust má ve svém DNA a poslání ochranu principů liberální novinařiny. Samozřejmě budeme všichni rádi, když se tak nestane, ale pokud v důsledku prodeje Observer zmizí, liberální žurnalistice to nepomůže.

Otázka, která se promítá na pozadí celého příběhu, je poměrně univerzální. Jsou média firmami, jejichž budoucnost určuje trh, nebo tu má nějakou roli veřejný zájem? Mohou či mají do těchto záležitostí mluvit novináři? Přece jen zrovna The Observer se skoro za dvě a půl století stal do jisté míry institucí – má i tento status brát v potaz?

Řady progresivních a liberálních titulů se začínají tenčit a nejenom ve Velké Británii můžeme sledovat, jak si tzv. „legacy media“ porcují miliardáři. Spolu se sociálními sítěmi se mediální vliv koncentruje do rukou malé skupiny lidí. K čemu to vede, jsme viděli třeba během amerických voleb v případě The Washington Post vlastněným zakladatelem Amazonu Jeffem Bezosem. Budoucnost médií financovaných čtenáři by společnost měla zajímat.

Autor je historik a analytik Asociace pro mezinárodní otázky.