ODS v posledních týdnech nabídla hned dvě revoluční cesty, kam by se mohla naše země ubírat. Produkci myšlenek premiéra Petra Fialy blouznícího o německých platech nyní vystřídal senátor za ODS (nikoliv člen strany) a asociál Zdeněk Hraba, který navrhl kriminalizaci bezdomovectví. Podle něj by se lidé na ulici měli zapojit do veřejných prací, nebo být za svou životní situaci zatčeni a odsouzeni. Česká vězení, už dnes přeplněná lidmi, kteří jsou často spíš sociálními případy než kriminálníky, by se ještě více přetížila. A česká válka proti chudým ještě více prodražila.
Svým příkladem Hraba ale nejlépe ukazuje, že vždycky může být hůř a že ODS se vždycky s něčím takovým vytasí.
Hrabův návrh vyvolal ostré reakce v sociálně citlivější části české společnosti. Faktická kriminalizace chudoby a senátorova touha trestat lidi za to, že si nezvládají platit bydlení, je za čarou i v tradičně asociální české diskusi nad tématy jako nerovnost, nedostatek bydlení a nízké mzdy. Hraba svým návrhem dotáhnul liberální heslo „každý svého štěstí strůjce“ do hořkého konce. Česká politická reprezentace dlouhodobě není schopná vyřešit problémy jako předražené nájemní bydlení, obchod s chudobou a nevídaně vysoký počet lidí v exekucích. Všechny tyto faktory přitom zvyšují riziko bezdomovectví. Bez ohledu na Hrabu s tím současná vláda nejen nic nedělá, ale sama sociální situaci lidí v Česku zhoršuje, naposledy například návrhem na výpověď z práce bez udání důvodu nebo zavedením superdávky.
Proti chudým všemi prostředky
Pokud by měl někdo sloužit jako příklad politika, který místo s chudobou bojuje s chudými, byl by to právě Zdeněk Hraba. Jako senátor aktivně přispívá k tomu, aby byl v Česku sešup na ulici co nejrychlejší. Člověk ani nemusí znát už pár let starou studii Akademie věd, která ukazuje, že sedmdesát procent lidí na ulici má nařízenou exekuci, aby si spočítal, že dluhy patří k jednomu z nejrozšířenějších důvodů, proč se lidi vůbec bez domova ocitají.
„Šance, že se z dluhů někdo z těchto lidí v životě dostane, je minimální. Je velmi pravděpodobné, že starší bezdomovci se svými dluhy jednoduše dožijí a ti mladší budou do konce života odkázáni na šedou ekonomiku a neformální příjmy, zatímco jejich dluhy se budou navyšovat,“ řekl České televizi Josef Bernard, koordinátor dotazníkového šetření zmíněného výzkumu. Tento průzkum z roku 2017 provedený mezi lidmi bez domova v Praze a Plzni ukázal, že právě dluhy jsou hlavní příčinou toho, že lidé přicházejí o své domovy a ocitají se na ulici. Není žádný důvod si myslet, že se situace od té doby výrazně změnila.
Efektivním způsobem, jak zabránit pádu do života na ulici, tedy může být systematická pomoc s oddlužením a vymaněním se z dluhové pasti. Právě tuto možnost se Zdeněk Hraba snažil udělat co nejtěžší. Oddlužení, které může znamenat záchranu lidí před neřešitelnou existenční krizí, Hraba označil za „morální hazard“. Zasazoval se naopak za vyšší srážky pro lidi v procesu oddlužení a za jeho co největší délku. O hazardu spojeném s vlivem peněz exekutorů na politiku a společnost pochopitelně nemluvil nikdy.
Hraba rád trestá chudé i dalšími způsoby. V Senátu usiloval o možnost exekvovat dávky v hmotné nouzi. Tyto dávky se přitom nejmenují „v hmotné nouzi“ náhodou, jedná se často o ty úplně poslední peníze, které domácnosti chrání před tím, aby se ocitly na ulici a bez domova. Samotné dávky v hmotné nouzi jsou mimo jiné podmíněné tím, že domácnost nemá nic našetřeno, nevydělává nic navíc. Tato chudoba, či někdy spíš bída, je státními orgány přísně kontrolována. Odebrání těchto dávek tak nutně zvyšuje zranitelnost chudých domácností a riziko bezdomovectví. Tuto novelu po několika letech nakonec zrušil až Ústavní soud.
Bezdomovectví pochopitelně velmi úzce souvisí s cenami bydlení a s jeho nedostupností. Bohužel také k těmto otázkám se pan Hraba vyjadřuje. A i v této oblasti kompenzuje svoji neznalost ideologickou zaujatostí proti méně majetným, v tomto případě proti nájemníkům. Dokonce i v Česku, kde je nájemní bydlení prakticky bez jakékoliv smysluplné regulace, chce Hraba ještě další deregulaci a ještě větší přísnost na nájemníky. „Tou správnou funkční cestou je naopak deregulace a zvýšení nabídky, tedy stavba bytů, a zároveň narovnání práv tak, aby nebyli neplatiči a potížisté přehnaně chráněni, když si pronajatého majetku neváží, nebo za něj dokonce odmítají platit.“
Těžko říct, jak by pozici nájemníků svojí deregulací ještě dál oslabil. Svým příkladem Hraba ale nejlépe ukazuje, že vždycky může být hůř a že ODS se vždycky s něčím takovým vytasí. V jeho světě je potřeba přísnosti na chudé všudypřítomná a ve chvíli, kdy už člověk přestane zvládat i to poslední, tedy udržet si bydlení, z něj Hraba chce udělat kriminálníka.
Chudoba pro skoro všechny
Je senátorův (zatím jen mediální) návrh nedemokratický, autoritářský, pošlapávající základní důstojnost a lidská práva? Ano, samozřejmě. Je právě takový. Po třech letech vlády „rozpočtové odpovědnosti“ v režii ODS je logické, že podobné hlasy zaznívají právě teď. Čím déle se škrtá a zhoršuje se životní úroveň značné části společnosti, tím více se objevuje demagogů zaměřujících svůj hněv proti lidem na sociálním dně.
Paradoxní a v něčem možná nejhorší na lidech jako senátor Hraba je, že jejich ideologické vidění světa vede v důsledku nejen k lidským tragédiím, ale nakonec podkopává prosperitu všech. Vyhodit co nejvíc lidí z bydlení jen proto, aby nebyli „neplatiči a potížisté přehnaně chráněni“, následně je posílat do azyláků nebo do vězení, jak nyní navrhuje, není v žádném případě cestou k prosperitě. Je to cesta k disciplinaci chudých, kterým už nikdo ani nedává naději, že by měli zbohatnout. Ne nadarmo Hraba přiznává inspiraci Maďarskem, bohatství sice v této zemi k většině lidí neprokape, zato přísnost na obyčejné lidi se zvyšuje. Senátní klub ODS, jehož je Hraba členem, tak částečně bojuje proti českému Orbánovi Andreji Babišovi, ale v orbánovském Maďarsku se sám inspiruje.
Jak upozornila v reakci na Hrabův výkřik celá řada lidí, člověk ve vězení je pro stát velmi nákladný. A jak už kdysi upozorňovali například aktivisté a politici prosazující projekt Housing First, stát vyjde draho i člověk v bytové nouzi. Levnější je totiž sociálním problémům předcházet. Rozbujelý a předražený v Česku není systém sociální pomoci, ale rozbujelý a předražený je v Česku naopak boj proti chudým.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás