Do práce od čtrnácti. Jurečka plánuje posílit „pracovní návyky“ českých dětí

Pokrok byla hezká myšlenka, ale není nutné pořád směřovat kupředu. Občas se můžeme jednoduše zastavit, nebo se rovnou vrátit zpátky – a například obnovit dětskou práci, jak to nyní navrhuje ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Vše je údajně v pořádku, protože nejde o práci v dolech pro dvanáctileté děti, ale pouze o pětatřicetihodinové směny o prázdninách pro děti čtrnáctileté a o takzvané lehčí práce, jako je například pomocná práce v kuchyni. Úplný návrat do středověku to tedy není, jen to jde tím směrem. Místo zkvalitňování škol se děti budou učit pomocnou prací.

Žádný politik ani podnikatel samozřejmě nechce používat spojení „dětská práce“, a tak se mluví o „pracovních návycích“. Nejmladší generace, která by – pokud by zůstal kurz nastavený touto vládou – šla do důchodu něco po sedmdesátce, bude pracovní návyky potřebovat opravdu pevné. „Slyšíme z mnoha firem, které nabírají jako brigádníky v této době děti od 15 let, jak povoluje zákon, že řada dětí nemá základní pracovní návyky. Tady je mohou získat,“ argumentuje výkonná ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků Eva Svobodová. Nedostatečná pracovní morálka patnáctiletých brigádníků je pochopitelně problém hodný této vlády a úkol pro ministra Jurečku. Ten v rámci flexibilní novely pracovního zákona hodlá právě tento návrh v srpnu poslat na vládu. I takto může vypadat rodinná politika lidovců. 

Nakonec můžeme být rádi, že je vláda vůbec ochotná financovat základní vzdělání všem a péči o děti neřeší rozesláním umístěnek do továren ve dvanácti letech.

Jurečkova koaliční partnerka Markéta Pekarová Adamová nedávno označila případné navýšení peněz do školství za populismus. Přísnost a utažené opasky si každý nejlíp osvojí v útlém věku. A je fakt, že snížení věkové hranice legální práce za populismus nejspíš nikdo neoznačí. Nejsmutnějším označením pro tento bizarní návrh by mohl být taky „realismus“. V Česku totiž existuje hodně domácností, kde si dospělí, často samoživitelky, musí brát druhé a třetí práce, aby vůbec vyžily, a které by dětský příjem o prázdninách uvítaly. Domácností, které nic neušetří nebo končí pravidelně v minusu, je v Česku v současnosti 31 až 35 procent.

Ministři a poslanci pravicové koalice moc dobře vědí, že když se v Česku mluví o budoucnosti, mluví se o budoucnosti pro bohatší část společnosti a jejich děti. Statistická data ukazují, že v Česku se známky odvíjejí od majetku rodičů více než ve většině vyspělého světa. Ministr financí Zbyněk Stanjura přitom nedávno odmítl takzvané indexové financování škol, které posiluje prostředky do znevýhodněných regionů, kde má žactvo obecně horší výsledky a školy potřebují více peněz, na což upozorňuje PAQ Research.

Stát by tedy mohl s chudobou bojovat i lepšími prostředky než posíláním děti na brigády o letních prázdninách. Jurečka a svaz podnikatelů se ale v případě tohoto zákona tváří, že u dětí jim jde zejména o dovednosti, které se mohou prací naučit. „Řadu věcí se ve škole nemají šanci naučit nebo je poznat,“ popisuje Svobodová výhody dětské práce v kuchyni nebo při prodeji lístků na koupališti. Ministr školství Mikuláš Bek sice svádí boj o lepší kvalitu jazykového vzdělání, ale je otázka, jestli to bude mít nějaký efekt bez výrazného zlepšení financování škol, zvláště pak těch, kam nechodí děti elit. 

V Česku tak nakonec můžeme být rádi, že je vláda vůbec ochotná financovat základní vzdělání všem a péči o děti neřeší rozesláním umístěnek do továren ve dvanácti letech. Česká katolická církev ovšem začala polemizovat i s tímto. Základní školy by podle vyjádření církve neměly být nadále pro všechna boží dítka zdarma – aspoň si to tedy myslí arcibiskup Graubner ve svých připomínkách k návrhu revize rámcových vzdělávacích programů. „Je třeba revidovat systém, aby právo na vzdělávání bylo sice bezplatné a nárokové, avšak bylo k dispozici pouze dětem a rodičům, kteří nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních žáků,“ napsal nejvyšší zástupce katolické církve v Česku.

Vzdělání pro všechny bez rozdílu i zákaz dětské práce byly hezké pokrokové myšlenky. Stejně jako sekularizace školství a vykázání církve ze školních tříd. Země řízená v zájmu majitelů nepříliš sofistikovaného průmyslu ale potřebuje spíš přísnost na chudé a hodně nekvalifikované práce než péči o rozvoj každého jednotlivce. Bohatí si svoje děti pohlídají a všichni budou spokojení. Jenom teda vyhraje volby Babiš.

Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.