Článek pochází z překladu textu uveřejněného v časopise Jacobin.
Na začátku roku 2020 američtí queer zaměstnanci Starbucks připravili plán, jak odstranit nízké platy a diskriminaci na pracovišti. Sama jsem se s jejich odborářskou akcí setkala, když jsem se účastnila americké konference týkající se obhajoby LGBTQ práv – zde skupina těchto zaměstnanců představila svou agendu. Seděla jsem v přítmí hotelového konferenčního sálu a poslouchala baristky a baristy, jak spolu mluví o svých negativních zkušenostech, líčili zejména ponižující situace a finanční těžkosti. Zmiňován byl opakovaný „dead naming“, tedy užívání dřívějšího jména trans zaměstnance, a to například v pracovním kalendáři kavárny. Případně rozpis směn, který zaměstnancovo jméno (dřívější ani vybrané) nezmiňoval dost často na to, aby si vydělal na nájem.
Mnoho pracujících sdílelo své rozčarování z korporace, která se vykresluje jako průkopnická v rámci boje za práva trans lidí. Nedávno řetězec Starbucks například zveřejnil svou marketingovou kampaň #whatsyourname, v níž se objevuje trans a další genderově rozmanité zákaznictvo, které žádá o napsání svých vybraných jmen na kávové kelímky. Aby narušila růžový narativ, který o sobě Starbucks šíří, vydala organizace UNITE HERE v únoru 2020 tiskové zprávy, v nichž dokumentuje stížnosti zaměstnanců na nízké mzdy, diskriminaci a nedostatek směn.
Z velké části se odborářské vyjednávání, které pozitivně ovlivňuje LGBTQ pracovníky, v zásadě shoduje i s tím, které řeší potřeby zdraví, příjmy a bydlení všech zaměstnanců.
Boj za práva LGBTQ osob se zdá být klíčovým pro mladou generaci odborářů. Například pracující ze společnosti Starbucks si odhlasovali vytvoření odborů napříč 350 kavárnami. Jerame Davis, výkonný ředitel Pride at Work, organizace spojené s americkou národní odborovou federací (AFL–CIO), upozornil, že zmíněná odborová akce byla „jednou z nejvíce queer odborových mobilizací, jaké kdy viděl.“
V červnu roku 2023 více než tři tisíce členů odborářské organizace Starbucks stávkovalo proti rozhodnutí společnosti zakázat umisťování duhových „pride“ dekorací uvnitř kaváren. Opatření bylo vnímáno jako kapitulace vůči vzrůstajícím antiqueer náladám. Kromě Starbucks organizace Pride at Work čelí přívalu žádostí od dalších vedoucích odborářů, kteří žádají o rady týkající se queer inkluzivních smluvních podmínek. Co se týče mezinárodní scény, organizace United Auto Workers nedávno vytvořila LGBTQ sekci a také Americká federace učitelů se zasazuje o práva trans učitelů a studentů.
Je namístě se ptát, proč ochrana queer práv dnes dává smysl tolika odborářům. Jednou z odpovědí je, že odbory, které prosazují LGBTQ problematiku, mohou skrze vyjednávání přinést výsledky často rychleji než lidskoprávní organizace nebo údajné progresivní korporace. Ačkoli nekompromisní „queer politika dělnické třídy“ – tedy přístup k třídnímu boji, v němž se klade důraz na konkrétní LGBTQ reformy, jako jsou antidiskriminační ustanovení ve smlouvách nebo zdravotní péče zahrnující trans osoby – může být inspirativní, schopnost organizovaného pracovního hnutí zlepšit životy queer pracovníků nakonec vychází z jeho síly zvyšovat standardy pro všechny zaměstnance. Z velké části se odborářské vyjednávání, které pozitivně ovlivňuje LGBTQ pracovníky, v zásadě shoduje i s tím, které řeší potřeby zdraví, příjmy a bydlení všech zaměstnanců.
V následujícím textu dokumentuji případy z historie i současnosti, kdy odbory přijaly reformy směřující k rovnosti queer osob, a zároveň zdůrazňuji význam průřezových ekonomických témat pro všechny zaměstnance – ať už jsou queer, nebo ne. Ačkoli jsou reformy, které bojují za práva queer lidí, klíčové pro vytváření rovnosti v rámci pracující třídy, průřezová témata nesou největší potenciál zlepšit životy queer zaměstnanců a zároveň vytvořit solidární pouto mezi pracujícími v době, kdy jsou ekonomické obavy tak často zneužívány k ospravedlnění antiqueer nálad.
Queer půvab odborů
Organizace queer pracujících a širší odborové hnutí často poskytují ochranu a benefity, které zákonodárci, soudy ani korporace nejsou schopni nebo ochotni zajistit. Zvlášť poučný je v tomto případě pohled na demografická data. LGBTQ Američané zažívají vyšší míru chudoby než jejich heterosexuální cisgender vrstevníci v zemi, kde i tak existuje vysoká míra zadlužení, naopak nedostává se zdravotního pojištění nebo jsou zde mimořádně rozšířené pracovní pozice s možností propuštění bez udání důvodu. Podle zprávy z roku 2021, kterou vydalWilliams Institute on Sexual Orientation and Gender Identity Law and Public Policy, čelilo v USA 17 procent LGBTQ lidí chudobě ve srovnání s 12 procenty mezi heterosexuálními cisgender osobami. Trans lidé navíc vykazují ještě vyšší míru chudoby než zbylé části queer populace.
Co může být příčinou těchto rozdílů? Zpráva z roku 2017, kterou vydala organizace Human Rights Campaign and the Trans People of Color Coalition, poukázala na to, že „rizika a příčiny“ transfobního násilí mají pravděpodobně kořeny v „některých z nejzávažnějších společenských problémů“. Mezi ně patří nedostupná zdravotní péče, diskriminace na pracovišti, omezené pracovní příležitosti a nedostatek bezpečných, inkluzivních škol. Jinými slovy, životní šance mnoha chudých a pracujících trans lidí – stejně jako všech chudých a pracujících lidí – jsou primárně omezené tím, že jim chybí základní materiální potřeby a jistoty, které se odbory běžně svým členům snaží vybojovat.
Ve skutečnosti queer–inkluzivní odbory nabízejí výhody oproti nedostatečné ochraně pracujících, která je poskytována federálními zákony o občanských právech a mechanismy jejich prosazování. To se například týká zákona o občanských právech z roku 1964, konkrétně oddílu VII (The Civil Rights Act of 1964 Title VII), který byl historicky vykládán tak, že zajišťoval pouze úzkou formální rovnost. Přestože zakazoval diskriminaci při výkonu zaměstnání i na základě pohlaví, jeho interpretace až do nedávné doby nezahrnovala diskriminaci queer zaměstnanců na pracovišti. To nicméně neznamená, že úzký výklad rovnosti na základě oddílu VII byl nevyhnutelný – například feministické odborářky vedly svůj dlouholetý boj za prosazení robustní reformy vycházející z veřejné sféry, které by zahrnovaly ochranu zaměstnanců, zaručenou minimální mzdu a programy péče o zaměstnance. Tato širší vize se v americkém právním systému ale neprosadila a federální zákony zůstávají v tomto směru omezené. Navíc, federální soudy interpretačně zúžily oddíl VII pouze na ty případy, v nichž zaměstnanec může předložit důkazy, že zaměstnavatel jednal diskriminačně na základě zaujatosti vůči chráněnému statusu zaměstnance (například rasy, náboženství nebo pohlaví).
Tím, že zákon oddílu VII chápe diskriminaci spíše jako výsledek předsudků než strukturálních ekonomických faktorů, byl jeho dopad výrazně omezen už dlouho předtím, než Nejvyšší soud v rozhodnutí Bostock v. Clayton County (2020) rozšířil jeho ochranu i na LGBTQ zaměstnance. Tento případ navíc těsně následoval „antiodborářský“ verdikt soudu v případě Janus v. American Federation of State, County, and Municipal Employees (2018), kterým byla na odbory uvalena omezení ve veřejném sektoru. Jinak řečeno, queer zaměstnanci získali určitá omezená práva ochrany před diskriminací, ale přišli o svá práva jakožto pracující.
Nejvyšší soud navíc očividně směřuje k dalšímu omezování nedávných vítězství v oblasti LGBTQ práv v USA. To je zřejmé z jeho rozhodnutí z roku 2021, které umožnilo veřejně financované katolické sociální službě odmítnout žádosti o pěstounskou péči nebo adopci od manželských homosexuálních párů. Obdobně to naznačuje rozhodnutí z roku 2023, kdy bylo křesťanské návrhářce webů povoleno odmítnout služby queer páru, který plánoval svatbu. Ať už soud v budoucnosti zvolí pro LGBTQ práva cestu úzké formální rovnosti nebo otevřeně antiLGBTQ přístup, jeho rozhodnutí pravděpodobně způsobí více škody než užitku nejen queer lidem, ale i všem ostatním pracujícím.
Odbory mají často moc i vůli poskytovat to, co občanské zákoníky zajistit nemohou. V posledních letech mnohé místní odborové organizace přidaly do stávajícího antidiskriminačního jazyka ve smlouvách pojmy jako „genderová identita“ a „sexuální orientace“. Odbory americké státní správy (AFSCME) například vyjednaly více než tisíc smluv, které obsahují tyto ochrany. Namísto spoléhání se na soudy, kde jsou antidiskriminační žaloby často v nevýhodě, čerpají queer členové odborů z obvyklých postupů při stížnostech a ze síly svého členství, jehož prostřednictvím mohou vyvíjet tlak na zaměstnavatele, aby případy diskriminace napravil.
Taková ustanovení pro trans pracovníky existují dokonce již několik desetiletí před národními ochranami občanských práv. V osmdesátých letech vyjednala Amalgamated Clothing and Textile Workers Union (ACTWU) v New Jersey antidiskriminační klauzuli ohledně „změny pohlaví“ poté, co trans pracovník zažil obtěžování po operaci potvrzující pohlaví. Už dříve, v roce 1975, trans pracovník v Lordstownu v Ohiu úspěšně zažaloval General Motors kvůli špatnému zacházení, a to s pomocí služby právního zastoupení poskytované odbory United Auto Workers (UAW). Současné odbory poskytují LGBTQ pracovníkům i další výhody. Nedávno United Steel Workers (USW) odstranila restrikce z plánu zdravotního pojištění, které se týkaly zdravotního ošetření v případech změny pohlaví. To členům odborů a jejich rodinám umožňuje přístup k potenciálně život zachraňující a v některých případech nákladné léčbě.
Hluboké vazby: queer pracující a dělnické hnutí
Ačkoli se pozornost odborového hnutí k LGBTQ otázkám může zdát jako fenomén současnosti, toto spojení sahá až do počátku 20. století. Historik Allan Bérubé cestoval po Severní Americe a vzdělával aktivisty o odborové organizaci lodních kuchařů a stevardů (Marine Cooks and Stewards Union), která už počátkem třicátých let minulého století byla charakteristická svou vzrůstající rasovou desegregací, komunistickými vazbami a otevřeností vůči gayům. Jak hnutí za práva gayů a leseb v polovině století postupně získávalo pozornost na národní úrovni, vznikaly nezávislé queer odborové organizace a sekce uvnitř stávajících místních odborů – ale ne bez potíží. Například nezávislé newyorské sdružení gay učitelů (Gay Teachers Association) strávilo několik let tlakem na United Federation of Teachers, aby jednoduše informovala své členy o jejich existenci.
V osmdesátých letech pak zaměstnanci vydavatelství – včetně zaměstnanců Village Voice – zaměstnanci státní správy, gastronomie, maloobchodu nebo školství zakládali sekce ve svých místních odborech a úspěšně bojovali za ochranu před diskriminací, za vzdělávání v oblasti HIV/AIDS a benefity pro životní partnery. S ohledem na rostoucí význam potřeb queer pracovníků v rámci odborového hnutí vytvořila americká národní odborová federace (AFL–CIO) v roce 1998 organizaci Pride at Work, která nyní funguje po boku dalších skupin spadajících pod AFL–CIO, včetně Koalice černošských odborářů (Coalition of Black Trade Unionists).
Po celá desetiletí organizace pracujících, které patřily mezi podporovatele LGBTQ hnutí, bránily dvojím útokům náboženské pravice – na práva menšin a sílu odborů. V průběhu sedmdesátých let byla rodící se náboženská pravice organizována lidmi, jako byl křesťanský politický stratég Paul Weyrich nebo lídři v ropném, alkoholovém a hliníkářském průmyslu. Tato koalice se snažila přesvědčit křesťanské dělníky, že sociální a ekonomické reformy tzv. Nového údělu a Velké společnosti prosazované Demokratickou stranou podrývaly tradiční pojetí morálky a svobody. Při hledání obětního beránka si náboženská pravice vybrala hnutí gayů a leseb, jehož rané úspěchy v oblasti občanských práv odsoudila jako znak kulturního úpadku země (mezi další cíle patřilo právo na potrat a desegregační politika). V roce 1977 uspěla organizace s výhružným názvem „Zachraňme naše děti s.r.o.“ se zrušením antidiskriminační vyhlášky v okrese Miami-Dade, čímž náboženská pravice zahájila antiqueer tažení.
Inspirován tímto vítězstvím předložil kalifornský státní senátor John Briggs – zákonodárce nechvalně známý svou nechutí k odborům – návrh zákona Proposition 6, tedy volební iniciativu na rok 1978, která by zakázala queer lidem vyučovat na veřejných školách. Briggsova iniciativa přiměla gaye a lesby k akci a vedla k vytvoření skupin jako Workers Conference to Defeat the Briggs Initiative, která spojila řadové členy kalifornských učitelských odborů s odbory United Auto Workers, United Steel Workers, Teamsters, Culinary Workers Union a American Postal Workers Union. Nakonec se k boji přidaly i regionální odborové skupiny, včetně kalifornské rady AFL–CIO, sanfranciské odborové rady a kalifornské učitelské asociace. Tato koalice queer členů odborů, odborových lídrů a advokačních skupin porazila Briggsovu iniciativu, která byla vnímána nejen jako útok na queer pracovníky, ale i na zaměstnance veřejného sektoru obecně.
Odbory sehrály podobně důležitou roli v boji proti konzervativním skupinám v devadesátých letech. Střety o práva queer lidí vypukly v kdysi prosperujících městech na severozápadním pobřeží USA, která byla zdevastována úpadkem dřevařského průmyslu a dalších významných odvětví. Konflikty ohledně antidiskriminačních zákonů se vyostřily, když se do těchto měst začaly stěhovat kosmopolitní rodiny ze středních a vyšších tříd z měst jako Seattle a San Francisco. Liberální kulturní hodnoty těchto movitějších přistěhovalců se snadno zaměňovaly s nepříznivým dopadem, který mělo jejich vlastnictví nemovitostí na daně z nemovitostí a nájmy pro chudší, dlouholeté obyvatele. Konzervativní politici rychle využili rostoucích nespokojeností a vyvolali pobouření nad multikulturními školními osnovami a antidiskriminačními nařízeními. V tom, co někteří mylně označují za „kulturní válku“, byla odváděna pozornost od ekonomických kořenů třídního konfliktu, zejména klesajících pracovních příležitostí v odborových organizacích v dřevařském průmyslu. Když se po celém regionu začaly objevovat volební iniciativy, které předcházely místním antidiskriminačním nařízením, hustota odborů hrála významnou roli ve výsledcích hlasování. Ve státě Colorado, kde legislativa omezovala působnost odborů, progresivní skupiny neuspěly. V Oregonu však pracující pod vedením místní organizace Service Employees International Union (SEIU) Local 503 přispěli k porážce antigay iniciativy z roku 1992.
Hledání obětního beránka na úrovni státu
Organizované odbory i nadále hrají klíčovou roli v odrážení útoků na práva queer osob na státní úrovni. Podobně jako John Briggs utvrzoval protioodborovou agendu zákazem queer učitelů na státních školách, republikánský guvernér Floridy Ron DeSantis démonizoval queer a queer podporující učitele státních škol, zatímco podlamoval stabilitu odborů v americkém veřejném sektoru. DeSantisova agenda je charakterizována agresivním dohlížením na osnovy veřejných škol a knihovny, zejména na materiály týkající se sexuální výchovy, LGBTQ tematiky a historie občanských práv. Zatímco floridský zákon o právech rodičů ve vzdělávání (známý jako „Don’t Say Gay“, tedy „Mlč o homosexualitě“) se okamžitě dostal na titulní stránky, méně pozornosti bylo věnováno guvernérově podpoře zákona o „ochraně výplat“. Tento zákon zakazuje zaměstnavatelům strhávat odborové příspěvky přímo z výplat členů a zcela eliminuje odbory veřejného sektoru, jejichž členy je méně než 60 procent zaměstnanců. Stojí za zmínku, že odbory zastupující policisty, hasiče, vězeňské dozorce a probační úředníky – tedy odbory, které obvykle podporují politiky Republikánské strany – jsou ze zákona vyjmuty.
DeSantisův spojenec Christopher Rufo se k této strategii vyjádřil vcelku jasně. Podle Rufoa je cílem antiLGBTQ legislativy a varovné rétoriky o „úchylných“ queer učitelích (kteří jsou označováni jako „groomers“) vytvořit „univerzální nedůvěru veřejnosti ke školám“. Pokud lze voliče přesvědčit, že odborově organizovaní učitelé a státní školy ohrožují dětskou nevinnost, mohou být progresivní odbory a státní školství účinněji rozloženy. Floridské odbory si uvědomují existenční hrozbu, kterou představuje DeSantisova administrativa, a proto se postavily jak proti agendě, která se týká antiLGBTQ osnov, tak proti zákonům, které oslabují odbory veřejného sektoru. Na svém výročním shromáždění v roce 2023 delegáti Národní asociace učitelů vypracovali plán na řešení homofobních a transfobních novel zákonů a také strategie na ochranu queer učitelů a studentů ve státech, jako je Florida.
Peníze hýbou světem
Je pravda, že mnohé americké korporace nabízely queer bílým límečkům po desetiletí benefity a ochranu dlouho předtím, než s obdobnými výhodami přišly odbory. Firmy také vyvíjely tlak na vlády, aby rozšířily zákony týkající se občanských práv. Například 125 významných amerických společností, které se sdružily v Business Coalition for Workplace Fairness, se již před více než dvěma dekádami zasazovalo za národní legislativu v oblasti občanských práv. Občas tyto korporace dokonce hrozily, že přestanou investovat v městech a státech, které se staví proti právům LGBTQ osob.
Limity korporátní benevolence pro queer pracovníky nicméně dále podtrhují výhody progresivní odborové reakce. Ještě nedávno zůstávala určitá naděje na sílu bojkotu vyvolaného korporacemi. Republikánský guvernér Severní Karolíny Pat McCrory v roce 2016 svůj pokus o znovuzvolení prohrál jen několik měsíců po podepsání transfobního zákona o toaletách – ten vedl k tomu, že několik velkých zaměstnavatelů zrušilo podnikání v daném státě. V obavě z ekonomické reakce aktivistických CEOs a obchodních komor se guvernéři jednotlivých amerických států stali opatrnými, ať už se to týkalo podepisování legislativy, která by vylučovala trans sportovce ze soutěží nebo zakazovala zdravotní péči zaměřenou na změnu pohlaví. Firmy zdůrazňovaly obchodní výhody LGBTQ diverzity, poukazovaly na hospodářské výsledky a poznamenávaly, že queer zaměstnanci mají údajnou schopnost oslovit neprozkoumané spotřebitelské trhy. V současnosti to všechno nicméně působí bezvýznamně. Od roku 2021 byly podány stovky transfobních návrhů legislativy a desítky z nich byly schváleny.
Zdá se, že jakmile se antitrans politika rozšířila mezi několik amerických konzervativních států, hrozba bojkotů vedených korporacemi ustoupila. Koneckonců, korporace mají tendenci vyhledávat příznivé „podnikatelské klima“, které je hojné mezi pravicovými státy se slabšími odbory a nižšími daněmi. Představitelé společnosti Oracle Software při obhajobě svého rozhodnutí přesunout aktivity korporace do státu Tennessee, právě navzdory nedávno přijaté antiLGBT legislativě, argumentovali, že už jen samotná přítomnost společnosti vytváří inkluzivní prostředí pro obyvatele státu. Jenže firemní opatření mohou přinést prospěch jen malé části obyvatel státu, zaměstnancům, na něž se vztahují interní politiky diverzity, inkluze a rovnosti společnosti Oracle, zatímco drtivá většina obyvatel Tennessee nezíská vůbec nic.
Celkově se zdá, že honba za zisky zastavila schopnost a motivaci korporátní Ameriky bránit se antiLGBTQ politice. Znovu je zde příkladem Starbucks. Když se baristé ohradili vůči vedení společnosti s tím, údajně trans-inkluzivní kávový řetězec výhružně naznačil, že odborově organizovaní pracovníci ohrožují vítané pokrytí zdravotní péče zaměřené na změnu pohlaví. Tímto způsobem jsou dnes trans otázky využívány některými formálně progresivními korporacemi k ničení vzájemné solidarity zaměstnanců, podobně jako vedení firem historicky podněcovalo rasovou nevraživost mezi pracujícími.
Náklonnost nebo solidarita?
Ať už se člověk dívá na historii, demografii nebo právní vývoj, je jasné, že osudy většiny queer lidí v této zemi bývají spjaty s osudy pracujících a chudých lidí. Dva body stojí za to opětovně zdůraznit: toto osudové propojení vychází z toho, že většina queer lidí patří mezi pracující třídu nebo chudé, a queer lidé byli historicky osvědčenými obětními beránky pro ty, kdo se snažili zrušit sociální zabezpečení a odborové organizace. Na druhou stranu, kategorie „LGBTQ“ je heterogenní, stejně jako všechny kategorie populace založené na identitě. LGBTQ lidé představují široké spektrum společnosti, což znamená, že část queer lidí patří k vedení korporací, část mezi majitele malých firem, případně jsou někteří definováni jinou variantou kapitálového, manažerského nebo maloburžoazního statusu.
Kromě toho národní queer advokační organizace závisí na darech od podniků a bohatých queer lidí a jejich spojenců, což obvykle omezuje agendu těchto organizací na úzkou podporu občanských práv. Ačkoli jsou tyto pravdy snadno pochopitelné samostatně, dohromady mohou vytvářet obrovské rozpory pro ty, kteří by chtěli usilovat o queer politiku pracující třídy.
Varovný příběh nabízí události okolo bojkotu Coorsu, přestože právě ty bývají často oslavovány také jako rané okamžiky solidarity dělnictva s queer lidmi.
V roce 1974 vedl šéf odborové organizace řidičů a skladníků Teamsters Allan Baird severokalifornské distributory piva do boje proti zatvrzelému vedení společnosti Coors, které odmítalo rozšířit smluvní benefity.
Baird, si uvědomil možnost spolupráce, zapojil do bojkotovacích aktivit odborů také gay aktivisty z oblasti Bay Area s tím, že poukázal na pravicovou politickou angažovanost firmy Coors, ať už na její diskriminační pracovní praktiky nebo na to, že její majitel, Joseph Coors, poskytl počáteční finanční prostředky antiLGBTQ nadaci Heritage Foundation. Tato spolupráce se ukázala jako symbiotická: bojkot vytvořil vztahy, které odbory podnítily k zavedení ochrany proti diskriminaci v pracovních smlouvách a přesvědčily aktivisty za práva gayů, aby se organizovali proti antiodborovým volebním opatřením.
Po několika letech Bairdova projektu budování této spolupráce se ukázalo, že zastánci queer práv mohou být stejně snadno přitahováni korporátními „spojenci“. Když si Coors uvědomil hrozbu, kterou nespokojení gay spotřebitelé představují pro zisk společnosti, rychle změnil směr a v roce 1978 přidal ochranu na základě sexuální orientace do svých podnikových antidiskriminačních opatření, v průběhu osmdesátých let pak daroval finanční pomoc neziskovým organizacím, které se zabývaly epidemií AIDS. Na konci devadesátých let Coors – aby vyčistil svůj mediální obraz – zavedl výhody pro partnery a partnerky zaměstnanců bez ohledu na sexuální orientaci, poskytl velké dary queer organizacím a na důležitých pozicích zaměstnával lidi z gay hnutí a jejich podporovatele, včetně Mary Cheney, dcery bývalého amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho. K nelibosti odborářských Teamsterů se tak pivo Coors opět dostalo na pípy queer barů. Ironií je, že to, co bojkot Coorsu učinilo tak úspěšným – tedy že postoje korporace vůči queer lidem byly schopné mobilizovat spotřebitele k akci – je také to, co vedlo k jeho rozpadu.
Místo toho, abychom LGBTQ problematiku chápali jako tu, která se týká malé skupiny pracujících, můžeme kreativně přemýšlet o schopnostech organizovaných odborů podporovat jak rovné zacházení, tak obecný blahobyt. V některých případech může boj odborů za silnější stát prospět trans lidem dokonce více než specifické reformy zaměřené pouze na trans osoby. Jako příklad může sloužit označení pohlaví a veřejná doprava ve Filadelfii. Od roku 1981 do roku 2013 byly měsíční jízdenky Jihovýchodní Pensylvánie (SEPTA) označovány samolepkou mužského nebo ženského pohlaví, což způsobovalo problémy trans osobám, včetně obhájkyně práv trans lidí Charlene Arcila. Ať už Arcila předložila jízdenku se samolepkou M nebo F, byla odmítnuta řidiči autobusů, kteří byli pověřeni interpretací jejího pohlaví. Je důležité poznamenat, že motivace SEPTA pro zavedení označení pohlaví neměla nic společného s trans cestujícími. Označení pohlaví bylo opatřením proti podvodům, které měly bránit ztrátám příjmů z jízdenek, jež byly navzájem sdíleny mezi manželskými páry mužů a žen. Po desetiletí odboráři z Transport Workers Union organizovali akce na podporu zvýšení výdajů na dopravu a proti snahám privatizovat dopravní linky. Navýšené financování by mohlo snížit tlak na maximální využívání každého posledního centu od cestujících.
Místo dodatečného financování však byla zavedena specifická reforma pro trans osoby, která trans lidem z Filadelfie prospěla méně, než by mohl přístup založený na veřejném blahu. SEPTA v roce 2013 se rozhodla zrušit značení pohlaví na jízdenkách. Krok byl zásadně odpojen od jakékoli investice do systému veřejné infrastruktury, což je viditelné i na jeho současné krizi. Trans cestující tedy už nyní nejsou vystaveni ponižujícím zkušenostem při nástupu do veřejné dopravy, zároveň však všichni cestující – jak trans, tak cis – nyní trpí pod tlakem kolapsu veřejného dopravního systému nejchudšího velkého města v Americe.
Politika queer dělnické třídy v těžkých časech
Současné zakládání odborů ve Starbucks nabízí závěrečnou perspektivu na queer politiku pracující třídy. Nadšení z rychlého rozmístění kaváren zapojených do odborů po mapě Spojených států nahradilo bolestné rozčarování při sledování překážek a stagnací, kterým pracující ve Starbucks čelili. Podle novináře Stevena Greenhouse se vedení Starbucks se vzrůstajícím zapojením pracujících do odborů vyrovnalo tak, že korporace začala příliš často porušovat pracovněprávní předpisy, a tím přetížila Národní úřad pro pracovní vztahy. To umožnily i velmi nízké pokuty za porušení pracovního práva. Úřad nakonec jednoduše přestal být schopen stíhat svou agendu. To vše se děje v době, kdy je úřad veden pokrokovou právničkou Jennifer Abruzzo, jejíž agenda, která měla významně podporovat zaměstnance, byla narušena rozpočtovou krizí úřadu. Tato krize vyčerpala schopnost úřadu efektivně organizovat volby v odborech a chránit pracovníky, kteří byli nezákonně propuštěni. Zaměstnanci mohou brzy čelit ještě větší výzvě, když Nejvyšší soud projedná případy týkající se ústavnosti právě Národního úřadu pro pracovní vztahy.
V této znepokojivé době není divu, že mnoho pracovněprávních aktivistů nachází naději v mladých odborářích z rozmanitého prostředí, kteří se nebojí organizovat pod giganty jako Starbucks nebo Amazon. Ti, kdo se inspirují dnešní queer politikou pracující třídy, by však měli přemýšlet strukturálně a historicky o příležitostech a úskalích, které taková politika přináší. Heslo „zranění jednoho je zraněním všech“ směřuje pozornost nejen na konkrétní obtíže jedné skupiny pracovníků, ale také na základní třídní zájmy, které sdílejí LGBTQ pracovníci se všemi ostatními.
Autorka je výzkumnice zabývající se genderem, historií LGBTQ+ hnutí a sociálním státem.
Text vyšel s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás