V pátek večer se před Wellness hotelem Step v Malletově ulici v Praze Vysočanech sešlo více než tisíc lidí, kteří přišli vyjádřit nesouhlas s krajně pravicovou konferencí na téma „remigrace“. Za mobilizací veřejnosti stál kolektiv Praha je feministická. Nejprve vedle hotelu proběhla demonstrace s projevy, zahrála kapela Blaho a poté část účastníků zablokovala hned několik vstupů do budovy.
Konferenci „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“ pořádal poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných, který byl v roce 2025 zvolen do Poslanecké sněmovny na kandidátce SPD. Původně se měla akce odehrát na Malostranském náměstí, Vondráček ale místo konání několik hodin před začátkem přesunul do vysočanského hotelu. Na sociálních sítích napsal, že událost se přesouvá mimo centrum Prahy kvůli „mimořádnému zájmu“. Už tou dobou bylo ale jasné, že antifašistická mobilizace na sociálních sítích čítá tisíce lidí.
Kategorizace, evakuace, koncentrace, likvidace. To je kontext, do kterého patří slovo remigrace.
Řečníci, kteří měli na konferenci vystoupit, otevřeně obhajují Save Europe Act, rasistickou iniciativu, která šíří konspirace o řízeném nahrazování bílé rasy migranty. Tato „občanská iniciativa“, organizovaná krajně pravicovými politiky z několika evropských zemí, trvá na okamžitém vyhoštění všech nelegálních migrantek a migrantů a drastickém zpřísnění, nebo spíše zákazu udělování azylů pro lidi „z neevropských a nezápadních zemí“. Ve svém marketingu tato iniciativa neustále dokola opakuje rasistické teze a podněcuje k nenávisti a strachu.
Mezi řečníky měl být v pražském hotelu také europoslanec Milan Mazurek (Republika, ex LSNS), který kvůli rasistickým a nenávistným výrokům vůči Romům přišel v minulosti o poslanecký mandát. Vystoupit měl také Tomasz Froelich (AfD) nebo Maďar Máté Tóth (Naše vlast).
Česko je můj domov
„Jmenuju se Fatima. Narodila jsem se v afghánském Herátu. Když mi bylo šest let, museli jsme utéct před Tálibánem. Do Česka jsem přišla jako uprchlice. Chodila jsem tady do školy, našla si práci, přátele i manžela. Česko je můj domov a mým domovem zůstane,“ zaznělo například na pódiu v projevu Fatimy Rahimi, která nemohla být přítomná osobně, a proto jej přečetl Václav Walach. „V tuto chvíli se kousek odsud scházejí politici, kteří si to nemyslí. Rádi by mě o domov připravili. Na konferenci se budou bavit o remigraci. To slovo zní téměř nevinně. Jako běžné úřední opatření. Jako rozhodnutí, jakých se denně dělají stovky. Jako něco, čeho si ani nevšimneme. Mně to zní až moc povědomě: už zase chce někdo rozhodovat o tom, kdo kam může patřit, a vynucovat si to násilím,“ vysvětlila Rahimi, co se skrývá za slovem „remigrace“.
„Kategorizace, evakuace, koncentrace, likvidace. To je kontext, do kterého patří slovo remigrace. Nelze nevidět, že je přímým pokračováním násilné historie 20. století. I ve třicátých a čtyřicátých letech procházelo systémové násilí postupně několika fázemi: musela se normalizovat představa, že někteří lidé jsou méněcenní, mají menší práva, měli by žít jinde, měli by se někam odsunout a nakonec zničit. Nežijeme ve třicátých a čtyřicátých letech, ale podobné posuny se u nás dávno dějí,“ uvedla v projevu politoložka Zora Hesová, která upozornila na to, že plány na hromadné násilí jsou tu připravené všemi předchozími fázemi v mainstreamu. „Historie nás ale učí i tomu, že všechny fáze mohou narazit na soustavný a rozhodný odpor,“ připomněla Hesová, že má smysl se proti fašistickému násilí stavět.
V projevech zazněla i kritika zbraní a jejich nedostatečné regulace, která má dopady v konkrétních tragédiích, jako byla ta, která se odehrála před pár dny v polském Krakově. Také její pachatel byl podporovatelem ultrapravice. Proslovy zakončila kapela Blaho a při její poslední písni Bella Ciao se dav přesunul před hotel, kde lidé začali blokovat vchody, aby se účastníci konference nemohli dostat dovnitř. Přítomná policie proti blokádě nezasahovala.
Naší zbraní je solidarita
Stovky blokujících znemožnily nebo výrazně zkomplikovaly vstup některých účastníků i řečníků. Začátek konference měl nakonec desítky minut zpoždění. Například Slovák Mazurek se na akci nedostal vůbec. „Naší zbraní je solidarita,“ skandovali blokující před hotelem. Stejně jako „Celá Praha zpívá s náma: do prdele s fašistama!“ Ke vstupu do hotelu aktivisté připevnili nápis FCK NZS.
Policejní složky na akci nasadily okolo stovky těžkooděnců. Ti chránili vchody a snažili se umožnit vstup zastáncům „remigrace“. Proti demonstrujícím ani blokujícím nepostupovali násilím. „Praha nácky nechce!“ znělo hned z několika stran budovy. Na okolnosti pronajmutí prostor pořadatelům rasistické konference se kolektiv Praha je feministická ptal také vedení hotelu. „Vedení společnosti neřeší, kdo se u nás ubytovává, jí řízek nebo si komerčně pronajímá sály. Neposkytujeme o svých klientech žádné informace třetím stranám. Ubytováváme všechny bez ohledu barvy pleti, národnosti, názorů a ani o tom nic nezjišťujeme,“ vysvětluje vedení hotelu, proč umožnilo ultrapravicovou konferenci ve svých prostorách.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
