Žijeme v době, o které si řada lidí myslí, že je nejlepší ze všech a že se jako společnost máme tak dobře, jako jsme se nikdy neměli. Proti každé kritice, která směřuje k asociálním opatřením, se najde vždy přehršel hlasů, které zvěstují, že kdo chce a snaží se, má se dobře. Kritiku nedostupného a stále nedostupnějšího bydlení zase obhájci statu quo odmítají s tím, že není žádné lidské právo bydlet v centru Prahy, čímž jen ukazují, jak málo toho vědí o cenách a dostupnosti bydlení po celé republice. Každý příběh, který ukazuje, v jak složitých životních situacích se mohou lidé ocitnout, je okomentován zástupy lidí, kteří dobře poradí, jak to udělat, aby se člověk ze své nouze dostal. K nejoblíbenějším radám pak patří stěhování a dojíždění, tu za levnějším bydlením, tu za prací.
Některé takové hlasy pocházejí od lidí, kteří jsou asociální z podstaty a nedokážou se vcítit do kůže těch, kdo se narodili do složitých podmínek, mají nějaký handicap nebo se do problémů dostali kvůli nemoci, ať už své nebo někoho blízkého, o koho se museli starat. Na otázku, zda se nám Čechům žije dobře, nebo ne, existuje totiž odpověď: jak komu. Při analýze sociální situace v naší zemi je potřeba nezapomínat na to, že je zde velká majetková nerovnost, a to spolu se stále se zdražujícím bydlením vytváří velké rozdíly ve společnosti a tím pádem hodně odlišnou sociální realitu těch, kdo mají vlastní bydlení a jistotu a těch, kdo žijí v nejistotě a nemají na nájem. Dalším dlouhodobě neřešeným problémem jsou exekuce, které odsunuly velkou část společnosti někam úplně na okraj a kromě pár světlých výjimek zůstaly stranou zájmu politiků. Aktuálně pak řešíme také směšné platy státních zaměstnanců nebo hrubě podfinancované školství. Témat je zdá se nekonečně a současná vláda zatím v žádném ohledu nepřišla s dobrými nápady, jak problémy, které nás jako společnost sužují, řešit.
Na otázku, zda se nám Čechům žije dobře, nebo ne, existuje totiž odpověď: jak komu.
Nepochopení sociální reality nižších sociálních vrstev ale může vyvěrat i z pouhé neznalosti a z nedostatku informací. Proto by mělo být jednou z funkcí médií propojovat různé sociální vrstvy zprávami o tom, jak se žije neprivilegovaným a zranitelným skupinám obyvatel. O to se už řadu let snažíme.
Píšeme reportáže, děláme rozhovory s lidmi z pomáhajících profesí, sledujeme, jaké zákony v sociální oblasti politici připravují, píšeme o pracovních podmínkách, upozorňujeme na úskalí, která mohou některé změny, které vypadají na papíře líbivě, přinést.
V minulosti jsme se v reportážních sériích věnovali gig economy a dovážkovým službám, dysfunkcím sociálního státu, energetické chudobě nebo situaci Ukrajinců a Ukrajinek na pracovním trhu. Sociální fenomény jsme zachytili i v knižních reportážích. V Piku jsme se věnovali problematice závislosti a historii jedné drogy v české společnosti, v Hrdinech kapitalistické práce v Evropě zase tvrdým pracovním podmínkám v západní Evropě pro migranty z východu. V nakladatelství Host již dříve vyšly reportáže Alarmu Stát v rozkladu mapující zejména upadající infrastrukturu v regionech. Další reportážní knihy se sociální tematikou pod hlavičkou nakladatelství Alarm ještě budou vycházet.
Při psaní o sociálních tématech nám nejde jen o samotné lidské příběhy, i když ty jsou nejdůležitější a bez nich by novinařina snad ani nedávala smysl, ale snažíme se vždy vysvětlovat kontext. Pátrat po příčinách sociálních problémů a vysvětlovat širší politické a ekonomické souvislosti je teprve tím, co ze sociálních reportáží dělá něco víc než jen dojímavý příběh.
Skoro každý případ ztraceného domova, skoro každá drogová závislost nebo jiný propad na dno za sebou mají dlouhou historii strukturální nespravedlnosti a sociálního vyloučení. A ty se v České republice ani jinde nezjevily jen tak lusknutím prstu, ale mají své původce. Tato znevýhodnění jsou navíc součástí našeho politického a ekonomického systému.
Nedá se psát o oligarších a zároveň nezmínit domácnosti, které mají problém zaplatit účty, a nedá se psát o lidech, kteří nemají důstojné bydlení, a zároveň se nevěnovat státní i městské politice bydlení. Nedá se psát o vyloučených lokalitách a zároveň se nevěnovat rasismu ve společnosti, a nedá se psát o rasismu a zároveň se nevěnovat českým médiím, která často šíří stereotypy a místo vzájemného pochopení přispívají k netoleranci. Podle těchto principů a s tímto na mysli se snažíme skládat den co den obsah Alarmu. Nic z toho by nešlo bez všech pravidelných dárců a dárkyň, díky kterým můžeme o všem psát zcela nezávisle. Právě tento způsob financování je pro médium vždy podporující myšlenky vzájemné lidské solidarity a spolupráce oproti nadvládě a hierarchii nejpřirozenější a nejlepší možný. Pokud můžete, přispějte i vy na chod naší redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
