Druhé kolo francouzských voleb ukázalo, že volební průzkumy se můžou silně mýlit

V průběhu celého týdne mluvila většina agentur veřejného mínění a komentátorů téměř jednohlasně: krajně pravicové Národní sdružení vedené europoslancem Jordanem Bardellou získá největší počet křesel, nepůjde sice o absolutní většinu, ale zcela jistě se stane hlavní politickou silou v zemi. Dvoukolové většinové systémy jsou samozřejmě velmi obtížně predikovatelné, jelikož se do druhého kola promítá celá řada aspektů – regionální specifika, podpora nebo nepodpora ze strany odstoupivších kandidátů a tak dále. Je určitě důležité si tyto základní politologické poučky připomínat, francouzská veřejnost se ovšem více méně ihned začala připravovat na vládu krajní pravice. Jenomže v neděli v osm večer se uzavřely místnosti i v největších městech a objevily se první „exit polls“.

Téměř všechny výrazné tváře levicové koalice byly zvoleny. Chvíli to vypadalo, že François Ruffin byl poražen kandidátkou Národního sdružení, ale po sečtení všech hlasů se jeho výsledek obrátil a svou pozici obhájil.

„Obrovské překvapení! Navzdory předpovědím se politické síly obrací. Nová lidová fronta je podle všeho první, Národní sdružení končí třetí,“ hlásí všechna relevantní média.

Po sečtení všech hlasů a okrsků se domněnky potvrdily, levice vítězí se ziskem 182 mandátů, následuje Macronova kandidátka Společně s 158 zvolenými zástupci a třetí Národní sdružení podpořené některými republikány vyšle do Národního shromáždění 143 zástupců.

Jak probíhal volební večer a co bude dál?

Pařížské náměstí Republiky slaví, opět se zde spontánně potkávají levicoví Francouzi a Francouzky a neskrývají dojetí a nadšení. Ve volebním štábu Národního sdružení ve Vincennes je naopak znatelný smutek a zklamání.

Jordan Bardella vstupuje na pódium, aby poděkoval všem, kdo jeho stranu volili, ale také, aby vyjádřil strach z následujících dnů. „Drazí spoluobčané z metropolitní Francie, ze zámoří a ze zahraničí. Francouzský lid se dnes vyslovil a historicky vysoká účast ukazuje, že jste opět přišli podpořit náš demokratický systém. Národní sdružení zažilo zcela největší nárůst hlasů a zvolených zástupců ve své historii. Situace byla strašná, čelili jsme dehonestující kampani a obrovskému útoku ze strany ostatních politických sil. Emmanuel Macron a Gabriel Attal svým spojenectvím s extrémní levicí rozhodli o tom, že vyšlou naši zemi do nebezpečí. My ale nepolevíme, dneškem naše cesta začíná. Ať žije Republika a ať žije Francie,“ zakončil svou tak trochu smuteční řeč osmadvacetiletý aspirant na post předsedy vlády.

Na druhé straně Paříže u stanice metra Stalingrad se jásá, zpívá a pláče. Probíhá zde mítink Nepoddajné Francie, která získala 79 poslanců. Jean-Luc Mélenchon ve svém projevu nejdříve znovu děkuje všem, kdo kandidovali, i těm, kteří odstoupili. Děkuje ale také všem, kteří se v tak krátkém čase rozhodli aktivně zapojit do kampaně. „Dnes jsme vyhráli. Národní sdružení je velmi daleko od absolutní většiny a šanci jsme dostali my, Nová lidová fronta. Premiér Attal by měl okamžitě odstoupit a prezident republiky by měl vědět, že jsme připraveni vládnout a realizovat náš program. Ovšem nejen kompromisy, ale celý program tak, jak jsme ho představili. Zrušíme důchodovou reformu, zvýšíme minimální mzdu a vybereme více na daních. Dnes večer jsme společně dali naději i těm, jejichž domovem Francie je, ale kteří se touto předvolební kampaní cítili být ohrožení a v nebezpečí. I vy jste vyhráli.“

Svou řeč zakončil recitací jedné sloky písně Moje Francie zpěváka Jeana Ferrata. Oči otce zakladatele Nepoddajné Francie a bezpochyby nejlepšího rétora, kterého na francouzské politické scéně najdete, se zalily slzami. A rozhodně nebyl sám. Plakala i zvolená poslankyně gabonského původu Danièle Obono, která stála po jeho levici. Je s podivem, že česká veřejnoprávní média zaujalo více oslovení „camarades“, které je ve francouzském levicovém jazyce zcela běžné než konkrétní obsah projevu.

Za levicovou koalici nachystal další překvapení bývalý prezident François Hollande, který byl zvolen poslancem a porazil tak kandidáta Národního sdružení. „Jsem připravený hájit program Nové lidové fronty. Budu hlasovat pro zrušení důchodové reformy,“ podpořil Hollande nutnost jednotného postoje levicových stran v následujících dnech. Emmanuel Macron, který byl mezi oběma koly v podstatě nezvěstný, se prozatím nevyjádřil úplně jasně. Jedinou zmínkou o sobě dal vědět na Instagramu, když francouzské fotbalové mužstvo postoupilo do semifinále Eura. Dle úzu by měl sestavením vlády pověřit zástupce vítězného uskupení. Prezident ale řekl, že konkrétní kroky přednese až v momentě, kdy budou jasné všechny výsledky a bude mít konkrétnější představu o novém složení Národního shromáždění. Nakonec dopadl podobně jako fotbalisté, žádný gól ze hry, ale slušný konečný výsledek.

Šance pro levici

Mezitím se předseda vlády Gabriel Attal, který svou pozici poslance obhájil, rozhodl předstoupit před Francouze se zcela očekávaným gestem. „Hned zítra podám prezidentu republiky svou demisi, k níž mne zavazují jak mé vlastní hodnoty, tak republikánská tradice. I když jsem nebyl zastáncem rozpuštění dolní komory, svou roli jsem splnil. Vedl jsem kampaň a všechna vaše slova a svědectví beru jako obrovský závazek pro svou další práci pro Francii.“

Téměř všechny výrazné tváře levicové koalice byly zvoleny. Chvíli to vypadalo, že François Ruffin byl poražen kandidátkou Národního sdružení, ale po sečtení všech hlasů se jeho výsledek obrátil a svou pozici obhájil. Svůj projev zahájil bojovně: „Levice dostala poslední šanci přesvědčit Francouze, že je silou, která je vytáhne z problémů, do nichž je dostalo sedm let od reality odtržené politiky Emmanuela Macrona. My jsme ztratili osm procent, všude okolo nás vítězí Národní sdružení, apeluji tedy na všechny zástupce naší Nové lidové fronty, aby vládli s rozvahou a s empatií vůči všem Francouzům a Francouzkám. Protože když levice ztratí dělníky, ztratí tím i svou duši,“ řekl Ruffin, který se netají svými rozepřemi s Mélenchonem.

Až se zveřejní všechna vítězství v jednotlivých okrscích a opadnou první emoce, bude třeba se rozhodnout, jakým směrem se bude následující rok (protože rozpustit znovu dolní komoru Parlamentu může prezident až za 12 měsíců) Francie ubírat. Pro nikoho z aktérů to nebude jednoduché. Prezident Macron nakonec není zcela poražený, ale je velmi oslabený. Levice sice vítězí, ale s nedostatečným ziskem křesel a Národní sdružení zdvojnásobilo počet svých poslanců a jejich voliči se probudili do beznaděje. Země se určitě nezbaví vnitřních tenzí ani problémů a nejistoty, bude třeba se zaměřit na důvody dlouhodobé frustrace, příště už by totiž republikánská fronta nemusela tak dobře fungovat. O tom ale až později.

Autorka je spolupracovnice redakce.